Michael Bronec zve čtenáře na těžkotonážní procházku Prokletými knihovnami, Micahel Bronec ed.: Legendy - Prokleté knihovny
 |
Antologie mají pro čtenáře své kouzlo. Legendy: Prokleté knihovny, nástupce knihy Legendy: Draci, vábí čtenáře na dvacítku povídek českých autorů jmen zvučných, méně zvučných, i poměrně neznámých. Editoru Michaelu Broncovi se podařilo sestavit knižní „špalek“ čítající 956 stran, jehož obsah je po kvalitativní stránce velice vyrovnaný a bez problémů drží linii nadstandardu.
Jak napoví název antologie, budou tentokrát v hlavní roli knihovny a jejich náplň – knihy. Každý z autorů přináší osobité vyrovnání se s tématem; některé příběhy staví knihovny do centra dění, některé se o nich zmiňují jen ve formě kulis hrajících epizodní roličku. I žánrové zaměření jednotlivých děl je velmi různorodé – sci-fi, fantasy nebo steampunk v horrorovém, ironickém, čistě humorném i seriózně „uměleckém“ pojetí. Jak vidno, škála je velmi pestrá, a každá povídka si najde svého čtenáře.
Kromě povídek samotných potěší také předmluva Jana Kantůrka a doslov (tyto termíny však užívám čistě proto, že předmluva je na počátku celé knihy a doslov naopak v jejím závěru) Františky Vrbenské. Zatímco teoretický text uzavírající Prokleté knihovny je poutavým zamyšlením nad knihami a knihovnami proložený historkami z reálného knihovnického života, text úvodní je myšlenkově roztříštěný a možná až příliš multitematický. Dobrou zprávou je, že mírnou kritikou přemluvy výčet vad na kráse nadobro končí.
To nejlepší z dobrého
A nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, tedy povídkám samotným (konečně!). Jak již bylo uvedeno výše, antologie obsahuje celkem dvacet kousků v rozsahu od dvou do více než sto třiceti stran. Podívejme se nyní blíže na povídky, které jsou (čistě ze subjektivního pohledu recenzenta) nejlepší.
Pomyslnou příčku nejvyšší obsadil survival horror Martina D. Antonína Mr. Icy. Jak známo, Antonín je literární experimentátor a přítel neotřelých literárních postupů, a tak se ze zdánlivě nevinného tématu vyklube další nezaměnitelné geniálně-pološílené dílo. Do boje proti mimozemské invazi přimíchal autor hrdinu, který jedná na základě žánrových pravidel a klišé, čímž téměř neomylně odhadne, co se stane v příštích okamžicích. Originální námět a dobré literární zpracování s velkou porcí humoru a neočekávaná, i když nikterak ohromující, pointa zajistí, že tuto povídku jen tak z hlavy nedostanete. Skvělých horrorových kousků však kniha obsahuje více – Svazek 25 Leonarda Medka a Knihovník Jiřího Pavlovského jsou srovnatelně dobré.
Michael Bronec v pěti bodech
- Narodil se v Praze.
- Verneovky a kniha Na kometě v raném mládí zapříčinily jeho zájem o sci-fi a astronomii.
- Své tvůrčí vloh uplatnil především při spolupráci na tvorbě Dračího doupěte. Je také tvůrcem prvního českého Gamebooku – Ve službách krále Reginalda – Do hradu Goblinů.
- Michael Bronec se profiluje spíše jako editor. Na svém kontě má například 10 dílů Drakobijců, dvě knihy z cyklu Legendy (Draci a Prokleté knihovny) nebo sborníky soutěže Žoldnéři Fantazie. V současné době však připravuje autorský počin s názvem Aréna: Tři kapitáni.
- Díky své lásce ke knihám provozuje vydavatelství Straky na vrbě, které se specializuje především na českou fantastiku.
Dalším z kousků, které utkví v paměti nejen díky svému rozsahu, je Popel nebo Prach? Jana Žlebka. Jedná se o svižnou fantasy říznutou cyberpunkem. Děj je postaven na vzájemné kooperaci (a špičkování) dvou navzájem neslučitelných postav, které se nachází na útěku před zbytkem dočasných obyvatel nehostinné pustiny. Podaří se jim totiž zmocnit se knihy, která má velkou moc – načež se hraje nejen o přežití hlavních hrdinů, ale také o způsob využití moci této knihy. Příběh je strhující a má tempo, jeho jedinou slabinou jsou pasáže působící, jako by se autor nedokázal rozhodnout, zda má povídka vyznít vážně nebo humorně.
Ze žánru sci-fi zaujme Memorila Jany Rečkové – agenti speciálních jednotek se pohybují ve vzpomínkách a hledají cesty k jejich odblokování. Námět trochu (v momentě, kdy čtenář zjistí, o co vlastně jde) připomíná film Inception, ale o tom, že Rečkové literární um rozhodně nechybí, jsme se již mohli přesvědčit v mnoha jejích dílech.
A nakonec ještě zabrousíme do oblasti steampunku. Daniel Tučka zasadil Hex Libris do doby, kdy se svět vrátil na úroveň středověku. Hlavní hrdina je likvidátor knih – jak se však postupně ukáže, jeho motivy nejsou takové, jak by se na první pohled mohlo zdát, protože ani knihy nejsou tím, čím se zdají být. Na první pohled možná mírně těžkopádnější povídka, která však stupňuje tempo až ke zběsilé a nápadité pointě.
Zavíráme dveře
Pokud máte ještě od minulé antologie Legendy: Draci doma za skříní zastrčený transparent s nápisem „BRONEC JE BOREC!“, je načase ho oprášit. Dobrá editorské práce se opět projevila, a výsledkem je kompaktní a vyvážená kniha plná povídek, nad jejichž výběrem nezbývá než uznale souhlasně pokývat hlavou. Je zajímavé, v jakých intencích jednotliví autoři o knihách a knihovnách uvažovali, některé náměty se dokonce v různých variacích opakují, ale řazení povídek nedává čtenáři příliš prostoru o tom přemýšlet.
A dovolím si zdůraznit ještě jednu věc, která se v recenzích příliš neobjevuje. Kniha samotná je sice špalek, kterým v případě potřeby umlátíte revizora v MHD, ale vazba a desky jsou opravdu trvanlivé a hřbet nemá tendenci se ani při častém čtení rozpadnout, což u takto rozměrné knihy znamená doslova malý zázrak.
- Michael Bronec ed.: Legendy – Prokleté knihovny
- Straky na vrbě, 2013
- obálka: Jana Šouflová
- 960 stran, 550 Kč (v e-shopu Fantasye již za 495 Kč)
