Město padlých andělů čtivě vaří z vody, Cassandra Clare: Město padlých andělů (Nástroje smrti 4)
 |
Hrdinové fantasy příběhů mají málokdy ustláno na růžích, ale protagonista Nástrojů smrti má navíc problémy s vlastní identitou. Když se na konci Města z kostí ukázalo, že není synem Michaela Waylanda, nýbrž Valentýna Morgensterna, byl to jen začátek. Konec třetího dílu dále odhalil, že ani to není pravda – Jaceův skutečný otec se jmenoval Herondale. A aby těch příjmení nebylo málo, občas používá i jméno Lightwood, které získal od své adoptivní rodiny. Taková spousta jmen by dokázala sedmnáctiletému klukovi poplést hlavu sama o sobě a on je navíc lovcem démonů…
Clary s Jacem se nejen podařilo porazit Valentýna, ale také konečně zjistili, že vlastně vůbec nejsou bratr a sestra, a tak by jim ve společném štěstí nic nemělo bránit. Ale realita tak růžová není – šest týdnů po událostech v Idrisu se jim do života nenápadně vkrádají další problémy. Jace sužují noční můry, v nichž zabíjí Clary, a někdo začne zabíjet lovce stínů, kteří patřili do Valentýnova Kruhu. Také Simon neprožívá zrovna nejsvětlejší chvíle života – a to i přesto, že je jediný upír, jehož sluneční paprsky nespálí na troud.
Cassandra Clareová v pěti bodech
- Narodila se americkým rodičům v Íránu.
- Během dětství s rodiči projela mnoho zemí, jako batole dokonce strávila jeden měsíc v otcově batohu během cestování po Himálajích.
- Po střední škole žila v Los Angeles a New Yorku, kde pracovala v různých časopisech.
- Na románu Město z kostí začala pracovat v roce 2004.
- Podle něj byl v roce 2013 natočen i stejnojmenný film.
Jedno z největších pozitiv Nástrojů smrti je vyprávění ve třetí osobě. To dává autorce relativní volnost v tom, kdo zrovna příběh vypráví. Ve Městě padlých andělů se pozornost přesouvá na Simona, jehož problémy ke konci třetího dílu teprve začínaly. Musí si poradit s tím, že najednou potřebuje k životu krev, že jeho rodina o jeho proměně nic netuší, že na čele má smrtonosné Kainovo znamení a že ještě ke všemu o něj jeví zájem dvě holky a on najednou neví, jak si vybrat. V literatuře pro mládež je takový obrácený milostný trojúhelník docela raritou… Simon proto pro sebe po zásluze dostal minimálně tolik stránek, co Clary s Jacem dohromady.
Šťastně až navěky se odkládá na neurčito
Clary s Jacem se svého šťastného konce dočkali již ve Městě ze skla a jejich současné problémy proto místy působí poněkud banálně. Jako by byly do knihy přidány, jen aby měla dvojice zase co řešit. Jádro jejich problému ovšem tkví převážně ve vzájemné komunikaci – či spíše v její absenci. První půlka knihy si to ale vynahrazuje jak zajímavou dějovou linkou okolo Simona, tak i vtipným, čtivým stylem Cassandry Clareové.
„Nezapomeň, že i ty samotná jsi zbraň. Až projdeš celým výcvikem, v ideálním případě bys měla být schopná prokopnout díru ve zdi nebo jednou ranou pěstí skolit losa.“
„Losa bych nikdy nepraštila,“ namítla Clary. „Jsou přece ohrožení.“ (str. 75)
Poslední třetina už ale vyjde z celkového hodnocení trochu hůře. Autorka hrdiny přivede k několika překvapivým odhalením, která ale čtenáře nijak zvlášť nešokují. To, co bylo nejspíš zamýšleno jako akční, se táhne a ani o konci nejde zrovna říct, že by nedal čtenáři spát jako v minulých částech. Kniha zkrátka a dobře postrádá ono napětí, kterým disponovali její předchůdci.
Po velkolepém Městu ze skla je Město padlých andělů zklamáním. Kniha se čte dobře, a většina fanoušků nejspíš bude spokojená, ale někdo se možná neubrání myšlence, že tomu něco chybí. Možná by autorka nakonec neudělala líp, kdyby její trilogie zůstala trilogií.
- Cassandra Clareová: Město padlých andělů (Nástroje smrti 4)
- Knižní klub, 2014
- překlad: Eva Maršíková
- obálka: Emil Křižka
- 380 stran, 359 Kč (v e-shopu Fantasye již za 323 Kč)
