Marťanská cesta, Greg Bear
 |
Greg Bear, populární autor zejména hard science fiction, je u nás dobře
známý, v průběhu let bylo vydáno několik jeho knih od románu Eon, který
v originále vyšel v roce 1985, po Darwinovy děti z roku 2003. Bear
patří k současné světové špičce science fiction spisovatelů, obdržel
dvakrát Huga a pět ocenění Nebula. Právě za román Marťanská cesta
(Moving Mars) získal v roce 1995 cenu Nebula.
Bear se ve svých dílech rád zabývá vývojem lidské společnosti
v závislosti na stupni dosažené úrovně techniky, tedy interakcí člověka
a technologie, kterou vytvořil. A svou představivost, ač spoutanou
vědeckým základem, nedrží nijak zkrátka.
Marťanská cesta není výjimkou. V době, v níž se děj odehrává, už na
Marsu žije zhruba čtyři a půl miliónu Marťanů, obydlený Měsíc je
ovládán Zemí a lidé se roztahují ve vnitřní Sluneční soustavě.
Marťané se stále těší jisté samostatnosti a snaží se do širšího
lidského společenství integrovat způsobem, aby ji neztratili, a stejně tak
aby neztratili ani svou specifickou kulturu, kterou si v průběhu generací
vybudovali. Snad by se jim to i podařilo, kdyby marťanští vědci při
bádání v oblastech extrémně exotické fyziky neobjevili ultimativní
zbraň umožňující zničit prakticky vše, snad i celou planetu. A tento
objev mění mocenské status quo, z dlouhodobého procesu se stává závod se
smrtí, protože Země nemůže dovolit, aby ji ohrožovalo několik jedinců ze
zapadlého a zaostalého Marsu.
I když se to tak může zdát, tato krátká informace neprozrazuje pointu ani
děj knihy, protože nic takového v příběhu není. Autor se rozhodl
znalému čtenáři vše dost přesně naznačit už v samotném úvodu knihy,
kde se hlavní hrdinka ohlíží v čase a prozrazuje, že se nachází mnoho
světelných let daleko od Sluneční soustavy.
Osobně mám u Beara problém s jeho postavami, s jejich lidstvím. Jsou
mnohem živější a věrohodnější než například u Grega Egana, ale
přece jen, úplní lidé to nejsou. Stejný pocit jsem měl z hlavní hrdinky,
nejprve studentky, později političky. I když popisuje své váhání,
nezdary, zamilovanost, působí na mě značně odtažitě. Skutečná síla
tohoto neuspěchaně plynoucího příběhu spočívá v grandióznosti
perspektivy. Děj po většinu doby ubíhá ustáleným tempem, čtenář se
zájmem sleduje, jak se situace vyvíjí směrem, který víceméně očekává.
Pak ale přijde šok, zvrat, protože to, co objevili vědci, aparát
deskriptorů umožňující skrze manipulací s informacemi ovlivňovat stav
vesmíru (alespoň tak jsem já Bearovu představu pochopil), je mnohem
monstróznější, nádhernější a děsivější než jakýkoliv jiný způsob
překonávání vesmírného oceánu světelných let…
V samotném závěru knihy, kdy jde do slova a do písmene o všechno a
o všechny, jsem si uvědomil, že jsem napjatý a zatažený dovnitř a hltám
stránky, abych se dozvěděl, jak všechno dopadne. Je to první z Bearových
knih, které se to (se mnou) podařilo.
Autor tedy rozehrál svou představu objevu, který lidem dává prakticky
božské schopnosti, zkoumá, co by to se společností doopravdy udělalo.
Neřeší však žádné z otázek, jež nová technologie nastoluje.
Například co se vztahem příčiny a následku? Kde jsou všichni ostatní
obyvatelé vesmíru? Bear tvrdí, že neexistují…
Všichni máme rádi Mars, živý Mars s kanály, mimozemšťany. Vzhledem ke
kvalitě našich přístrojů a informacím, jež máme k dispozici, víme, že
nic z toho na našem rudém sousedovi nenajdeme. Ví to i Greg Bear ale to mu
nevadilo, aby nestvořil dávno vymřelý svět Marsu, který lidé poznávají
jen z křemíkových zkamenělin a který on skvěle a překvapivě využil
k polidštění svého příběhu a svých hrdinů.
Závěry knih obvykle slouží k vydechnutí a ohlédnutí se za příběhem
zpět. Tady je zde navíc poslední emocionální tečka, nebo spíš
vykřičník, kde autor prostým, ale neobyčejně emotivním způsobem říká
čtenáři, že lidé mohou být i dobří…
Z knih Grega Beara, které znám, patří Marťanská cesta na vrchol.
- Greg Bear: Marťanská cesta
- vydal: Triton, Praha 2008
- přeložila: Jana Rečková
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 608 stran / 329 Kč
