Zdá se vám, že zájem o literaturu trestuhodně upadá? Pořádáte literární besedy a násilím na ulicích vnucujete knihy pologramotným postpubescentům? Pakliže ano, mám pro vás ráj – svět, v němž se literatura stala hlavním předmětem zájmu všech společenských vrstev. Svět, jehož ulice jsou zaplaveny kartičkami s obrázky románových postav, kde si bezdomovci na chodnících přivydělávají citováním Shakespearových dramat a v matrikách byste našli tisíce Miltonů a Byronů. Vítejte v Anglii, jak ji vidí Jasper Fforde.

Tedy ráj… Dokonce i knihám oddaná společnost má své problémy. Na denním pořádku jsou ozbrojené střety mezi surrealisty a radikálními impresionisty, Anglie již sto třicet let válčí s Ruskem o Krym a zločinci nalezli v knihách celou novou sféru působnosti. Nad zástupy překupníků, plagiátorů a literárních teroristů však vyčnívá bídák z nejbídnějších – třetí nejhledanější zločinec světa (ale garantuji vám, že v průběhu románu si své postavení vylepší), nadpřirozenými schopnostmi a ďábelským intelektem obdařený Acheron Hádes. Právě díky dávné známosti s tímto zloduchem je Středa Další, řadová pracovnice literárního detektivního oddělení Sítě speciálních operací, načas přeřazena k mnohem prestižnější práci – zvláštní jednotce s úkolem Háda zneškodnit. Tím, že se pátrání po zločinci ošklivě zvrtne, si můžete být jisti stejně jako tím, že krádež rukopisu Dickensova Martina Chuzzlewita, jíž román Jaspera Fforda začíná, je jen prvním krokem v Hádově komplikovaném plánu a pouhou předzvěstí nebezpečí, v němž se záhy ocitne jeden z pilířů anglické literární tradice…

Román Malér Eyrová lze ve stručnosti charakterizovat jako humoristický detektivní scifi thriller z alternativní skorosoučasnosti, s větším než malým množstvím literárně historických odkazů a nezbytnou špetkou cestování v čase. Už máte představu? Ne? Snad vám tedy pomůže alespoň trefné nakladatelovo označení hlavní hrdinky za „excelentní detektivní agentku bez bázně, hany a bez přítele“ či v New York Times zveřejněná (a českým recenzentem revidovaná) vize Středy Další coby kombinace Bridget Jonesové, agentky Starlingové a Drsného Harryho. Pořád nic? Malér Eyrová se zkrátka běžným škatulkám vymyká – a věřte, že nepatříte-li mezi literárně-teoretické pedanty, nebude vám to vadit ani trochu.

Jak napovídá samotný název, pojednává Malér Eyrová o literatuře, a to především o té, již jsme si dokonce i mimo Britské ostrovy zvykli nazývat klasickou. Vedle knih a divadelních her, které se objevují přímo v samotném příběhu, čeká na čtenáře i řada více či méně zjevných literárních odkazů a zmínky o anglických literátech v množství přímo nabádajícím k urychlenému oprášení znalostí ze školních lavic.

Přes to všechno je ovšem Malér Eyrová především odpočinkovým, prakticky každému přístupným čtením. Jistě, není na škodu mít alespoň vágní povědomí o obsahu Jany Eyrové či o existenci Martina Chuzzlewita a vědět něco málo o sporech ohledně autorství Shakespearových her, k tomu, abyste si tento lahůdkový Ffordův román náležitě užili, však není literární erudice nutná. A pokud vás snad peripetie, s nimiž se literární detektivní oddělení dnes a denně potýká, přimějí k návštěvě knihovny a troše vlastního pátrání – tím lépe.

Stejnou měrou jako autorova láska k psanému slovu čiší z knihy i jeho smysl pro humor. Základem tohoto humoru je parodizující nadsázka – což ovšem zřejmě neocení čtenáři, kteří kladou důraz na logiku a vnitřní soudržnost příběhu. Vedle absurdních postaviček (nejkřiklavějším příkladem je zřejmě Středin strýček, roztržitý vynálezce Mycroft) a absurdních nápadů (sítnicový spořič obrazovky a la Windows) totiž občas nabízí absurdní, na logiku nedbající obraty i samotný příběh. Acheron je například identifikován jako zloděj Dickensova rukopisu čistě proto, že jej při činu nezachytil důkladný kamerový systém, a všichni přece vědí, že neexistuje žádná Hádova fotografie – skutečnost, že jmenovaný několik let přednášel na univerzitě, nechme raději stranou. Pokud vás však všudypřítomná nadsázka a občasná autorova nedůslednost nepřiměje knihu po prvních stranách odložit, pravděpodobně sami seznáte, že jde o inteligentně napsaný a vnitřně konzistentní román, prostý laciných vtípků i křečovitého humoru „za každou cenu“.

Jakkoli důležitou roli humor a nadsázka v knize hrají, neváhá Fforde udeřit i na vážnější strunu. Kromě samotného vyšetřování, důsledně ctícího postupy typické pro krimi thrillery (ano, můžete se těšit na dramatické honičky, nebezpečné přestřelky a smrt, jež si bez zábran vybírá i mezi těmi hodnými), je to především otázka táhnoucí se Krymské války. Polarizace společnosti na militantní křídlo a odpůrce dalších bojů představuje jeden z klíčových prvků románu a autor k tomuto „anglickému Vietnamu“ přistupuje s vážností téměř posvátnou, čímž dává v zásadě nikterak komplikovanému příběhu nečekanou hloubku.

Noční můrou překladatele – a nepochybně nejen toho českého – se v případě Maléru Eyrová očividně stala jména vystupujících postav. Fforde do nich totiž propašoval řadu nepřeložitelných slovních hříček a homofon, před nimiž nakonec nezbylo než kapitulovat i tak ostřílenému matadorovi, jakým je Pavel Medek. Vzhledem ke skutečnosti, že právě jména zde často odkazují na charakter svých nositelů (výše jmenovaní Mycroft a Acheron Hádes, případně Paige Turnerová či pan Schitt), tak občas přijde čtenáři vhod základní znalost angličtiny.

Nakladatelství Albatros, které za českým vydáním Maléru Eyrová stojí, slibuje v dohledné době na světlo světa přivést i další příběhy Středy Další. Doufejme, že jej od tohoto bohulibého činu neodradí ani vlažný zájem ze strany médií, jehož se zatím román dočkal.

• Jasper Fforde: Malér Eyrová
• vydal: Albatros, Praha 2006
• přeložil: Pavel Medek
• obálka: Viktor Koen
• 388 stran / 260 Kč