Lživá zrcadla, Sergej Lukjaněnko
 |
Na román Lživá zrcadla jsem se velmi těšil, a tak se recenze na tuto knihu stala zároveň velmi příjemnou povinností. S Jirkou Popiolkem, který již něco málo prozradil v rubrice Fantasya doporučuje, když Lživá zrcadla označil za svou knihu měsíce, jsme si velmi oblíbili komplexní kyberpunkový svět Hlubiny. Já se k tomuto hodnocení jen přidávám a Lživá zrcadla jsou rovněž mým číslem jedna v minulém měsíci.
Sergej Lukjaněko nám v Bludišti odrazů prezentoval svoji vizi kyberpunku, která se čtenářum dle ohlasů, jež román (hlavně v Rusku) sklidil, velmi zamlouvá. Hlubina je program pracující s lidským podvědomím a umožňující tak ponořit se do virtuálního světa – Deeptownu. Deeptown je centrum zábavy, ale také práce, kde se každý může stát kýmkoli a dělat, co se mu zlíbí. Lidé se z Hlubiny sami odpojit nemohou, pokud si nenastaví timer, tedy automatické odpojení po uplynutí stanoveného času. Pokud člověk vstoupí do Hlubiny bez timeru, tak tone a hrozí mu smrt vyčerpáním, hlady a žízní. Hlavní hrdina knihy Leonid byl jedním mála vyvolených, takzvaných diverů. Diveři v Hlubině netonuli, dokázali přesvědčit podvědomí, že jsou obklopení virtualitou, a dokázali se sami odpojit. Byli hrdinové, mýtické postavy virtuálního světa zachraňující tonoucí. Byli. V Lživých zrcadlech již diveři neexistují. Není jich potřeba.
Pro Leonida pomalu ztrácí život smysl. Schopnost, která jej dělala výjimečným a užitečným, je pryč. Na scéně se ovšem objevuje další ohrožení Deeptownu. Zbraň, ze které je vystřeleno ve virtualitě, dokáže usmrtit doopravdy. Leonid dává dohromady tým nových a starých přátel a společně se musejí nové hrozbě Deeptownu postavit. Taková zbraň by mohla Hlubinu zničit, a to je pro Leonida nemyslitelné, Hlubina se totiž pro něj stala něčím mnohem víc, než si uvědomuje…
Myslím si, že psát o tom, jak se kniha skvěle čte, chválit vykreslení postav a malé dávky nevtíravých podnětů k zamyšlení je zbytečné. Sergej Lukjaněko je záruka kvality a každý, kdo četl jakoukoliv jeho knihu, ať městskou fantasy či space operu, ví, že má typický styl vyprávění, srozumitelný a přehledný. Co bych ovšem rád vyzdvihl, je příběh. Lukjaněnko v obou knihách domýšlí svou Hlubinu do nejmenších detailů. Pokud si při čtení položíte nějakou otázku, vězte, že za několik stran vám na ni Lukjaněnko odpoví. Rovněž postavy a jejich vztahy jsou dořešeny a stejně jako chladná atmosféra anonymního Deeptownu, hackeři bojující za jeho záchranu a „jiné mocnosti“ toužící ji dostat na vyšší úroveň (mohou si programy uvědomit sebe sama?), osobní vztahy mezi Leonidem a jeho ženou, to vše do sebe dokonale zapadá a vytváří komplexní, uvěřitelný svět alternativní současnosti.
Lživá zrcadla jsou vlastně dvě díla v jednom. Triton a Argo nám přináší zároveň Lživá zrcadla a novelu Průzračné vitráže, což je pomyslné třetí pokračování příběhu o Hlubině. Průzračné vitráže vyšly původně v online verzi a Lukjaněnko postupně dotvářel příběh po kapitolách, které přidával. Ve třetím pokračování se již nesetkáme s Leonidem, ale s Karinou, pracovnicí ministerstva vnitra, jejímž úkolem je prošetřit úniky z virtuálního vězení do centra Deeptownu. Brzy zjišťuje, že je všechno úplně jinak. Věznice neslouží původnímu účelu a Karina se po setkání s velmi zajímavou osobností dozví ještě zajímavější pravdu o skutečné funkci vězení. O Leonidovi se toho v novele moc nedozvíme. Svižný kratičký příběh vznikl za účelem ukojení hladu ruských čtenářů po pokračování Lživých zrcadel. Zajímavostí je, že mini příběh má dva rozdílné konce, červený a modrý.
Malou vadou na kráse může být fakt, že se Sergej Lukjaněnko opět nevyhnul konkrétnímu pojmenovávání počítačového hardwaru. Ono, i když už nejsme u třiosmšestek, jako tomu bylo v Bludišti odrazů, určitě se nedá za vysněný počítač považovat mašina pracující na frekvenci 1000 MHz s 128 MB operační paměti. I když z příběhu je poznat, že se jedná o alternativní realitu, přesto některé pasáže, zejména právě ty o „technologickém pokroku“, bijí do očí.
To je ovšem jediný prohřešek na jinak dokonalém cyklu knih, které čtenáři nabízejí pohled do světa, v němž se přístup do virtuálního světa stal nezbytným doplňkem domácnosti a žít zde druhý virtuální život je běžnou záležitostí.
- Sergej Lukjaněnko: Lživá zrcadla
- vydal: Triton a Argo, Praha 2008
- přeložil: Pavel Weigel
- obálka: Milan Fibiger
- 480 stran / 298 Kč
