Lovci monster – Alfa, Lovci monster 3 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Larry Correia
 |
Práce pro vládu, armádu nebo CIA Earl vždy považoval za nutné zlo, ale když se mu ozve bývalý řídící důstojník s tím, že do Ameriky přicestoval jeho starý nepřítel, vlkodlak z KGB proslulý svou brutalitou, neváhá ani na okamžik. V odlehlých lesích Michiganu se toho však děje mnohem víc, než se na první pohled zdá. Se soumrakem začíná poslední lov a v cestě mu stojí jen hrstka místních, spousta zbraní a Earl Harbinger, který tvrdohlavě odmítá převalit se na záda a hrát mrtvého. Alfa vlkodlak může být jeden.
Heather se právě chystala do práce, když ji vylekalo zaklepání na přední vchod. Zrovna si dopínala popruhy se suchým zipem na tolik nenáviděné neprůstřelné vestě. Nenáviděný možná bylo příliš silné slovo pro něco, co vám mělo zachránit život, ale vesta byl nepohodlná, vadila jí a připadala si v ní tlustá. A také byla povinná. Alespoň to byla vesta navržená pro princezny, což hezky řečeno znamenalo, že jí nemačkala prsa jako ta, co nafasovala v Minneapolis. Heather si navlékla zelenou košili uniformy a začala se zapínat.
Přestože se starý rodinný dům Kerkonenů nacházel uprostřed města, moc hostů nemívala, a pokud ta vzácná situace nastala, Otto ji upozornil dlouho předtím, než najeli na příjezdovou cestu. Její starý třínohý pes, vysloužilý policejní německý ovčák, by obvykle poskakoval po pokoji, rozhazoval všude chlupy a nemohl se dočkat společnosti, ale teď ho nikde neviděla. „Ty jsi mi to ale hlídací pes,“ zabručela Heather.
Odpovědělo jí ustrašené zavytí zpod kuchyňského stolu. Svého psa uviděla vmáčknutého do nejzazšího koutu, hlavu měl na zemi a uši sklopené, zjevně se bál. Černé oči upíral na dveře.
„Co je s tebou?“ Otto před odchodem na odpočinek nikdy řádný výcvik K9 neabsolvoval. Okres Copper na to neměl rozpočet, proto koupili Velkého Ottu Überhunda od druhořadého cvičitele. Na stanici byl relativně zbytečný, ale děti ho na akcích DARE milovaly. Nechala si ho i poté, co při pronásledování tenisáku vběhl před sněžný pluh a skončil jako Úžasný třínohý pes.
Další zaklepání a Otto zavyl ještě hlasitěji, skoro jako by ji prosil, ať na něj nereaguje. Byl trochu praštěný, naprosto oddaný a někdy přehnaně přátelský, ale Heather ho nikdy neviděla vyděšeného. Měl sice jen tři nohy, ale stále to bylo pětatřicet kilo pravých teutonských svalů. Vůbec mu to nebylo podobné a trochu ji to znervóznilo. „Klídek, psisko, jen klid,“ uklidňovala ho, když se podívala do kukátka.
Žárovky na verandě moc světla nevydávaly, ale stačilo to, aby věděla, že muže nikdy dřív neviděla. Otto pro něj netypicky hluboce zavrčel. Bezpečnostní řetěz byl stále na místě, ale ona už vyšetřovala dost vloupání, aby věděla, jak moc zbytečný je. Heather položila ruku na služební berettu a dveře otevřela jen na tak velkou škvírku, aby návštěvník viděl její uniformu. Cedule „Nic nekupuji“ odháněla otravy mnohem účinněji, když ve dveřích stál někdo s odznakem.
„Dobrý večer,“ pozdravil zdvořile cizinec.
„Jak vám můžu pomoct?“ Heather měla spoustu zkušeností s hodnocením lidí a zaznamenáváním relevantních faktů. Muž byl běloch, pohledný, vlastně to byl docela fešák, asi v jejím věku, krátké černé vlasy, úhledně zastřižená bradka, metr osmdesát, osmdesát kilo, atletická postava, kvalitní oblečení zahrnující bílé sako a vlněný kabát, ruce měl zastrčené v kapsách. Na ulici zaparkované auto byl novější model BMW M6, barva stříbrná. BMW na ulici plné starších aut a otlučených pick-upů vyčnívalo. Její prvotní odhad byl, že se jí pokusí něco prodat, nebo že si spletl dům.
Měl odzbrojující úsměv, u většiny žen by určitě zabral. Heather však byla příliš unavená, aby se nechala tak snadno ovlivnit. „V to doufám. Jmenuji se Nicholas Peterson. Omlouvám se, že vás obtěžuji tak pozdě, madam.“
Vypadal k světu, ale Heather po finských předcích zdědila nevrlou podezřívavost vůči všemu novému. „A?“
„Nasměrovali mě na vás v knihovně. Někoho hledám.“ Měl nepatrný přízvuk. Heather si ho nedokázala zařadit, ale určitě nebyl místní. New York? „A podle vaší jmenovky vidím, že jsem na správném místě. Znáte Aksela Kerkonena?“
Super, další, komu děda dlužil peníze. Myslela si, že tohle už je vyřešené. První rok se vyrojila dlouhá řada věřitelů, ale časem se smrskla. „To byl můj dědeček, ale už je po smrti.“
„To vážně nerad slyším,“ povzdechl si. „Upřímnou soustrast.“
„Už je to pár let. Co potřebujete?“ Čekala, že vytáhne nějakou směnku, protože jestli byl v něčem děda dobrý, tedy kromě pití, rvaček, hazardu a dolování, tak to bylo přivádění Kerkonenů na mizinu.
„Možná mi budete moci pomoct i vy. Víte, já jsem povoláním historik. Dělám výzkum kvůli knize, kterou píši. Váš dědeček z Finska emigroval v roce 1947, je to tak?“
„Tak nějak,“ odpověděla podezřívavě. Na jejím dědovi nebylo nic, co by mohlo zajímat historika, pokud by nešlo o dějiny opileckých soubojů na nože v oblasti Velkých jezer. „Stejně jako spousta Finů tady. Asi hledáte někoho jinýho.“ Heather byla po matce Irka a neznala historii ani jedné z rodinných větví.
„Bojoval v zimní válce?“
Děda tam bojoval. Byl vlastně něco jako odstřelovač, ale moc o tom nemluvil. Až do toho roku, kdy zemřel, se svou starou puškou Nagant střílel jako pravý ostrostřelec a na běžkách se pohyboval jako duch. Teprve když se napil, začal mluvit o Rusech jako o „lovné zvěři bez omezení kusů“.
Když přikývla, Peterson z kapsy vytáhl list papíru. Místo očekávaného účtu to byla okopírovaná kresba. „Neviděla jste někdy podobnou medaili?“ Zvedl před ni obrázek. „Asi tři centimetry na šířku, relativně plochá. Mohla by viset na obyčejném řetízku. Jak vidíte, jde o hrubou práci. Barva by měla být stříbrná.“
Jejím prvním instinktem bylo zeptat se, jakou má cenu, protože takhle začínala spousta podvodů, ale většina podfukářů měla dost rozumu, aby to zkoušela na vdovy a pitomce, ne na podezřívavé policajty. Krátce se na obrázek podívala. Tvarem se to podobalo lidské stopě, jen směšně zdeformované třemi dlouhými drápy. Uprostřed byl vyrytá ruka. „Promiňte, ale tohle jsem nikdy neviděla. S tím vám nepomůžu. Podívejte, pane Petersone, já už musím do práce.“
„Jsem ochotný za ni dobře zaplatit,“ naléhal cizinec. „Nemohl ji předat vašemu otci?“
Heather už na něj vážně neměla náladu. „Ten je po smrti taky. Stejně jako všichni ostatní, a kdyby měl děda cokoliv cenného, už by to dávno skončilo v zastavárně. Přeji dobrou noc.“ Začala zavírat dveře, ale on mezi ně rychle strčil nohu.
Heather se nevěřícně podívala na koženou botu blokující rám dveří. Ten má ale nervy. „Děláte si ze mě srandu? Poslouchejte…“ Když však vzhlédla, cizincovo chování se lehce změnilo. Hlavu měl nakloněnou trochu příliš na stranu a upřeně si ji skrz škvíru prohlížel. V tom, jak jeho oči odrážely světlo z verandy, nebylo něco v pořádku, a Heather najednou zjistila, že má za nohama Otta, který vrčel a klepal se strachy. Heather zamrazilo v zádech, její ruka se automaticky sevřela kolem pistole.
Muž ji chvíli jen pozoroval. Dokonce i jeho hlas se změnil, byl hlubší. „Říká pravdu…“
Hluk na ulici. Parta výrostků si to vykračovala po chodníku, chechtali se a dělali blbosti. Petersonovy oči na zlomek vteřiny přeskočily na mládež a Heather by mohla přísahat, že viděla pulzování na jeho krku. Otočil se zpátky k ní, v koutku úst měl nepatrný náznak úsměvu.
Heather by se neměla bát. Byl ozbrojená. Postavila se už fyzicky hrozivějším mužům než historikovi – v Minneapolisu jí do obličeje nacpal hlaveň šílený násilník, a ona zůstala klidná, dokud se situace nevyřešila – ale z nějakého hrozivého důvodu ji náznak úsměvu k smrti vyděsil. Pokusila se do hlasu nepustit rozechvělost. „Vyndejte tu nohu z mých dveří, jinak…“
A stejně rychle, jako jeho vystupování přešlo ve výhružné, se vrátil k normálu, vypadal téměř pokorně. Jeho postoj se změnil, podivný zlatý lesk z očí zmizel tak rychle, až si Heather nebyla jistá, jestli se jí to celé jen nezdálo. Noha se stáhla. „Omlouvám se,“ řekl a sklonil hlavu. „Jen je to pro mne velice důležité. Kdybyste si ohledně toho amuletu náhodou na něco vzpomněla, příštích pár dní budu bydlet v Boddington Inn. Omlouvám se, že jsem vás obtěžoval, madam.“
Cizinec se bez dalšího slova otočil a sešel po schodišti. Přešel chodník, nasedl do auta a odjel, ani se neohlédl. Heather ho sledovala, dokud koncová světla BMW nezmizela za rohem. Zavřela dveře a zjistila, že podvědomě rozepnula bezpečnostní poutko na služebním pouzdru. Třásly se jí ruce.
Co to sakra bylo? Zažila boje na život a na smrt, ale ani ty se na ní nepodepsaly tak jako chlap, co jí jen stál na terase. Heather se posadila na gauč. Vrazil jí nohu do dveří a usmíval se, choval se hrubě. To bylo vše. Nikdo ji nikdy neobvinil, že je strašpytel, ji nebylo snadné vystrašit. Možná za to mohl stres z útoku na Buckleyho. Možná nespavost. Byla prostě přetažená. Viděla věci, co tu nebyly.
Ale když se nad tím znovu zamyslela, byla si jistá, že na záhadném panu Petersonovi je něco špatně. Když naklonil hlavu, bylo v tom cosi primitivního, děsivého. Pořádně jí zabrnkal na nervy.
Otto zakňučel. Na koberci byla čerstvá loužička. Pes s ní očividně souhlasil.
- Larry Correia: Lovci monster – Alfa (Lovci monster 3)
- Fantom Print, 2013
- překlad: Jakub Mařík
- obálka: Petr Willert
- 320 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 174 Kč)
