Lovci Duny, Brian Herbert, Kevin J. Anderson
 |
Když před lety Frank Herbert nečekaně zemřel, zdálo se, že vyvrcholení série o vesmíru Duny zůstane navždy ztraceno. Když pak po nějakém čase jeho syn oznámil, že objevil nejen podrobný nástin dějin Duny „před Dunou“, ale i ono tolik postrádané rozpletení všech zápletek a vyvrcholení celé ságy v podobě, která by po mírných úpravách byla vhodná pro zveřejnění, nastal mezi v té době už několika generacemi fanoušků čas netrpělivého očekávání. Když se pak Brian Herbert a jeho spolupracovník Kevin J. Anderson rozhodli postupovat chronologicky a nejdřív se věnovat sérii před-Dun, netrpělivost fanoušků povážlivě vzrůstala. A to až do chvíle, kdy světlo světa konečně uviděla i ona kýžená závěrečná část ságy. Teď se tedy dočkali i čtenáři čeští.
Už série před-Dun ukázala, že Frank Herbert byl prostě jen jeden a nikdo, ať je sebeschopnější, ho nemůže nahradit. I když pokračovatelé vycházeli z dochovaných poznámek, náčrtů a nedokončených textů, přece jen se jedná o trochu jiný styl a způsob vyprávění, ale na to si již čtenáři měli možnost zvyknout právě četbou trilogie Předeher k Duně a rovněž třídílné Historie Duny. Pro mě jsou nově dopisované díly ságy méně čitelné a mnohdy zbytečně košaté, ale je možné, že někomu jinému právě tento způsob vyhovuje, ale je na každém čtenáři, aby to posoudil sám.
Při četbě Lovců Duny poznáte, že znalost Historie Duny má význam nejen jako přivyknutí si na styl nových tvůrců, ale také proto, že Lovci Duny se na děje v této trilogii popisované nejednou odvolávají a odkazují. Pokud jste se rozhodli přečíst nejdříve dokončení ságy, pak možná budete někde trochu tápat, a zvláště závěrečné odhalení vám bez znalostí dějů předcházejících vlastní sérii Dun bude možná trochu nejasné. Na druhé straně pro toho, kdo tento prequel zná, je totožnost tajemného Nepřítele, před nímž se celou dobu skrývá neloď uloupená Ctěným Matre Duncanem Idahem, Sheeanou a Milesem Tegem, nabíledni vlastně od začátku, a kdo trochu logicky uvažuje, může její odhalení v závěru brát jen jako potvrzení vlastních dohadů.
Celá kniha je – aspoň doufám – jen přípravou na patrně hektické rozřešení všech zápletek. V Lovcích Duny samozřejmě dochází k čekaným i nečekaným zvratům a událostem, které jistě budou mít ve finále rozhodující význam, ale zatím nic ani náznakem neukazuje, jak, kde a za jakých okolností k tomu závěrečnému vyvrcholení dojde. Zcela jasné je, že do něho zasáhnou gholové, v nichž znovu ožívají dávní Atreidové v čele s Paulem, Chani, Alií, Letem II. a některými dalšími, jež k nové existenci přivedli Idaho se Sheeanou. Na straně Sesterstva vzniklého spojením Ctihodných matek Bene Gesseritu se Ctěnými Matre zase dorůstá ghola Vladimira Harkonnena a – což bude jistě zajímavé – stejně jako v nelodi i tady oživili Paula Atreida. A Gilda, která se cítí ohrožena nejen omezenými zdroji koření, nezbytnými pro práci navigátorů, ale také tím, že byly vynalezeny a začínají se používat mechanismy zakřivující prostor, takže by snad služeb navigátorů už nemuselo být třeba, rovněž nezůstane v rozhodujícím okamžiku stranou. Jen není jasné, na čí stranu se v konečném střetnutí přidá. Ze hry jsou tak patrně jedině Tleilaxané, ale kdo ví, kam všude dokázali infiltrovat tvaroví tanečníci.
A záhadný a mnohými popíraný Nepřítel jistě také nenechá na pokoji ani jednu ze stran, které se zatím místo toho, aby spojily síly k boji proti němu, utápějí ve vzájemném soupeření, vnitřních rozporech a neujasněných cílech svého konání.
Kniha se čte dobře, děj plyne bez zvláštních zádrhelů a očividných nelogičností, ale po dočtení najednou zjistíte, že jste se vlastně dověděli jedinou podstatnou informaci, totiž totožnost Nepřítele – a i to vlastně až na samém konci. Jistě, všechno to, co je zde vylíčeno, přispívá k celkovému obrazu, ale přece jen mám pocit, že za mnoha hladkými slovy se neskrývalo vlastně nic. Na druhé straně množství rozehraných drobných akcí zanechá dojem mozaiky, z níž bohužel vypadly kamínky v klíčových bodech, takže je sice krásně barevná, ale jen stěží rozeznáte, co je na ní zobrazeno.
Nedočkavému čtenáři tedy nezbývá než doufat, že ten skutečně konečný a nejposlednější díl celé ságy se k němu dostane v co nejkratší době. Lovci Duny totiž opravdu jsou jen rozehráním výchozí situace bez jakéhokoli naznačení, jak celá série vyvrcholí a na čí stranu se nakonec přikloní štěstí a přízeň osudu. A na tento úplně závěrečný díl budeme muset počkat i s celkovým zhodnocením, jak vlastně se Herbertovým pokračovatelům podařilo ságu dotáhnout do konce. Za sebe už teď mohu říct, že pokud se poslední díl ponese ve stejném duchu jako Lovci Duny, pak by snad bylo lépe, kdyby série zůstala torzem. Chápu ovšem, že pro vášnivé příznivce Duny je nutnost jejího dokončení věcí naprosto nezbytnou a nezpochybnitelnou.
- Brian Herbert, Kevin J. Anderson: Lovci Duny
- vydal: Baronet, Praha 2007
- přeložila: Dana Chodilová
- obálka: Karel Řepka
- 544 stran / 319 Kč
