Když se komiksový solitér Joe Sacco do něčeho pustí, zpravidla to stojí za to. A ani v jeho nejnovější knižní reportáži nazvané tajuplně Zaplatit zemi tomu není jinak. Americký žurnalista se v rozsáhlém svazku vydává na daleký sever Kanady, kde se hluboce zakořeněné tradice musejí sklonit před požadavky moderního světa. A třebaže Sacco otevřeně nemoralizuje, jeho vzkaz je jasný.

Pro tuzemské fanoušky komiksu, kteří domácí trh sledují už delší dobu, je jméno scenáristy a kreslíře Joea Sacca skutečný pojem. Vždyť na počátku 21. století nás tenhle obrýlený chlapík nejen učil chápat hrůzy jugoslávské války v Bezpečné zóně Goražde (česky 2007), ale souběžně též redefinovat naši představu o komiksovém médiu jako takovém. Komiksová žurnalistika, komiksová reportáž, dokumentarismus v komiksu – to jsou pojmy, které Sacco svazky jako Palestina (č. 2007) či Gaza: Poznámky pod čarou dějin (č. 2010) v komiksovém názvosloví pomáhal cementovat. Po více než desetileté odmlce se rodák původem z Malty českému trhu opět připomíná. Jeho reportáž z pobytu v mrazivých Severozápadních teritoriích Kanady fanoušky rozhodně nezklame.

V kontextu Saccovy dosavadní tvorby se jeho výprava na sever dnešní Kanady, konkrétně do povodí mohutné řeky Mackenzie a oblastí od nepaměti obývaných Denéy, jednou ze skupin domorodých prvních národů (First Nations), může zdát jako odbočka či zlom. Chybí bolestivý válečný konflikt a ani tu nikdo nikoho neokupuje. Lidé tu poklidně žijí ve víceméně vřelé pospolitosti. Ale je tomu skutečně tak? Otevřený konflikt panuje minimálně mezi příznivci a odpůrci těžby ropy a zemního plynu, která sice přináší do komunit kýžený kapitál a pracovní příležitosti, současně ale ničí přírodní bohatství a znečišťuje zemi, na kterou se mohly generace Denéů spolehnout. Tichý konflikt bublá také mezi lidmi tíhnoucími k tradičním způsobům obživy a snahám o soběstačnost a lidmi, kteří přijímají nový svět s otevřenou náručí a místo samostatnosti volí vládní sociální dávky a pohled na dno prázdné lahve. A když už je řeč o neshodách, svár panuje i mezi jednotlivými komunitami celého společenství. Někteří by si totiž rádi uřízli větší porci ze společného koláče, a tak logicky jednají na vlastní pěst, čímž však podrývají pokusy o jednotný postup vůči kanadské a teritoriální vládě.

Čtenář recenze teď už nejspíš vytušil, že i nejnovější Saccova kniha se v obecnější rovině zabývá tématy jako moc a svrchovanost, respektive (ne)svoboda a (ne)možnost volby, jakož i škálou lidských přístupů k životu, které se rozpínají od hrdého tradicionalismu přes bolestivě pociťovaný kompromis až po slepou odevzdanost. Jen důvody a důsledky tohoto soukolí Sacco tentokrát nezobrazuje na společenstvích Blízkého východu či jihovýchodní Evropy, ale na tuzemskému čtenáři poněkud vzdálených komunitách severoamerických prvních národů. Je to problém? Nikoliv. Saccova reportáž je vítanou pobídkou nahlédnout za horizont tradičního západního zpravodajství a dozvědět se něco víc o tom, jaké jizvy zanechalo a nadále zanechává západní společenství v životech Denéů.

Sacco, scenárista a výtvarník v jedné osobě, zakresluje na více než 250 stránkách svého komiksu do pomyslné mapy denéských dějin a kultury hned několik tematických uzlů, které se postupně pokouší rozplést. Jedním z uzlů je již zmíněný ekologický a ekonomický dopad těžby ropy a zemního plynu v Severozápadních teritoriích a vlivu těžařských společností na kvalitu místního života. Tento uzel by se dal ale ještě zobecnit, neboť Sacco na konkrétním příkladu vyobrazuje vliv globalizace a klimatické změny na život méně privilegovaných komunit. V dalším tematickém bloku se autor pouští do komplexnějšího rozboru územních nároků, které Denéové marně vznáší k úředníkům teritoriální i federální vlády, a složitých právnických a byrokratických tahanic, které s bojem o tradiční území souvisejí. A zase v dalších kapitolách a dílčích epizodách zobrazuje Sacco důsledky dřívější oficiální kanadské koloniální politiky a násilného odsunu denéských dětí do internátních škol, což možná vedlo ke „zkulturnění“ komunity, ale současně též k zpřetrhání tradičních rodinných a komunitních vazeb a setrvávajícím pocitům vykořenění.

Minipříběhy, ať už detailní interview, očité svědecké výpovědi nebo jen názory letmo zachycené někde u baru tvoří bohatě zdobenou velkoplošnou mozaiku, z níž se Sacco pokouší sestavit celistvý obraz denéského společenství, jeho chmur a radostí. S pečlivostí, která si v ničem nezavdá s profesionalitou těch nejpodrobnějších televizních reportáží, vyhledal Sacco výrazné členy komunity včetně bývalých politiků, vyslechl představitele různých generací a názorových skupin a vše doplnil o vlastní poznatky a rešerše, aby čtenáři nabídl skutečně všeobjímající pohled na tento zdánlivě malý kus země v povodí řeky Mackenzie. A třebaže se čtenář nejspíš místy bude v jednotlivých protagonistech či mluvčích trochu ztrácet, případně mu jejich slova a příběhy mohou po čase dokonce splývat, ve výsledku to vůbec nevadí, ba naopak.

Jak už zaznělo výše, Sacco se tak jako tak nesnaží zachytit individuální životní pouť ani zvěčnit konkrétní názor, ale sestavit souhrnné svědectví, které pokrývá nejrůznější vrstvy života domorodých obyvatel Yellowknife, Trout Lake, Tulít’y, Fort Good Hope a dalších měst a usedlostí, jimiž zvídavý reportér s tužkou v ruce projíždí. Jeho nový příspěvek k dějinám lidstva s názvem Zaplatit zemi je nejen obsáhlý, ale především mnohovrstevnatý, a tak si v něm každý čtenář najde to, co jej oslovuje nejvíce – od koloniálního útlaku přes znečištění přírody až po zarezlé patriarchální struktury, které brání vzestupu žen. Říká se, že na kvalitu si člověk musí počkat. Tenhle recenzent by se ale vůbec nezlobil, kdyby nás Joe Sacco na své poučné cesty za poznáním brával častěji.

• Joe Sacco: Zaplatit zemi
• BB/art, 2022
• Překlad: Viktor Janiš
• 272 stran, 699 Kč