Lois McMaster Bujold, Ochránkyně duší, škola recenzentů 6
Škola recenzentů 6
Lois McMaster Bujold: Ochránkyně duší
autor: jindra_strelec
Po vynikajícím úvodním románu chalionské ságy – Prokletí Chalionu – nám Lois McMaster Bujold předkládá druhou knihu ze stejného prostředí, neméně vydařený fantasy román Ochránkyně duší.
Politická situace v Chalionu se stabilizovala. Díky výhodnému sňatku,
kdy se Chalion spojil s dosud nevyzpytatelnou Ibrou, získalo království
strategický přístup k moři a vojensky zdatného spojence. Hlavní hrdina
prvního románu Lupe dy Cazaril povýšil a z osobního učitele royessi
Iselle se stává kancléřem království a pravou rukou royiny Iselle (Je
Iselle jedna a ta samá osoba? Proč je to jednou royessa a podruhé royina?
Chápu to dobře, že se z princezny stala královnou?) a jejího muže
Bergerona. Díky romantickému pozadí svého vztahu jsou oba mladí vládcové
Chalionu prostým lidem milováni a díky výhodnosti svého sňatku a útrapami
(útrapám), kterými prošli, respektováni
šlechtou. To vše je výsledkem předchozích událostí, které jsou v úvodu
lehce načrtnuty a připomenuty. Děj Ochránkyně duší se však vydává
vlastním směrem a začíná mimo hlavní město a královský hrad Zangre.
Hlavní postavou tohoto příběhu se stává royina vdova Ista, matka
současné královny a žena, která byla ze všech nejvíce postižena rodovou
kletbou, jejíž tajemství z ní v očích nezasvěcených udělalo napůl
šílenou a nesvéprávnou osobu. Ve svém dobrovolném exilu na hradě své
matky (Přivlastňovací a ukazovací zájmena jsou mor jakéhokoli textu.
Při korekci se je snažím minimalizovat na povinné a nutné minimum, protože
jsou to plevelná slova, která zdržují, zabírají místo a způsobují, že
text je pak podivně kostrbatý. Zkuste se někdy schválně na veškerá
svůj – jeho, případně ten – ta –
to zaměřit. A zjistíte, že když se dvou třetin z nich zbavíte,
najednou se vám čte lépe…) pocítila nejprve úlevu ve chvíli, kdy
kletba odezněla (,) a dalším, i když ne chtěným
vysvobozením, byla matčina smrt. (Dlouhá, nesrozumitelná, kostrbatá
věta. Chce to přeformulovat.) Po ní se v duši Isty rozhostila podivná
prázdnota, kterou poznenáhlu vyplnila dosud nevídaná myšlenka. Začala
toužit po cestě. V jejích představách neexistoval jasný cíl, jen touha
zbavit se dvorské etikety vdovského dvora a touha zažít dlouho nepoznanou
volnost. (Je to samá touha. Tady i v následujícím
odstavci. Přeformulovat. Navíc věta Začala toužit po
cestě. je dosti nepochopitelná.)
Záminkou pro uskutečnění náhle nalezené touhy je vykonání náboženské
pouti po památných místech Chalionu. I přes naléhání a zděšení svých
dvorních dam, (bez čárky) je Istina touha naplněna a díky
pomoci kancléře dy Cazaril se Ista může vydat na cestu jen s malou skupinou
stráží, božským Bastardova řádu, kurýrkou Liss povýšenou na její
komornou a dvěma starými známými z první knihy – bratranci Foixem a
Ferdou dy Guerovými. (Postavy, postavy a samé postavy, které pro recenzi
jako takovou nemají význam.) Tak započíná zpočátku idylická cesta,
kterou ale od prvních okamžiků provázejí temné stíny symbolizované
příliš živými sny royiny vdovy a která se pozvolna stává nebezpečným
dobrodružstvím a důležitým mezníkem nejen v životě Isty
(,) ale i celého Chalionu.
(Shrnutí děje je moc dlouhé a ukecané, příliš expresivní, místy stylisticky neobratné. Chtělo by to fest zkrátit a vypíchnout klíčové události. Když to přeženu a napíšu trochu cimrmanovsky, tak v tomto dlouhém úvodu jsme se dozvěděli, že vdova Ista se nudila, a proto se rozhodla cestovat.)
Přestože ani v této knize se hlavní postava nehonosí železnými svaly
nebo nezdolnou vírou v sebe sama a své schopnosti, dokázala Lois McMaster
Bujold opět napsat příběh, který chytne za srdce každého příznivce
čisté fantasy. Na své si přijdou příznivci krvavých soubojů, intrik
i dostatečně odměřované romantiky.
Autorka postavila svojí (svoji, svou, nejlépe vůbec
nic) hrdinku před zkoušku, která souvisí s jejím minulým životem a
zločinem spáchaným v dobré víře. (Pro ty, co nečetli první díl, je
to nepochopitelné a vyznívá to divně. Samozřejmě že recenzi na druhý
díl knihy budou spíše číst ti, co už zvládli jedničku a chtějí se
dozvědět, má-li smysl pokračovat. Ale na to nesmí recenzent brát
zřetel.) Vystavuje Istu nelehkým peripetiím, kdy se musí spoléhat
nejen na své schopnosti a otřesenou kvintariánskou víru, ale i na své
průvodce a syna muže, který se neúspěšně pokusil z ní a jejího rodu
sejmout dávné prokletí. (Opět naprosto nepochopitelná informace, která
v této podobě ani nevzbuzuje zvědavost, kdo tím mužem je.)
Royina vdova Ista se s plynoucími stránkami proměňuje z opečovávaného
stvoření v sebevědomou, i když stále pochybující, ženu, jejíž osud
je mnohem složitější a zkoušky (,) před které je
postavena (,) stále těžší. (I tady bych větu
zjednodušil.) Stejně jako v první knize se v životě lidí snoubí
náboženství a magie postavená na jeho principech a fungování. Žádná
z nadpřirozených schopností nebo bytostí zde není používána samovolně
(spíš samoúčelně) jen pro magický efekt.
A přestože některé scény s náhle objevyvšími
(objevivšími) se bohy mohou působit jako klišovitá „deus
ex machina“, mají pevné místo v řádu věcí a skvěle zapadají
v kontextu dalších událostí. (Nevyargumentováno, tvrzení, které
může, ale nemusí být pravda.)
Lois McMaster Bujold je zkrátka Paní spisovatelka (opravdu s velkým P) a
její romány musí splňovat (nic nemusí, když tak
splňují) i kritéria toho nejpřísnějšího
čtenáře. Ochránkyni duší nelze než doporučit a těšit se na třetí
chalionský příběh Boží lov.
Názor Fantasye: Špatně strukturovaná recenze – popis děje je příliš dlouhý, v samotném hodnocení je pak přílišný důraz kladený na hlavní hrdinku a další aspekty knihy jsou zcela nebo téměř opomíjeny, argumetnace je slabá, nedůvěryhodná. Závěr má navíc všechny nectnosti fanouškovských recenzí včetně nekritické oslavy autorky knihy. Oproti první solidní práci jindry_strelce se tahle nepovedla.
30. dubna 2008, jindra_strelec