Škola recenzentů 6
Lois McMaster Bujold: Ochránkyně duší
autor: jindra_strelec

Po vynikajícím úvodním románu chalionské ságy – Prokletí Chalionu – nám Lois McMaster Bujold předkládá druhou knihu ze stejného prostředí, neméně vydařený fantasy román Ochránkyně duší.

Politická situace v Chalionu se stabilizovala. Díky výhodnému sňatku, kdy se Chalion spojil s dosud nevyzpytatelnou Ibrou, získalo království strategický přístup k moři a vojensky zdatného spojence. Hlavní hrdina prvního románu Lupe dy Cazaril povýšil a z osobního učitele royessi Iselle se stává kancléřem království a pravou rukou royiny Iselle (Je Iselle jedna a ta samá osoba? Proč je to jednou royessa a podruhé royina? Chápu to dobře, že se z princezny stala královnou?) a jejího muže Bergerona. Díky romantickému pozadí svého vztahu jsou oba mladí vládcové Chalionu prostým lidem milováni a díky výhodnosti svého sňatku a útrapami (útrapám), kterými prošli, respektováni šlechtou. To vše je výsledkem předchozích událostí, které jsou v úvodu lehce načrtnuty a připomenuty. Děj Ochránkyně duší se však vydává vlastním směrem a začíná mimo hlavní město a královský hrad Zangre.
Hlavní postavou tohoto příběhu se stává royina vdova Ista, matka současné královny a žena, která byla ze všech nejvíce postižena rodovou kletbou, jejíž tajemství z ní v očích nezasvěcených udělalo napůl šílenou a nesvéprávnou osobu. Ve svém dobrovolném exilu na hradě své matky (Přivlastňovací a ukazovací zájmena jsou mor jakéhokoli textu. Při korekci se je snažím minimalizovat na povinné a nutné minimum, protože jsou to plevelná slova, která zdržují, zabírají místo a způsobují, že text je pak podivně kostrbatý. Zkuste se někdy schválně na veškerá svůj – jeho, případně ten – ta – to zaměřit. A zjistíte, že když se dvou třetin z nich zbavíte, najednou se vám čte lépe…) pocítila nejprve úlevu ve chvíli, kdy kletba odezněla (,) a dalším, i když ne chtěným vysvobozením, byla matčina smrt. (Dlouhá, nesrozumitelná, kostrbatá věta. Chce to přeformulovat.) Po ní se v duši Isty rozhostila podivná prázdnota, kterou poznenáhlu vyplnila dosud nevídaná myšlenka. Začala toužit po cestě. V jejích představách neexistoval jasný cíl, jen touha zbavit se dvorské etikety vdovského dvora a touha zažít dlouho nepoznanou volnost. (Je to samá touha. Tady i v následujícím odstavci. Přeformulovat. Navíc věta Začala toužit po cestě. je dosti nepochopitelná.)
Záminkou pro uskutečnění náhle nalezené touhy je vykonání náboženské pouti po památných místech Chalionu. I přes naléhání a zděšení svých dvorních dam, (bez čárky) je Istina touha naplněna a díky pomoci kancléře dy Cazaril se Ista může vydat na cestu jen s malou skupinou stráží, božským Bastardova řádu, kurýrkou Liss povýšenou na její komornou a dvěma starými známými z první knihy – bratranci Foixem a Ferdou dy Guerovými. (Postavy, postavy a samé postavy, které pro recenzi jako takovou nemají význam.) Tak započíná zpočátku idylická cesta, kterou ale od prvních okamžiků provázejí temné stíny symbolizované příliš živými sny royiny vdovy a která se pozvolna stává nebezpečným dobrodružstvím a důležitým mezníkem nejen v životě Isty (,) ale i celého Chalionu.

(Shrnutí děje je moc dlouhé a ukecané, příliš expresivní, místy stylisticky neobratné. Chtělo by to fest zkrátit a vypíchnout klíčové události. Když to přeženu a napíšu trochu cimrmanovsky, tak v tomto dlouhém úvodu jsme se dozvěděli, že vdova Ista se nudila, a proto se rozhodla cestovat.)

Přestože ani v této knize se hlavní postava nehonosí železnými svaly nebo nezdolnou vírou v sebe sama a své schopnosti, dokázala Lois McMaster Bujold opět napsat příběh, který chytne za srdce každého příznivce čisté fantasy. Na své si přijdou příznivci krvavých soubojů, intrik i dostatečně odměřované romantiky.
Autorka postavila svojí (svoji, svou, nejlépe vůbec nic) hrdinku před zkoušku, která souvisí s jejím minulým životem a zločinem spáchaným v dobré víře. (Pro ty, co nečetli první díl, je to nepochopitelné a vyznívá to divně. Samozřejmě že recenzi na druhý díl knihy budou spíše číst ti, co už zvládli jedničku a chtějí se dozvědět, má-li smysl pokračovat. Ale na to nesmí recenzent brát zřetel.) Vystavuje Istu nelehkým peripetiím, kdy se musí spoléhat nejen na své schopnosti a otřesenou kvintariánskou víru, ale i na své průvodce a syna muže, který se neúspěšně pokusil z ní a jejího rodu sejmout dávné prokletí. (Opět naprosto nepochopitelná informace, která v této podobě ani nevzbuzuje zvědavost, kdo tím mužem je.)
Royina vdova Ista se s plynoucími stránkami proměňuje z opečovávaného stvoření v sebevědomou, i když stále pochybující, ženu, jejíž osud je mnohem složitější a zkoušky (,) před které je postavena (,) stále těžší. (I tady bych větu zjednodušil.) Stejně jako v první knize se v životě lidí snoubí náboženství a magie postavená na jeho principech a fungování. Žádná z nadpřirozených schopností nebo bytostí zde není používána samovolně (spíš samoúčelně) jen pro magický efekt. A přestože některé scény s náhle objevyvšími (objevivšími) se bohy mohou působit jako klišovitá „deus ex machina“, mají pevné místo v řádu věcí a skvěle zapadají v kontextu dalších událostí. (Nevyargumento­váno, tvrzení, které může, ale nemusí být pravda.)
Lois McMaster Bujold je zkrátka Paní spisovatelka (opravdu s velkým P) a její romány musí splňovat (nic nemusí, když tak splňují) i kritéria toho nejpřísnějšího čtenáře. Ochránkyni duší nelze než doporučit a těšit se na třetí chalionský příběh Boží lov.

Názor Fantasye: Špatně strukturovaná recenze – popis děje je příliš dlouhý, v samotném hodnocení je pak přílišný důraz kladený na hlavní hrdinku a další aspekty knihy jsou zcela nebo téměř opomíjeny, argumetnace je slabá, nedůvěryhodná. Závěr má navíc všechny nectnosti fanouškovských recenzí včetně nekritické oslavy autorky knihy. Oproti první solidní práci jindry_strelce se tahle nepovedla.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).