Lisey a její příběh, Stephen King
 |
Kdysi jsem v recenzi na Kingovu knihu Srdce v Atlantidě napsal, že by byla ještě lepší, kdyby se z ní autor za každou cenu nesnažil udělat horor. V případě románu Lisey a její příběh to platí dvojnásob.
Lisey je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi. Ještě dva roky po jeho smrti se však se svou situací není schopná vyrovnat. Pořád má pocit, že něco nebylo dořečeno, že je manžel stále jakoby s ní. Až když ji začne ohrožovat šílenec, který tvrdí, že byl Scottovým velkým fanouškem a jeho úkolem je zpřístupnit lidem nevydané práce ze spisovatelovy pozůstalosti, musí Lisey ve své mysli vyvolat vzpomínky na temnou stranu Scottovy osobnosti. A s jejich pomocí (v podobě dětské hry na hádanky, kde uhodnutí jedné znamená nalezení konkrétní vzpomínky) se postupnými kroky pokusit přijít na to, jak se vypořádat s násilníkem i sama se sebou.
Mohla to být Kingova přelomová kniha, kdyby… Kdyby neusoudil, že postupné odhalování Scottovy pohnuté minulosti by nemusela být až tak nosná zápletka, která by román utáhla. A tak do románu vložil klasické kingovské (potažmo hororové) klišé: psychopata, který hlavní hrdince vyhrožuje, ubližuje jí a nakonec dojde i k velkému finále, kde jde o to, kdo s koho, a přežít může jenom jeden. Kdyby si to King odpustil, přiblížil by se sice zase o kus k mainstreamu, ale výsledkem by byla velice mrazivá a sugestivní psychologická studie postupně propukajícího šílenství a snahy utéct mu za každou cenu (v níž by šlo zcela jistě vysledovat autobiografické prvky), vyprávění o tom, jak málo stačí k tomu, aby člověk definitivně přepadl přes okraj ostří, a naopak jak málo stačí k tomu, aby jej někdo od tohoto pádu zachránil. Studie o to hodnotnější, že je psaná ne z pohledu samotného šílence (to už tu několikrát bylo i v Kingově podání), ale toho, kdo jej všemi silami drží nad vodou a je s tímto životním údělem nejen smířen, ale prožívá jej naplno a s láskou.
Román tak zůstal v půli cesty. Pořád je to skvělý thriller, od něhož se dá jen těžko odtrhnout, protože King prostě umí. Ale zároveň trochu zamrzí, že se autor bál víc riskovat, neoprostil se od všech oblíbených žánrových berliček a nevpálil čtenářům do hlavy: podívejte, jaké hrůzy může člověk nosit sám v sobě, a nepotřebuje k tomu nikoho, kdo by ho řezal otvírákem na konzervy do prsou.
- Stephen King: Lisey a její příběh
- vydal: Beta, Praha 2007
- přeložila: Linda Bartošková
- obálka: Tomáš Kropáček
- 464 stran / 319 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 12/2007.
14. ledna 2008, Jiří Popiolek
