Linie krve, Tanya Huffová
 |
Vicki – soukromé očko, Henry – upír a spisovatel. Tahle dvojka nám už ukázala, jak se vypořádat s démonem (Cena krve) i jak zachránit smečku vlkodlaků před záludným ostřelovačem (Stopy krve). Co je čeká tentokrát v deštivém říjnovém Torontu?
Henry má děsivé sny. Říkáte si, co asi tak může děsit čtyřsetpadesátiletého upíra? Obrazy rozzářeného slunce. Henry se utápí v myšlenkách, zda je to znamení blížící se smrti a jestli vůbec má chuť žít dál. Je pro něj Vicki dostatečným smyslem života, aby nevystoupil do slunce?
Detektivu Miku Cellucimu nedá spát případ dvou záhadných úmrtí v egyptologickém oddělení muzea. Uklízeč prý dostal infarkt, když spatřil v sarkofágu mumii. Proč však další den, když dojde k úmrtí doktora Raxe, zaměstnanci muzea shodně tvrdí, že tam žádná mumie není a nikdy nebyla? Po smrti dvou policistů, kteří na případu pracovali, je však Mike z vyšetřování odvolán. Najímá si proto svou přítelkyni Vicki a svěřuje se jí s teorií o mumii potulující se Torontem.
Jako kdyby nestačilo, že ve městě řádí plesnivá vykopávka, ocitá se Vicki před nečekaným (tedy z její strany nečekaným, jak její milenci, tak čtenáři to už nějakou dobu cítili v kostech) osobním problémem. Henry jí vyznal lásku a Mike si s ní chce promluvit o jejich vztahu. Proč chtějí chlapi komplikovat vztahy, které jsou podle Vicki naprosto v pořádku?
Kanadská autorka Tanya Huffová znovu vytvořila gradující detektivní příběh s již známými hrdiny, přidala hororově působícího nepřítele a tentokrát dala i více prostoru věčně nabručenému Mikeovi. Předestřela nám milostný trojúhelník, se kterým si hrdinka neví rady a jehož vyřešení musí v zájmu záchrany města před katastrofou posunout všichni tři na vedlejší kolej. Nemusíte se tedy obávat, že emocionální problémy postav zastíní mysteriózní zápletku. Na druhou stranu právě emoce, až už vyznání, hádky či žárlivé výstupy, dávají hrdinům další rozměr, který mi chybí třeba u podobné detektivní série o Harrym Dresdenovi.
Vickiin pohled na svět z druhé strany mříží byl podle mne nejzdařilejší částí příběhu. A obsah její kabelky – na tolik věcí snad nosí batoh, ne? Zklamal mne trochu jen závěr. Vzhledem k tomu, jak nepřítel, tedy mumie, jednoduše zabíjel a ovládal lidské mysli, jak si téměř získal i váhavého Henryho, mi řešení připadalo příliš jednoduché, přesně jak podotkla i Vicki.
Čekáte-li oblíbené hrdiny v zapeklité situaci, mocného upíra třesoucího se strachy, poloslepou krásku v nesnázích a nějaké to přátelské či milostné pošťuchování a vtipkování, sáhněte po Liniích krve. A to co nejdříve, protože další díl už na nás čeká za dveřmi.
- Tanya Huffová: Linie krve
- vydal: Brokilon, Praha 2010
- přeložil: Pavel Musiol
- obálka: Lukáš Tuma
- 312 stran / 248 Kč
Autorka recenze je redaktorkou webu Děti noci.
