Legie, Lovci monster 4 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Larry Correia
 |
Las Vegas – město hříchů a také pořadatel První výroční mezinárodní konference profesionálních lovců monster. Sjeli se sem borci z celého světa a bohužel i pár ze Států, bez kterých bych se obešel. PT Konzultanti – Pěstitelé Tykví, Perverzní Tanečníci nebo tak něco – lovcům dělají jen ostudu. Měl to bejt příjemnej tejden strávenej v luxusním hotelu, dokud nám všem jistá vládní agentura, proti který je ÚPKM jen parta skautíků, neudělala nabídku, která se neodmítá. Jedno monstrum, hromada peněz, kdo by odolal. Ale pak se z monstra vyklubal pozůstatek z Rozhodujícího týdne, nejnebezpečnějšího armádního programu z druhý světový, v Las Vegas se otevřelo peklo a osud mi znovu důrazně připomněl, že být Vyvoleným je vážně na prd. Jmenuju se Owen Zastava Pitt, Lovec monster, bojovej účetní a Vyvolenej ve válce o osud vesmíru a tentokrát na to nejsem sám. Dneska tu mám stovky lovců monster z celýho světa. Dneska mám svou vlastní legii.
Sen začal v poušti.
Vítr byl suchý a chladný. Slunce slabé a za mrakem. Obklopovalo mě moře pelyňku, nedaleko se tyčily hnědé skalnaté hory. Stál jsem na rovině uprostřed mrtvého kruhu tvrdé země, v průměru měl asi třicet metrů. Pelyněk rostl v jeho okolí, ale končil přesně na okraji. Na nebi kroužili supi, ale ani jeden z nich nepřeletěl přes mrtvý kruh.
Ve středu kruhu byla v hlíně prohlubeň. Zmrzlá zem mě pálila pod bosými chodidly, když jsem k ní přišel. Jako by se tam země propadla do závrtu, ale když jsem se dostal blíž, poznal jsem, že nejde o přírodní útvar. Někdo tam kopal. Okraje díry lemovaly shnilé dřevěné zábrany, do tmy vedl kovový, nyní z větší části zrezlý žebřík.
Pak jsem se ocitl na dně díry. Dolů mě následoval jediný pramen světla plný vířícího prachu. Za jeho hranicí se rozprostírala hluboká tma. Pod nohama jsem cítil kov. Byl tam poklop.
Uzavřeli ho před hodně, hodně dlouhou dobou.
Přesto tu bylo něco nového. Odhalený kov v prachu. Škrábance. Do kovu poklopu byl vyškrábaný obrazec. Jak jsem se na něj díval, škrábance začaly žhnout, neustále ve tmě jasněly.
Když jsem to poznal, když jsem si uvědomil, jaké je to znamení, okamžitě jsem se probudil.
Jako poslední věc jsem si ze snu pamatoval, jak kolem uzávěru se syčením unikal zatuchlý zvuk, protože kontejner se otevíral.
¤ ¤ ¤
Julie mě našla na balkóně, zíral jsem na křiklavá světla Las Vegas a přemýšlel, proč se mi zdá o démonickém symbolu, před kterým mě loni varoval otec. Nechala posuvné skleněné dveře otevřené a zpoza ní zavanula klimatizace. Staré dobré Las Vegas, i uprostřed ledna tu mají osmadvacet stupňů. Opřela se vedle mě o zábradlí a chvíli nic neříkala. Julie mě znala příliš dobře. „Jsi v pořádku?“ Jemná dlaň mi pohladila paži.
Podíval jsem se na ni. Byla stejně nádherná jako první den, co jsem ji potkal. Vánek jí shazoval dlouhé tmavé vlasy do obličeje, proto si je automaticky zastrčila za ucho. Brýle nechala uvnitř, což znamenalo, že se ke mně nepřipojila kvůli výhledu. Město jí propůjčovalo slabou neonovou auru.
„Nemůžu spát,“ odpověděl jsem prostě. „Špatnej sen.“
„Špatnej sen… nebo špatnej sen?“
To byla férová otázka. S podobnými věcmi jsem měl pár zkušeností. Temné předtuchy, pradávná proroctví, vzpomínky jiných lidí a tak podobně, to všechno byl výsledek mého privilegovaného postavení ve vesmírném řádu. Nebyl to zrovna piknik. „Normální.“ Myslím. „Není se čeho bát.“
„Obavy přijdou samy, když si vezmeš někoho jako ty. Nemůžeš holce vyčítat, že se ptá. Tak o co šlo?“ nepřestávala se vyptávat. Zavrtěl jsem hlavou. „Ale no tak…“
„Byla to věc pohřbená v poušti. Stará, ne prastará, ale starší než my. Mělo to poklop jako na ponorce. Já nevím… něco uvnitř žilo a vylézalo to ven. Byl na tom vyškrábaný symbol, co mi nakreslil táta.“
Její dokonalá tvář se zamračila. „Myslíš, že je čas?“
Loni mi otec konečně pověděl o své minulosti, o své misi, o důvodu, proč se ke svým synům choval jako nemilosrdný krotitel. Věřil, že jeho čas se naplnil už dávno, že mu zázračně vrátili život, aby jednoho ze svých synů připravil na něco důležitého. Většinu života věděl, že se blíží něco zlého, konec světa, tak tomu říkal, a ze všech sil se nás snažil připravit. Jeden z nás měl zemřít, aby zachránil svět. Události poté, co jsem se přidal k Lovcům monster, mu potvrdily, že já jsem ten, na kterého záhadní Druzí čekají. Pověděl mi, že až se začne objevovat jeden symbol, ten čas nadejde. Zbytek jeho příběhu byl v dopise, zalepený v obálce a zamčený v trezoru, protože jsem si ho odmítal přečíst. Táta upřímně věřil, že jakmile se dozvím celý příběh, jeho život tím skončí.
Sakra těžké břímě, co na svého syna naložil.
„Ne. Asi ne. To si jen já dělám se vším starosti.“
„Tvůj táta poslední dobou hodně volal.“
„Snaží se mě přesvědčit, abych se stavil na přátelskou návštěvu. Oba víme, že se mě chystá přepadnout a přinutit, abych se ‚pochlapil‘, aby pak mohl umřít jako správnej mučedník. Já se pak mám na něco vrhnout jako kamikadze a zase zachránit svět. To určitě… Víš, co mě štve? Jeho jednou střelí do hlavy, a hned se má za experta. Já si tímhle vydělávám na živobytí.“
Julie se zasmála. „Víš, většina párů v prvním roce manželství probírá věci jako koupi domu…“
„Proto jsem si vzal kočku, co vlastní úžasný panství.“
Můj pokus o zlehčení situace selhal. „…nebo jestli by si měli pořídit dítě.“
To pro nás představovalo smutné téma. Podíval jsem se zpátky na město. „Jo, no…“ Dokud Julie nosila Ochráncovo znamení, děsilo nás na to jen pomyslet. Nevěděli jsme, co jí to přesně udělalo, s výjimkou toho, že ji to několikrát udrželo naživu, i když měla zemřít, ale jaký to mělo účel? O Ochránci jsme toho věděli málo a jediná další osoba se stejnou kletbou, vlastně ten samý chlap, co to na ni přenesl, byl okamžitě stažený zaživa nižším Starobylým, když o tu moc přišel. Nechtěli jsme riskovat, že se to přenese na dítě. „K čertu. Já nevím. Jen bych se chtěl trochu vyspat.“
„Ty vyhlížíš tajemnej symbol, abys věděl, že nějakej novej parchant zkusí nastartovat apokalypsu, a já se snažím zjistit, jak se zbavit tohohle.“ Promnula si magická černá znamínka na krku, až příliš hrubě. „A taky si dělám starosti ohledně Ochránce a magickejch artefaktů, co ničí čas, a co budu dělat, až se mě máma nevyhnutelně pokusí znovu zavraždit. Nejzkušenějšího Lovce, co máme, zaměstnává slídění po zvěstech o zrzavý vlkodlačici a jsme na konferenci s lidma, co nás už jednou zavřeli. Menší nespavost je pochopitelná.“
Položil jsem jí ruku kolem ramen a přitáhl si Julii blíž. „Miluju, jak se na to vždycky dokážeš podívat z tý lepší stránky.“
Chvíli jsme tam spolu stáli, já se díval na pěkná blýskavá světla kasina a Julie sledovala to, co s ohledem na její krátkozrakost muselo vypadat jako sbírka barevných šmouh. Bez ohledu na to, jak zvláštní životy jsme měli, dokud budeme spolu, bude všechno v pořádku. „Jsou čtyři ráno. Jdu zpátky do postele,“ oznámila mi nakonec. „Registrace začíná v devět.“
„Pochybuju, že bych ještě usnul.“
„Řekla jsem, že se vracím do postele, ne že jdu spát.“ Julie mě chytila za tílko a přitáhla si mě blíž. „Spánek je pro sraby.“
- Larry Correia: Legie (Lovci monster 4)
- Fantom Print, 2014
- překlad: Jakub Mařík
- obálka: Petr Willert
