Legendy české fantasy se vrací!, Ondřej Jireš: Legendy české fantasy 2
 |
Ondřej Jireš je dlouhodobě editor českých antologií číslo jedna. A tak je jasné, že když si usmyslí, že sestaví knihu největších legend tuzemské fantasy, bude to stát za to. Nejen poprvé, ale i podruhé, potřetí, posté.
A jak se taková legenda podle Jireše pozná? Tak hlavně musí mít úspěch a ani tak nezáleží, jestli jde o úspěch u veřejnosti odborné nebo laické. Za druhé musí jít o součást nějakého většího cyklu spojeného postavou nebo světem, ve kterém se odehrává. Toto kritérium už tak jasné není a do jisté míry jde proti reprezentativnímu pojetí projektu, neboť mnoho skvělých děl kvůli němu zůstane opomenuto. Na druhou stranu fantasy žánr je přece jenom stojí zejména na rozsáhlých ságách v ještě rozsáhlejších světech, takže i toto kritérium má v antologii své místo. Poslední z podmínek je alfou a omegou celého projektu musí jít zejména o navýsost kvalitní texty. A právě splnění této podmínky je klíčem k úspěchu celého projektu Legend. Dokud budou zařazené práce tak kvalitní jako v prvních dvou dílech, má Jireš do důchodu vystaráno.
Už jen pohled na autory v antologii Legendy české fantasy 2 dává jasně najevo, že oproti prvnímu dílu se dočkáme mnohem většího žánrového a stylového rozptylu. První na řadu přichází Jiří Pavlovský, který sice začal psát už před nějakou dobou, ale naplno to rozjel teprve ve sdíleném světě Kladiva na čaroděje. Stejně jako celá série i novela „Slepý hon“ naplno využívá jeho hlavních předností načerpaných v komiksech a seriálech humorných hlášek, popkulturních odkazů a vymazlených dialogů. Když tyto své přednosti doplnil o partu svérázných looserů a vše zabalil do moderního hávu temné městské fantasy, připravil svým čtenářům perfektní dárek.
Pavel Renčín v „Poslední Libušině věštbě“ poněkud odbočil od žánrů a své série a z mětské fantasy se odrazil k fantasy historické, inspirované starou českou pověstí o Dívčí válce. Nechybí ani antropoizovaná Města nebo poetický styl psaní, kterým se Renčím proslavil nejvíce. I historické kulisy mu více než svědčí, takže ani v tomto případě nejde o krok vedle. Tarantrof je jediná novela, která se dá zařadit mezi klasickou epickou fantasy v tom nejlepším slova smyslu.
Adam Andres také patří k nejdéle píšícím autorům z Legend 2, a tak není žádný div, že jde v jeho pojetí o návrat ke kořenům fantasy žánru, který je zvýrazněný cíleným používáním archaického jazyka.
Oproti tomu Petra Neomillnerová proslula akčním, strhujícím a moderním způsobem vyprávění svých temných příběhů, které jsou ušité na míru podle populárního hesla „blood and sex“. Na první pohled se to zdá poněkud podbízívé, zvlášť když jde o novelu se zaklínačkou Lotou, která je přiznaně inspirovaná dílem Adrzeje Sapkowského. Jenže po začtení je možné objevit spoustu originálních nápadů a postavy s mnohem složitějšími a komplikovanějšími charaktery, než by se na první pohled zdálo.
Závěrečná tečka pozvedne čtenářovu náladu z deprese přímo hurónskými salvami smíchu. Martin D. Antonín totiž dokáže neuvěřitelně zábavným způsobem pracovat s fantasy archetypy vyhrocenými do nejbizarnějších extrémů. „Vousy, sláva,inženýři“ je neskutečně třeskutá čirá zábava, která ale nepostrádá promyšlenost a nikdy se přes všechny šílenosti nevymkne z rukou vypravěči. Antonín také originálním způsobem vyřešil dilema výběru z více úspěšných cyklů nelámal si hlavu s tím, který z nich je legendárnější a raději je oba spojil dohromady.
U takovéto výpravné antologie nechybí ani pohled do autorské kuchyně nebo kapka teorie porovnávající vývoj české fantasy mezi Legendami 1 a 2 z pera Borise Hokra. Pomyslnou třešničku na dortu pak tvoří vzhled knihy – pevná vazba, decentní grafická úprava a řada ilustrací dodávají celému dílu punc mimořádného počinu. A ten si Legendy české fantasy 2 zaslouží.
- Ondřej Jireš: Legendy české fantasy 2
- Argo, 2015
- obálka: Jana Šouflová
- 536 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)
