Polská fantastika má v Česku zvučné jméno už od dob Stanisława Lema. Později dosáhla vrcholu s Andrzejem Sapkowským a Andrzejem Pilipiukem, zaujali ale i další jako autoři jako Jakub Ćwiek, Maja Lidia Kossakowska či Jarosław Grzędowicz. Jedno významné jméno od sousedů ale dlouho chybělo, aby nedávno zasáhlo plnou silou: Jacek Dukaj. Jeho monumentální bichle Led nyní čeká na odhodlané čtenáře. Překonáte společně s hlavním hrdinou zamrzlou Sibiř?

Záhadný pád meteoritu v Tunguzce hluboko na Sibiři v roce 1908 není ve fantastické literatuře zcela neznámým motivem. Polský spisovatel Jacek Dukaj ve svém románu Led však jeho mystičnost posunul na zcela odlišnou úroveň. Spolu s meteoritem (či snad vesmírnou lodí?) doprostřed tundry a tajgy dopadl absolutní mráz a bytosti zvané přítuhy, které se dokážou přesouvat pod zemí a šíří teploty tak nízké, že jejich dotek nikdo nepřežije. Nejde však jen o mráz ve fyzickém slova smyslu, ale i o metafyzické zamrzání Historie – díky vlivu přítuh ruské dějiny zamrzly. První světová válka nikdy nenastala, Polsko se od Ruska neodtrhlo a na trůně v Petrohradě stále sedí car z rodu Romanovců. Ano, to vše v roce 1924, kdy kniha začíná.

Jediným konsekventním pokusem, jak triumfovat nad marxismem, je magie. (str. 863)

A právě v tomto roce se ocitáme ve Varšavě, kde se mladičký student matematiky a vášnivý karbaník Benedykt Gierosławski zaprodá Ministerstvu Zimy, aby našel svého otce – někdejšího aristokrata odsouzeného za podíl na pokusu o polské osamostatnění k vyhnanství až na dalekou Sibiř. Otec totiž už dlouhé roky s nikým nekomunikuje a šušká se, že zamrzl. Že mluví s přítuhami a že by se setkání otce a syna dalo přetavit v možnost zakonzervovat Rusko v Ledu navždy. Anebo naopak způsobit Tání a nechat kolům revolt a revolucí volný průběh. To záleží, jestli jste ledňaci, ottěpelnici, martinovci nebo jakýkoli jiný z mnoha názorových proudů carského Ruska.

Mnohovrstevnatý román

Dukajův Led je monumentální dílo v mnoha ohledech. Začněme tím nejviditelnějším – devítisetstránková bichle v pevné vazbě, na kvalitním papíře popsaném malými písmenky a s jednoduchou, avšak hypnotickou obálkou dává okamžitě tušit, že toto je Literatura s velkým L, podobná velkým románům 19. století od Huga po Dostojevského. Podobně jako oni také Led sluje značným obdivem literární kritiky i čtenářů – získal řadu polských literárních cen, Cenu Evropské unie za literaturu a v roce 2022 i prestižní českou cenu Magnesia Litera za překlad (k tomu se ještě dostaneme).

Co jiného je Zima, ne-li spoutání chaotické, nejisté, mnohoznačné hmoty v matematickém řádu idejí? Co jiného je Léto, ne-li Království entropie? (str. 520)

Kdyby jinovatka nabývala ještě složitější formy, kdyby rychleji reagovala na změny vnějších podmínek, kdyby se v jejich spletitosti projevoval vyšší smysl – nepovažovali bychom ji potom za autonomní, vědomou bytost? Proč tedy o přítuhách říkáme „ony“? Proč o sobě říkám „já“? (str. 51)

Velkým románům literárních dějin se však Led přibližuje hlavně svým obsahem. Tematicky jde o kombinaci alternativní historie, fantasy, hard sci-fi a bildungsromanu, okořeněnou o prvky detektivky, politického thrilleru, hororu, new weirdu a řady dalších. Po krátké úvodní pasáži z Varšavy se hrdina vydává na mnohodenní cestu Transsibiřskou magistrálou, která nápadně připomíná atmosféru Vraždy v Orient Expressu, poté absolvuje několikaměsíční pobyt v zamrzlém Irkutsku na pobřeží Bajkalu, načež se konečně ubírá na poslední hon za otcem do divočiny. Autorovo vyprávění, byť oplývá jen jednou dějovou linií, ovšem zdaleka není lineární a obsahuje řadu mnohastránkových odboček – načež se zase řada událostí stane bez varování a v rychlém sledu. Některé klíčové dialogy dokonce ústřední postavy absolvují v heslovitých zkratkách, z nichž musí čtenář sám vyčíst, o co vlastně jde.

Román proto nevypráví ani tak o cestě hlavního hrdiny, jako o fascinujícím zamrzlém světě, který autor postupně odhaluje, a především o politických, náboženských a filozofických disputacích, které se na pozadí alternativní historie vedou jedna báseň. Do hry například vstupují i historické osobnosti jako Nikola Tesla, Grigorij Rasputin či Józef Piłsudski. Román měl to štěstí, že vyšel česky jen pár měsíců před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 (v polštině vyšel originál již v roce 2007), a tak se čtení břitkých autorových kritik ruské společnosti čte se zvláštním nádechem. Zároveň však Dukaj nijak nešetří ani samotné Poláky či křesťanskou církev a různá sektářství. Nad vším pak ční zmiňovaná filozofie, především o pravdivostí a neměnností historie, ale i o řadě dalších témat – ne nadarmo se kapitoly jmenují například O nenutném či O miasmatech luxusu.

Bez mrkání, neodvracejíc zrak, s prvním dechem-křikem rostoucím z hloubi studeného hrudníku, oheň a led, se nahlédlo do ruské duše: existuje větší pohrdání, než když za pohrdaného položíš vlastní život? (str. 368)

„V Létě vládne člověk, tj. náhoda, polopravda, polonepravda, miliarda nedokonaných možností. (…) Zde, v Rusku, kde bylo vždy chladněji a kde jste vždy spontánně vyhlíželi pozemského místodržícího Historie; zde vládne noční vrtoch samovládce, jenž sám pro sebe stanovuje veškerou míru Pravdy.“ (str. 663)

Speciální prvek knihy pak představuje samotný jazyk, jímž autor vypráví – v češtině pak v oceňovaném překladu Michaly Benešové a Michaela Alexy. Autorovy fantastické neologismy (kromě zmíněných přítuh třeba také tungentit jako zázračná meteoritická ruda či tmětlo jako magický opak světla) se tu míchají s terminologií z oblasti matematiky, fyziky a filozofie, dále s dobovou mluvou počátku 20. století a v neposlední řadě s rozkošnými obraty čistě autorsko-překladatelské provenience – za všechny jmenujme větu ze vzácné akční scény: Joj, solidně ho majzl (str. 640). Nepomáhá ani skutečnost, že hlavní hrdina po většinu románu přemýšlí v odosobněném středním rodě zájmen (tzn. ono, nikoli on) a trpném rodě sloves (tzn. se vstalo, se nahlédlo). Činí tak proto, že jako přemoudřelý studentský matematik-filozof věří, že nemá duši.

Postmoderní epos pro intelektuály

Led důrazně připomíná fakt, že fantastika je značně širokým žánrem od pokleslých krvavých akčňáren na lenivé odpoledne až po vysoce přesahové vize pro nejnáročnější kastu čtenářů – a sám přirozeně stojí na onom druhém konci spektra. Jako kniha je nepochybným závazkem, který i ten nejnadšenější člověk dočte jen s notným množstvím volného času a trpělivosti. Dukaj by jistě snesl pevnější ruku redaktora, který by alespoň 100 stran balastu vyškrtal, zároveň by tak ale svazek přišel o jedinečnou atmosféru a fascinující detaily, v nichž právě tkví jeho podmanivá síla. Všechny literární ceny a pochvaly se tedy rozhodně nemýlí. Důležité ovšem je, zda jste vy jako čtenář na Dukajovu jízdu připraveni.

• Jacek Dukaj: Led
• Host, 2022
• překlad: Michala Benešová, Michael Alexa
• obálka: Tomasz Bagiński
• 944 stran, 599 Kč (v e-shopu Fantasye již za 539 Kč)