S agentem Johnem Francisem Kovářem již čtenáři mohli procestovat mnoho paralelních vesmírů a zažít mnohá dobrodružství. Aktuálně Kovář bojuje s hrstku přátel proti nacistům a jejich magickým rituálům, které hrozí zaplavit celou Evropu. Osud lidstva visí zase jednou na vlásku!

Sdílené universum duchovní otců Jiřího Walkera Procházky a Miroslava Žambocha zaznamenává příspěvek s číslem 42. Autorkou dílu, na který se netrpělivě čekalo, je Františka Vrbenská. Ano, přesně ta, která měla na svědomí i díl osmnáctý – Naganty a vlčí máky. A fandové série už začínají nervózně poposedávat na židlích.

Hra na honěnou přes půl světa

Celý děj Lebky černého démona by se dal s trochou nadsázky popsat jako jedná velká honička. JFK s přáteli začnou svoji pouť ve Francii, postupně se vydávají do Německa, kde vyfouknou nacistům pár důležitých relikvií přímo před nosem, pak si odskočí do Prahy…

Pořád se něco děje, pořád se bojuje, a partu vyšetřovatelů/zachrán­ců světa pronásleduje německý superbojovník, který toho rozdýchá mnohem víc, než by Kovářovi a jeho spolucestujícím bylo milé. Vrbenská má zajímavé nápady, kterými dokáže děj příjemně osvěžit, umí překvapit, a nikdo si nemůže být ničím jistý, protože i zdánlivý úspěch se může rychle otočit v počátek katastrofy. A jestliže heslem celé série je, že: „Svůj svět si musíme zasloužit.“, pak v tomto díle to platí dvojnásob.

Autorka totiž nezná slitování a nenechá hrdiny vydechnout. Samotný JFK, Hornbull, kněžna Anna, Marlowe… všichni bez výjimky dostávají každou chvíli nakládačku, všem jde o život, na jejich hlavy stojí pomyslné fronty tajné služby mnoha států a po stopě jim při záchraně Evropy jdou naštvaní nacisté s nadlidským zabijákem.

V jaké je JFK formě?

Po obsahové stránce příběhu Lebky černého démona těžko něco vytknout. Jednotlivé části dobrodružství coby dílčí zápletky a pokroky v pátrání fungují, nechybí čtenářský vděčné, místy až filmově efektivní scény, čtenář se vydá do zajímavých lokací…

Jenže je tu ještě otázka formy. A přesně proto na počátku ta poznámka o nervózním poposedáváním na židlích – už napoprvé nebyla práce Františky Vrbenské přijata v souvislosti se sérií fanoušky zrovna vřele, a napodruhé si troufnu říct, že to nebude o moc lepší.

Série Agent JFK má být lehké, oddechové čtivo, šestákové brakovky. A na takovéto pojetí je Vrbenská bohužel až příliš velká dáma. Snaží se povýšit (možná nevědomky) obyčejnou literaturu na „něco trochu lepšího“. V textu se objeví spousta cizojazyčných frází, u kterých se často ani se znalostí kontextu s překladem nebudete chytat. A pochybuju, že čtenáři umí zároveň anglicky, německy, francouzsky, rusky… Je super, že autorka nastudovala reálie do detailu, ale na úkor toho chybí lehkost. Zkrátka, ten výsledný pocit po dočtení tak nějak nesedí s laděním celé série. A hlášky – kde jsou hlášky? Snad jen popisy soubojů se znatelně zlepšily a už nebudete tápat kdo zrovna mlátí koho a čím; tahle změna čtivosti knihy naopak výrazně pomáhá.

Výsledný dojem je dost rozpačitý. Ano, čtenáři dostali dobrý a technicky vybroušený příběh. Jenže – stáli o to v kontextu celé série? Možná by méně znamenalo v případě Lebky černého démona více.

• Františka Vrbenská: Lebka černého démona (Agent JFK 42)
• Triton, 2024
• obálka: Petr Vyoral
• 654 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)