Megalomanská stavba Prstence skrývá řadu záhad a provokuje zvídavost řady objevitelů a mezi nimi je i člověk Lous Wu a kzin Chmee. Tato výprava se ale od předchozích značně liší – je nedobrovolná, a navíc podle všeho poslední. Prstenec se vychýlil ze své osy a směřuje k nevyhnutelnému zániku.

Stavitelné prstence Larryho Nivena mohou čtenáře zaujmout z různých důvodů. Pro některé půjde o nostalgických návrat ke Golden Age sci-fi, pro jiné zase o skvělé intelektuální osvěžení.

Knihy o Prstenci představují skvělou možnost popustit uzdu nejenom fantazii, ale i intelektuální, vědecké představivosti – Co kdyby někdo postavil naprosto gigantickou technologickou stavbu, která by nesuplovala pouze jeden svět, ale prakticky celou sluneční soustavu. Včetně „vlastního“ slunce, které tvoří střed Prstence. Jak by takový svět fungoval? Jak zařídit atmosféru, střídaní dne a noci? Najdeme však také otázky týkající se takových maličkostí jako určování polohy (což je problém v momentě, kdy východ a západ nemají smysl). Ale to jsou pouze praktické detaily, Prstenec pokládá i mnohem zásadnější otázky.

Jako třeba kdo byli Stavitelé Prstence a z jakého důvodu podnikli tento megalomanský projekt? Z jakého důvodů na povrch Prstence kartograficky přenesli všechny známé (a několik neznámých světů), včetně vzorku jejich obyvatel, od lidí ze Země po výbojné Kziny? Proč Prstenec opustili, když do jeho výstavby věnovali naprosto nepředstavitelné úsilí? Poslední otázka je pro hrdiny knihy rozhodně nejpalčivější – proč se Prstenec vychýlil z osy, a směřuje tak k nevyhnutelnému zániku ve vlastním slunci.

Všechny tyto záhady musí vyřešit trojice nesourodých hrdinů. Prvním z nich je Louis Wu, v podstatě obyčejný člověk ze Země, kterého odlišuje jen závislost na „drátu“ (elektrické stimulaci centra rozkoše v mozku, nejjednodušší a nejnávykovější droze). Druhým je Kzin Chmee, bývalý diplomat na planetě Zemi pocházející z rasy agresivních humanoidních šelem. A posledním je Nejzadnější, bytost z obskurní rasy Loutkářů z podivuhodné Flotily světů. Jejich vztahy působí poměrně komplikovaně, zejména proto, že Nejzadnější Louise a Chmeeho unese a na Prstenec dopraví proti jejich vůli – představují totiž jediné lidi, kteří na Prstenci byli a vrátili se.

Cíle postav se proto značně liší, zatímco dvojice přátel se snaží nějakým způsobem zachránit a vrátit se do známého světa, Nejzadnější doufá, že z Prstence odveze přístroj na transmutaci látky. Ani dvojice nedobrovolných návštěvníků netáhne úplně za jeden provaz. Zatímco Louis Wu se brzo rozhodne za každou cenu Prstenec zachránit, Chmeeho zajímá spíše pomsta. Ale žádnou komplikovanou dynamiku vztahů nečekejte, drama se nekoná, a nakonec je samozřejmě nutné Prstenec zachránit.

Se vztahy mezi postavami si Niven příliš hlavu neláme. Nesnáze mezi hrdiny řeší zpravidla nejjednodušším možným způsobem. Podobně přistupuje i k jejich vnitřním psychologickým problémům (například zpočátku slibně podané téma závislosti na nejúčinnější droze se vyřeší jednoduše silou vůle, když si Louis řekne prostě dost). Psychologie tak v knize funguje pouze na druhové úrovni jednotlivých ras. Agresivní a bojovný Chmee je ve skvělém kontrastu s Nejzadnějším, jenž svůj titul získal za privilegium být tím posledním z Loutkařů, který se vystaví nebezpečí.

Na postavách kniha tedy rozhodně nestojí. Niven se spoléhá čistě na chladný intelekt a představování nejrůznějších vědeckých otázek, problémů a jejich řešení. Ať už se týkají fungování a vzniku Prstence nebo fungování jeho vnitřního společenského a ekologického systému, který se po odchodu Stavitelů vymkl kontrole. Vše je ale podáváno naprosto chladně, logicky a popisně. Připravuje to tak čtenáře na rozuzlení hlavního problému knihy, záchrany Prstence.

Řešení představuje obrovské etické dilema, to je však bez povšimnutí či jakéhokoli zaváhání vyřešeno čistě racionálně. Tam, kde by si mnozí autoři pohrávali s různými filozofickými přístupy a interpretacemi, postavy bez mrknutí oka použijí jednoduchou matematiku. V tomto ohledu je Niven ukázkovým představitel hard sci-fi, včetně všech jejích slabých i silných stránek.

Pro řadu dnešních čtenářů tak mohou být proto Stavitelé Prstence knihou těžkou ke strávení. Na druhou stranu jde o úctyhodnou poklonu kořenům žánru. Slovíčko věda se do názvu žánru rozhodně nedostalo náhodou. Niven dokazuje, že představivost nemusí být vědeckými poznatky pouze omezována, ale naopak i podporována. Stavitelé prstence sice možná po literární stránce trochu pokulhávají, ale bohatě to podporují podmanivým popisem fascinujícího světa Prstence, který nestojí na vodě, ale na vědě.

• Larry Niven: Stavitelé prstence
• Laser, 2020
• Překlad: Vladimír Lackovič
• 408 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)