Kup si to, nebo si tě najde můj rezavý hák!, doporučuje Petr Schink svou novou knihu Jak lvové
 |
Píše steampunk a retrofuturistické detektivky, tedy žánry, které u nás nemají velkou tradici. Nešetří dekadentními, ba dokonce zvrhlými scénami. A svou novou knihu propaguje velmi přímočaře. Petr Schink. Vyzpovídali jsme ho za vás.
Tvoje nejnovější kniha se jmenuje Jak lvové, což není úplně
typický název. Ozvalo se tvoje básnické střevo, nebo co za tím názvem
vězí?
V poslední době jsem poskytoval možná čtyři rozhovory a nikdo nevynechal
příležitost položit mi tuto zákeřnou otázku. Což samozřejmě
neznamená, že bys nebyl originální! Nicméně je jasné, že název splnil
svůj účel. Někdo si možná poklepe na čelo, ale nikdo jej nemine bez
povšimnutí.
A jak jsem k němu přišel? Jednoho dne mě to prostě napadlo a já se neubránil. Přes poněkud rozpačité ohlasy okolí s knihou postupně srostl a já už si neuměl představit, že bych jej měnil. Má svůj význam, evokuje velké plány a naděje, které lidstvo odjakživa poháněly kupředu snad ještě efektivněji než parní kotel. Ale za vším tím pozlátkem je také nezměrná námaha, bída a utrpení těch, kteří průmyslovou revoluci odtahali takříkajíc na vlastních bedrech. Mříže, za kterými uvízli, posloužily jiným jako žebřík k výšinám, a nikdo se pak nemůže divit, že se občas otřásaly náporem zburcovaných mas.
Jak bys na novou knihu nalákal čtenáře jednou
větou?
Kup si to, nebo si tě najde můj rezavý hák!
Tvoje knihy jsou plné dekadence a explicitních (řekl bych přímo
zvrhlých) scén. Kam na ty nápady chodíš? Nenapadlo tě někdy udělat si
psychologické testy?
Možná navzdory tvému očekávání se denně nemaceruji v plodové vodě
potracených neviňátek, ani se nevyžívám v kopání do štěňat. Temnota
koluje v každém z nás a jde jen o to vědět, kdy je bezpečné pustit jí
trochu žilou. Někdo sportuje, jiný chodí na střelnici, třetí to zvládá
spláchnout v hospodě. Já své vnitřní démony krotím na papíře. Ale
popravdě… někdy to po sobě čtu a taky si říkám, kde se to ve mně bere
(smích).
Čtenáři tě znají hlavně jako autora steampunku (Fastynger van
Hauten) a retrofuturistických gangsterek (Charlie Parker). Proč zrovna tyto
žánry, které u nás nemají velkou tradici?
Oba tyto žánry spojují zajímavé kulisy – obžerně přerostlé stroje
funící párou a chrlící snopy jisker nebo ohromná magnetopásková
výpočetní centra, poblikávající temně zeleným přísvitem vakuových
trubic, líheňské laboratoře chrlící bezduché trolí otroky nebo továrny
implantující šimpanzí mozky do směšně neohrabaných robotů jako ze
starého sci-fi filmu. Kam se hrabou všechny ty Roklinky a trpasličí sluje
nebo naleštěné kapitánské můstky hvězdoletů. Sakra, až jsem dostal
chuť si hned teď něco napsat.
Jaké knihy, klidně i nežánrové, tě v poslední době
zaujaly?
V poslední době spíše kupím pyramidy knih s nálepkou
„k přečtení“, ale přeci jen jsem si udělal čas na Mankella a Nesb?a,
abych po letech váhání přičichl k severské detektivní škole. A nebyl
jsem zklamán. Možná ještě víc mě překvapil, a to velmi příjemně,
polský autor detektivek Zygmunt Miłoszewski.
Koukám, že fantastiku v poslední době celkem zanedbávám, tak ještě přihodím Jima Butchera a eskapády jeho smolařského čaroděje Dresdena a konečně s mohutným zaduněním upustím na hromadu dva svazky Rothfussových Kronik Královraha. Ten rudovlasý mizera Kvothe je sice někdy až nesnesitelně namyšlený, ale v zásadě je to sympaťák.
Jaké jsou tvé plány do budoucna? Neláká tě třeba i nějaký
jiný žánr?
Opět velmi originální otázka, až se začínám vážně zamýšlet, jestli
bych přeci jen neměl zkusit nějaké to krimi. Jen se bojím, zda by český
mainstreamový čtenář zvládl můj výbušný styl psaní. Po pár stovkách
stran mi totiž ze středně velkého krajského města většinou nezbyde dost
lidí ani na partičku pokeru.
