Kull, Robert E. Howard
 |
Na přelomu tisíciletí vydalo nakladatelství Laser-books několik knih, které mapovaly ne-conanovskou tvorbu Roberta E. Howarda. Jedna z nich kompletně shrnovala příběhy válečníka Kulla. Sbírka se skládá z deseti povídek doplněných o zlomky a fragmenty, které Howard odložil či nestačil dopsat.
Kdo je to vlastně Kull? Je to předobraz autorovy nejúspěšnější postavy – Conana. Stejně jako on je barbar, mohutný a nadprůměrně silný, hrdý válečník a zuřivý nepřítel. Stejně jako on uchvátil korunu z rukou tyranského krále a nyní vládne mocnému království. Nikdy ale nikdy nedosáhl proslulosti a úspěchu svého kolegy barbara. Proč?
Z několika důvodů. Teprve spojení hrdiny, nadprůměrně silného a dobrého barbarského bojovníka, s černou magií, příšerami a kouzelníky učinilo z jeho příběhů něco výjimečného. Názorně je to vidět v povídce Touto sekerou vládnu já. V Kullově podání jsou jeho protivníci pouzí lidé, kdežto ve verzi conanovské musí hlavní hrdina kromě mečů lidí překonat i nástrahy zlého kouzelníka a jeho přisluhovačů. Tím nabývá příběh na barvitosti a zvyšuje se napětí.
Kull rovněž postrádá jakýkoli zájem o ženy. Jako by ho vůbec nelákaly. Jediným jeho smyslem života je udržet si vládu v rukou a přežít. Kdežto u Conana dodávají milostné eskapády povídkám šmrnc a hlavní hrdina se do potíží dostává mnohdy kvůli nim.
A potom, co je podle mě nejdůležitější, Kull příliš uvažuje. Howard se v něm snažil spojit barbarského válečníka s myslitelem. A tím se stává nevěrohodným. Když se snaží pochopit smysl světa, zabředává do filozofování s mudrci, a stává se jim dokonce důstojným oponentem, což se mi u barbara zdá dost nepravděpodobné.
U Conana se většina věcí řeší bez velkých cirátů mečem. On prostě jde, s vypětím sil překoná temná kouzla, zapíchne čaroděje, pobije spousty nepřátel. Přitom osvobodí krásnou dívku, která mu za odměnu dá sebe, což on samozřejmě neodmítne. A jen tak mimochodem se přitom pomstí těm, kteří se ho snažili využít.
Přesto nejsou povídky v této sbírce vůbec špatné. Mají už ten neopakovatelný nádech prastarých příběhů z časů, na které si ani nemůžeme pamatovat. Ve většině se opakuje stejný děj. Spiknutí má zničit Kulla, ale on nepřátele, s malou pomocí ostatních, rozdrtí. Potom čeká na další spiknutí. Pro Kulla jako takového je to podle mě docela únavné. Čtenář až přemýšlí, co ho asi nutí, aby se toho trůnu zuby nehty držel.
Osobně pokládám za nejlepší povídku sbírky Zrcadla Tuzun Thuna. V ní si Kull pod vlivem zrcadel čaroděje Tuzun Thuna přestává být jist, jestli je on sám a jeho svět skutečný, nebo je to pouze odraz toho za zrcadlem. Pokouší se do tohoto světa proniknout, ale je na poslední chvíli zachráněn. Kull však i nadále pochybuje a váhá. Co když právě ty země za zrcadlem jsou skutečné?
I na ostatních povídkách ale je vidět, že pan Howard skutečně uměl. Třeskot mečů a boj na život a na smrt dokáže zprostředkovat velice živě. Skoro je slyšet svist sekery a cítit pach čerstvé krve.
Docela zajímavá je také úloha Piktů v Howardově tvorbě. U Kulla jsou přáteli a spojenci Valusie. Sice barbaři, ale se svým kodexem cti a odvahy. Tedy na straně dobra. V Conanově světě se jejich zdegenerovaní potomci stávají nepřáteli všech ostatních. Svými temnými rituály se dostávají na úroveň hadích lidí. Ostatně kouzla piktských šamanů mají s hady mnoho společného.
Je velmi přínosné, že Laser postupně vydává celé Howardovo ne-conanovské dílo, a tím čtenářům umožňuje seznámit se i s méně znamou tváří tohoto otce moderní fantasy. Navíc to dělá velmi profesionálně a erudovaně, což ještě umocňuje prožitek z četby.
- Robert E. Howard: Kull
- vydal: Laser-books, Plzeň 2000
- přeložili: Michael Bronec, Robert Tschorn
- obálka: C. W. Kelly
- 204 stran / 120 Kč