Křehké věci, Krátké fikce a divy, Neil Gaiman
 |
Mám rád krátké povídky, mikropovídky a vtipy; jsou hutné, lze je přečíst v trolejbusu mezi konečnou a mou zastávkou a v neposlední řadě takovou krátkou formu jsem schopen sám napsat a mám tak pocit sounáležitosti. Ne každá krátká práce je ovšem kvalitní – stačí, když si přečtu ty svoje – a i ve vtipu musíte odvést dobrou práci. Když se vám to nakonec povede, je zatraceně těžké krátkou věc vydat knižně, málokdo jich má tolik, aby to vydalo na samostatnou sbírku. Neil Gaiman je ovšem pan autor a jeho jméno je samo prodejní artikl, pročež není až takový problém, když sesbírá obsahy svých šuplíků, zrecykluje dříve publikované práce a zajímavá sbírka je na světě.
Křehké věci jsem pročítal pěkně popořadě a ke každé povídce jsem si napsal dvě tři slova jako hodnocení. Původně jsem chtěl sečíst stejné přívlastky a vyjádřit převládající pocit ze sbírky, ale ke svému údivu jsem přišel na to, že téměř každou povídku jsem popsal jinými slovy a že počítat to nemá smysl (taky jsem tím zjistil, že nemám až tak mizernou slovní zásobu). Zkrátka je to natolik pestré, že si svého favorita musí najít každý čtenář. Snad jediné, co se několikrát opakuje, je vyprávění historky z dětství s předvídatelným vyvrcholením a devastující pointou na úplný závěr, která je předkládána jako realita a má působit stejně neuspokojivě. Je to součást rafinované hry se strukturou sbírky a čtenářovou myslí a funguje to velmi dobře. Součástí stejné strategie je i dlouhá předmluva, obsahující občas sáhodlouhé vysvětlení okolností vzniku každé povídky, někdy delší než samotná práce.
Ve sbírce jsou kromě krátkých prací a básní také delší povídky, u kterých mám většinou jednoslovný nejapný výraz typu „bomba“ nebo „masakr“. Tvoří jakési záchytné body na trase čtenáře, znaveného hopsáním po krátkých kouscích, a dovolí vám na chvíli vychutnat atmosféru, než se autor rozhodne k akci. Patří k nim také úvodní povídka, crossover Sherlocka Holmese a Cthulhu a závěrečná práce o Stínovi a jeho pobytu ve Skotsku. Setkáte se také s Matrixem, mnohem lepším než film, s Harlekýnem v hororovém hávu, se starověkými i moderními legendami a také s exkurzí do světa Narnie – Problém se Zuzanou – která vyšla nedávno v Magazínu F&SF, vzkříšeném kdysi vydavatelem této Gaimanovy sbírky, Polarisem. (A v současné době pak vydává Magazín Triton.)
Téměř všechny povídky jsou špičkové kvality, mě osobně neoslovila Fakta o případu slečny Finchové, připadlo mi to slabé, a naprosto jsem nepochopil báseň Tajná komora, protože neznám tu legendu, na jejímž základě byla napsána. Ostatní věci můžu jen doporučit. Zde platí víc než jinde – když se baví autor, baví se i čtenáři.
A přece si neodpustím aspoň sumář svých poznámek: Napsal jsem si 22 pozitivních emocí a 18 negativních, jako třeba kouzelné nebo laskavé, proti odpornému nebo krutému. Až se začtete, mějte to na paměti.
- Neil Gaiman: Křehké věci
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2007
- přeložili: Ladislava Vojtková, Richard Podaný (básně)
- obálka: Marek Fišer
- 304 stran / 249 Kč
