Chlapecké tělo zmizelo spáleno mystickým plamenem a Tamír je již zcela nezvratně dívkou. Sice má jisté potíže, jak pokud se týká nutnosti nosit ženské šaty, tak i v pocitech nepatřičnosti tohoto nového těla, kterému někde něco schází, a naopak jinde zase přebývá, ale v podstatě už svou novou totožnost a vzhled přijala a smířila se s nimi.

Ale vzhled, i když je pro ni jistě důležitý (a pro kterou ženu není), není tím nejzávažnějším problémem, k jehož řešení musí bezodkladně přistoupit. Je tu totiž tolik komplikací, že vzhled a pocity s ním spojené jsou jen podružnou lapálií, kterou je možno jen tak bez dalšího pominout. Co ale pominout nelze, jsou věci, bez jejichž řešení by Tamír nemohla naplnit úkol, který před ni původ a stávající situace staví.

Všichni věřili, že když se Tamír zbaví fyzického spojení se svým mrtvým bratrem, jeho duch se odpoutá a konečně bude mít klid. Jenže… jenže Bratr stále zůstává v Tamířině blízkosti a nejenže to vůbec nevypadá, že by chtěl tento svět opustit, ale zdá se, že se velmi naléhavě čehosi domáhá. V rozhodujících okamžicích sice Tamír vždycky pomůže, ale opakovaně za to požaduje – pomstu. Pomstu za svou předčasnou smrt, která byla vraždou provedenou sice pro dobrou věc, ale přesto vraždou byla.

Další komplikací je nutnost definitivně dořešit Korinovy nároky na skalský trůn. Zdá se, že jiná cesta než přímý ozbrojený konflikt nebude možná, i když právě tomu by se Tamír chtěla vyhnout. Je si totiž vědoma toho, že občanská válka je to nejhorší, co by začátek její vlády mohlo poznamenat. Také ví, za Korinův odpor proti ní nese hlavní zodpovědnost čaroděj Niryn a s tím se jen tak po dobrém jednat nedá.

Ovšem dříve, než se může vypořádat s Korinem, musí ještě svést boj s plenimarskými nájezdníky, kteří nepřehledné situace ve Skale hodlají využít k jejímu ovládnutí. Tady má situaci ztíženou i tím, že první plenimarský nájezd, který byl přímou příčinou Tamířina přihlášení se ke své totožnosti, zničil hlavní město Ero, a to se stalo neobyvatelným.

A ještě musí přesvědčit všechny ty, kteří její skutečnou totožnost dosud neakceptovali, že opravdu je předurčenou královnou z Ghёrilainina rodu, která zemi vyvede z vleklé krize.

No a také musí konečně dořešit své osobní vztahy s panošem Kim, který se pořád s proměnou Tobina v Tamír nedokázal vyrovnat.

Poměrně dost náročný program pro patnácti, šestnáctiletou dívku, byť by to byla královna, která má ku pomoci široký okruh pomocníků a rádců různých profesí, národností i společenského postavení. Přitom Korin rozhodně není zcela bez šancí na to, že pozici nástupce svého otce uhájí. Mnozí ze skalských šlechticů totiž vůbec nevěří v Tamířinu totožnost, někteří sice akceptují její přerod v ženu, ale obávají se toho, že byl způsoben nekromancií – a té se bojí ještě více než nepravého vládce na trůnu. To vše doplňují Nirynovy intriky. Moc, kterou trpělivým postupem získal, si totiž míní udržet a prostřednictvím Korina a jeho potomků vládnout co nejdéle.

Sice dobře víme, že nakonec Tamír své nároky prosadí a Skala její vládu akceptuje, ale bude to nelehký proces, který je (Tamír i zemi) bude stát mnoho sil jak v boji s nepřáteli, tak při jednání o kompromisech a ústupcích spojencům. Ne všechna řešení jsou obsažena v této knize, ale ty nejzákladnější problémy se zdárného konce dočkají.

Zdá se, že v závěrečném dílu se autorce podařilo najít stejný styl, kterým své hrdiny líčila v trilogii o Alekovi a Seregilovi. Možná je to tím, že hlavní hrdinové už nejsou dětmi, že do líčení zmatků a problémů dospívání a starosti dospělých se prostě autorka dokáže vžít lépe, než se jí to dařilo s problémy dětských hrdinů. Nebo je to tím, že opustila letopiseckou a hagiografickou linku, kterou víceméně držela v předchozích dvou částech. V každém případě tady mizí ten jakoby lehký odstup a nezaujatost, s nimiž čtenářům osudy všech zúčastněných předkládala v předchozích dílech trilogie. Je škoda, že se to podařilo až v díle posledním, ale je dobře, že se tak stalo alespoň tady.

Trilogie končí v okamžiku, kdy Tamír odrazila všechny útoky na svou zemi jak zvenčí, tak ze strany přívrženců Korina, získala do svého držení poslední odznak legitimity své vlády – Ghёrilainin meč – a konečně se tedy bude moci věnovat tomu, čemu chtěla svou péči věnovat od počátku, tedy zvelebování země. Moje domněnka, že jako každá správná legenda o životě svatých skončí trilogie mučednickou smrtí hrdinky, se tedy ukázala býti lichou. Tamír teď má před sebou ještě dlouhý život, v jehož průběhu musí naplnit předsevzetí, která v průběhu zápasu o Skalu přijala. Budování a zvelebování země ovšem už nemá tak dramatický náboj jako boj o ni, takže líčení dalších královniných osudů se už nejspíš nedočkáme. Ovšem vzhledem k tomu, že se Lynn Flewellingová znovu vrátila k Alekovi a Seregilovi, není to až takový nedostatek.

• Lynn Flewelling: Královna věštců
• vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
• přeložila: Hana Vlčinská
• obálka: Jan Patrik Krásný
• 512 stran / 249 Kč