Královna čepelí, Aaron Rosenberg
 |
James Raynor a jeho skupina rebelů se bezcílně potulují vesmírem až do
doby, kdy se Raynor rozhodne následovat své podivné vize a vydat se na pustou
planetu Char. Jeho cílem je zachránit Sáru Kerriganovou, kterou unesli
zergové při útoku na Arcturus. Bohužel nemá jiné stopy než své sny a ty
jsou jen velmi mlhavým vodítkem. Navíc není jediný, koho podobné vize
pronásledují. Ze stejného důvodu k Charu přilétá i generál Duke
vyslaný Mengskem, a hned dvě různé skupiny tajemných protossů.
Sáru se mu nakonec podaří najít, ale není to zrovna šťastné shledání,
protože se z ní stala Královna Čepelí, služebnice zergského Nadvědomí.
Cena za toto zjištění je obrovská, z posádky několika rebelských lodí
zbude jen pár desítek vojáků, kteří navíc zůstanou odříznutí na
planetě plné zergů.
Karty jsou rozdány nanejvýš zajímavým způsobem, ale partie sama podle toho úplně nevypadá. Po skvěle rozjetém začátku tempo a napětí klesá, protože přichází pasáž, kde Raynor jen neustále pozoruje protossy pod vedením vykonavatele Tassadara, jejich temné protějšky s praetorem Zeratulem nebo zergy vedené Sárou a cerebranty. No a role Jamese Raynora se až do konce knihy nezmění – pravda občas vytáhne pušku a zastřelí pár zergů, ale ať už protossové řeší jakýkoliv problém, Raynor většinou jen stojí opodál a pozoruje, co se bude dít. Na hlavního hrdinu nic moc výkon, jeho jediným větším příspěvkem je plán finální bitvy mezi zergy a spojenými silami protossů a lidí.
Každá rasa je zastoupena jednou výraznější postavou – velitelem a
masou canonfutrů, aby bylo v bitvách co zabíjet. Kerriganová i Raynor jsou
opravdu ploché charaktery u kterých se čtenář žádného vývoje
nedočká. Velitel rebelů sice občas zmíní něco o tom že vedl několik
set lidí zbytečně na smrt, ale čtenář tímto konstatováním zůstává
nedotčen stejně jako Raynor sám. Podobně i u Kerriganové neustále
čekáte, kdy se projeví její staré já, ale ono nic. Pořád jenom Královna
čepelí, která chce nakrájet své nepřátelé na drobné nudličky. Aspoň
že tu máme Tassadara, který se bude muset vypořádat s protosskými dogmaty
a názory na Temné templáře a jejich lehce cynického vůdce Zeratula.
Protossové jsou vůbec to nejzajímavější v celém příběhu, ať už se
na to podíváme z jakéhokoliv pohledu. A byli takoví i ve hře.
Nejvyspělejší rasa, s velmi přísným kodexem cti, jejíž jedinou
pochybnou vlastností je přílišná zapálenost do náboženské věrouky.
Střety mezi protosskými vůdci a Královnou čepelí se odehrávají podle scénáře Karate Kida: bojujete – dostanete na prdel – projdete výcvikem u mistra – a nakopete prdel nepříteli. Na tom není nic špatného, jde o osvědčený model, jenom budete muset vyslechnout všechny praetorovy poučky. A ty jsou dvousečnou zbraní, dozvíte se v nich leccos zajímavého o protossech, ale zároveň to zdlouhavě oddaluje finální střet a nabourává pošramocené tempo příběhu. Po výcviku se už ale hladce doplujeme až na závěr knihy. Pravda konec nic moc se neřeší a tak zůstává autorovi ještě spoustu prostoru na další pokračování.
Když dojde na akci, tak máme možnost poznat i Rosenbergovu silnější stránku, protože bitvy se zergy mají solidní šťávu a nechybí ani několik efektních scén, zejména při soubojích mezi Kerriganovou a protosskými veliteli. Občas probleskne i autorův smysl pro humor, i když většinou je omezen na typické millitary hlášky o kvalitě potravinových přídělů a podobně.
Celkem vzato jde o povedenou historku rozšiřující a prohlubující univerzum Starcraftu, která ale trpí několika nepěknými neduhy, spadajícími na autorovu hlavu – zejména kolísavé tempo příběhu a až trestuhodně nevyužitý potenciál postav. Jejich psychologií si autor evidentně nechtěl komplikovat psaní, ale čtenář by určitý vývoj rozhodně ocenil. Kniha která baví, když zní výstřely gausových pušek, ale po jejich utichnutí už toho mnoho nenabízí.
- Aaron Rosenberg : Královna čepelí
- vydal: Fantom print, Ostrava 2010
- překad: Jakub Kovář
- obálka: Glenn Rane
- 256 stran / 219 Kč