Občas máte jen jednu možnost, jednu cestu, po které se vydat. A právě to je případ Sivy. Ta se musí vydat najít kosti svého boha, aby zachránila sebe, boha a vlastně i celý svět před zlou Jedwigou. Společníka na cestě jí dělá bájný tvor, kterému se nadá příliš věřit, a čas rychle ubývá…

Alžběta Bílková je od počátku své literární dráhy vnímána jako talent české fantastiky, což dokazuje i její vítězství v několika povídkových soutěžích, a především v soutěži Hvězda inkoustu s knihou Z kouře a kamene. Nyní přichází její druhá kniha: Kosti Mraza.

Ať se mládí vydovádí

Podobně jako autorčina prvotina jsou i Kosti Mraza příběhem určeným spíše mladším čtenářům, přičemž doporučovaných patnáct let a více je dle mého odhadu opravdu tak akorát. Hlavní zápletka je vlastně veskrze jednoduchá: mladá dívka tyranizovaná zlou čarodějnicí se vydává na cestu, aby zachránila svět. K tomu přidejme romantickou dějovou linku – zkrátka, takhle nějak si člověk představí typickou young adult knihu. Ano i ne, protože Kosti Mraza mají něco navíc; něco, co dodává knize osobitý nádech, ale…

Autorka se rozhodla postavit příběh na postavách. Okolní svět popsala jen zběžně, cíl i účel putování hlavní hrdinky a jejího společníka jsou jasné, a vzhledem k charakteru celé knihy se můžeme spokojit s tvrzením, že takhle je to dostačující a že vše podstatné se dozvíte.

Tudíž zpátky k postavám. Ty zde máme primárně dvě: mladá Siva a její spolucestující. Co se Sivy týká, dostala do vínku zajímavou charakteristiku – živí se jako slovotepkyně, což je čarodějka se schopností propůjčit moc svým slovům. Kromě toho je poslední z lidu vyznávajícího boga Mraza, díky čemuž disponuje odolností proti zimě. Osud jejího lidu je neradostný, ale to Sivin také. A kromě toho má ještě chudák holka zmrzačenou nohu, což vám autorka neopomene připomenout při sebemenší možné příležitosti.

Mnoho se toho o Sivě dozvíme i z flashbacků, které čtenáři postavu dost přiblíží. Některé čtenáře mohou retrospektivní pasáže mást, protože nejsou nijak jednoznačně odděleny od současnosti, ale z charakteru textu je zřejmé, že dívka hledí do minulosti.

To její společník, Bogobor, je trochu jiná káva. Prokleté stvoření, které se mění v krvelačnou bestii a s touhou zabíjet, se se Sivou vydá vcelku bez racionálního důvodu. I když – dívka mu slíbí jméno, a Bogobor, nebo Belek, jak se teď jmenuje, věří, že ho tato skutečnost změní a zbaví prokletí. A postupem času se o této postavě dozvídáme vážně zajímavé věci…

Máme tedy dvě poměrně pozoruhodné postavy, z nichž ovšem každá zvlášť příběh neutáhne. Bohužel, chemie mezi nimi mohla být napsaná mnohem lépe; tady může být problém i pro mladší a nezkušené čtenáře. Většinu cesty vzniká pocit, že sledujete putování dvou izolovaných jedinců – ona je to pravda, ale během přibývajících společně poražených nepřátel a bojů o život by čtenář čekal, že se vše bude nějak vyvíjet, že vztah bude živější… Zkrátka, jiné příběhy se s tím dokázaly vypořádat lépe a chytlavěji.

Malá lekce slovanské mytologie

Máme tu víceméně průměrný příběh o tom, kterak se nesourodá dvojice vydá najít kosti boga Mraza, jež jim pomohou (snad) zachránit svět. O tom, že mají proklatě málo času, asi není třeba se zmiňovat, stejně to stihnou.

Naštěstí Alžběta Bílková přidala do děje „něco“, co celou knihu posune o notný kus výš. To něco představuje mytologie – potkáte spoustu běsů, děsů, nestvůr, ale i známou českou klasiku jako je vodník či čert. Jde vážně o lahůdku a nejeden čtenář to ocení.

Potěší i fakt, že autorka pracuje s příběhy jako takovými. Kosti Mraza založila na klasickém konfliktu dobra a zla, což je sice jasné téměř od počátku, ale hlavní záporačka vystojí důlek, než se dostane osobně konečně k páchání zla. Když ovšem bude čtenář číst pozorně, zjistí, že příběhem se proplétají všemožné pohádky a pověsti a vše vyvrcholí ve finále, které… Inu, není epické a neproběhne podle očekávání, ale sází na sílu a setrvačnost, kterou si lidová slovesnost udržuje. Dobro vždy zvítězí, a to je oč tu běží.

Pokud jde o emoce, které Kosti Mraza po dočtení zanechají, převládá mírné zklamání. Bílková umí vyprávět, osekala celý příběh na minimum a okolí se příliš nevěnuje, hlavní linka je přímá – snaha orientovat se čistě na příběh je jasná. S tvrzením, že tato mladá dáma má literární talent opravdu nelze než souhlasit, ale člověk musí litovat toho potenciálu, který kniha měla a zůstal nevyužit. Jako young adult Kosti Mraza fungují fajn, sečtělejší čtenář bude zase potěšen plejádou všemožných mytických tvorů a „bubáků“.

Pokud měla Bílková ambice napsat dobrou knihu, má tak ze tří čtvrtin splněno. A ačkoli nejsem tak úplně cílová skupina, přál bych si, aby autorka měla ambice napsat skvělou knihu, protože pak by to bylo teprve „žrádlo“.

• Alžběta Bílková: Kosti Mraza
• Fragment, 2020
• 352 stran, 349 Kč