Žádná stezka není neschůdná, žádná ulička příliš temná a žádné tajemství není zakopáno dostatečně hluboko, aby nestálo za to po něm pátrat. Mladý šlechtic na útěku se pod tlakem okolností mění z pronásledovaného štvance v silného muže spoléhajícího jen na sebe samotného – na svůj úsudek, oko, postřeh a zbraně. Projde kolem vás, aniž si ho všimnete, postavte se mu do cesty a bude to poslední chyba vašeho života. S přibývajícími zkušenostmi a zahojenými jizvami je stále osamělejší a obezřetnější; čím věrnějším společníkem je mu smrt, tím víc miluje a obdivuje život. Následujte ho do uliček špinavých měst, mezi chátru a spodinu lidské společnosti, projděte se po kroky tlumících kobercích luxusních rezidencí mocných jeho světa, vyšplhejte se do dech beroucích výšek velehor, zalykejte se vedrem v deštných pralesích nekonečných džunglí a bojujte o poslední doušek vody ve vyprahlých pouštích. Cesta je cíl.

Miroslav Žamboch: Koniáš: Muž na stezce

Pouštní škorpión

Zajel jsem si trochu dál do pustiny, protože jsem se chtěl vyhnout vojákům.Crambijský císař a hrabě z Duamu mezi sebou bojovali o kontrolu nad tímto žhavým peklem. Ne že by na chudých farmách a železných dolech tolik záleželo, ale kdo ovládá Cunnin z jedné a brežský lněný pás z druhé strany, kontroluje jedinou cestu přes Gutawskou poušť.
Dvakrát jsem minul údolíčko,ve kterém ležely spousty mumifikovaných mrtvých v uniformách crambijských vojáků. Zabilo je horko. Slyšel jsem o duamském kapitánovi, který sám s hrstkou mužů zlikvidoval stonásobnou crambijskou přesilu. V noci císařovy vojáky poprášili černými sazemi smíchanými s popílkem. Prach ulpěl na výstroji, na zvířatech a ze všeho nejlépe na kůži, kde se působením potu dokonale přilepil. Bez velkého množství vody ho nebylo možno odstranit. Crambijci se do slova a do písmene na slunci uvařili ve vlastní šťávě.
Odhadoval jsem to na dlouhou a krvavou partyzánskou válku, která v žádném případě nepřinese místním usedlíkům, snažícím se z vyprahlé půdy a železných dolů získat živobytí, nic dobrého. A protože jsem se podobným kratochvílím chtěl vyhnout, přejížděl jsem údolí hluboko v poušti.
Konečně jsem na horizontu v tetelícím se vzduchu zahlédl zelenou skvrnu. Byl jsem opravdu rád. Houževnatá a nehostinnému prostředí dokonale přizpůsobená příroda byla fascinující a nádher- ná, ale já už jsem měl jazyk na vestě a dal bych všechny poklady světa za několik loků dobrého vína. Vlastně by stačila i voda.
Farma, na kterou jsem narazil, byla ve skutečnosti malou oázou s jezírkem a vydatnou artézskou studní uprostřed. Hospodář se ve své práci dobře vyznal, úrodnou půdu využil do posledního zbytku, políčka rozdělil zavlažovacími kanály, které teď byly suché. Pravděpodobně zavlažoval jen ráno a večer. Projel jsem po úzké cestě a zastavil před domy obehnanými dva metry vysokou kamennou zdí. Brána byla otevřená. Vjel jsem dovnitř. Z domu postaveného z bílých kamenných kvádrů vyšla žena a zůstala stát ve stínu přístřešku nad dveřmi. Měla dlouhé plavé vlasy a pěknou postavu.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem.
„Ať chcete cokoliv, nedostanete to. Zmizte.“
V sedle sice vypadám jako Kostěj Nesmrtelný, metr šestadevadesát vysoký vyzáblý chlap, kosti a šlachy potažené kůží, ale v poušti se pohostinství neodmítá, pokud k tomu nemáte skutečně pádný důvod.
„Potřebuji jen vodu, paní. Hned pojedu dál.“
Kývla na někoho ukrytého za rohem stodoly a rukou mávla na chlapíka pozorujícího mě ze stáje. „Táhněte k čertu! Nechci vás tady!“
„Potřebuji vodu.“
Z domu, který sloužil současně jako dílna a obydlí pro čeledíny, vyšel muž, za obojky držel dva přerostlé vlkodavy. Každý vážil nejméně šedesát kilo a slintal touhou pustit se do mne. Krásná zvířata, byla by škoda zabít je.
„Vypadněte, nebo na vás pustím psy!“ pokračovala ve stejném tónu. Hlas měla mladý, ale mluvila vztekle jako stoletá čarodějnice. Možná měla právě své dny. Popleskal jsem koně po šíji a lehce cukl uzdou. Valach zafrkal a začal pomalu couvat. Za tohle číslo jsem handlíři připlatil dvacet zlatých, a teď se ukázalo, že to byla dobře investovaná dvacítka. Než abych se k hospodyni a jejím pohůnkům otočil zády, raději bych je zabil.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).