Konec stříbrného věku, Jasutaka Cucui
 |
Euromedia Group ve svém znovu otevřeném nakladatelství Odeon přináší z japonské literární scény už několik let především díla nejčtenějšího současného autora země vycházející slunce Haruki Murakamiho. Od roku 2009 k němu nakladatelství přidalo dalšího velikána japonské literatury Jasutaku Cucuiho, a to vydáním jeho fantaskního románu Peklo. Letos přišel na řadu další jeho román Konec stříbrného věku, který autor vydal v roce 2006.
Na rozdíl od knihy Peklo, kterou nakladatel charakterizuje jako dílo s prvky “psychologického románu a surrealistické prózy“, v Konci stříbrného věku autor očividně více využívá žánr, který je pro něj typičtější – tedy science fiction, k jehož velikánům Jasutaka Cucui v Japonsku bezpochyby patří.
Svým námětem kniha náleží k nejtemnějším příběhům. Díky své brutalitě možná převyšuje i takové tituly jako Tahle země není pro starý od Cormaca McCarthyho, či Čáry od dalšího Japonce Rjú Murakamiho. A právě ta přemíra absurdního násilí nakonec z celého díla vytváří satiru, což bylo i autorovým záměrem.
Děj se odehrává v nedaleké budoucnosti Japonska, kde stejně jako ve většině zemí západní civilizace musí řešit závažný sociální a ekonomický problém – seniory. Nic snad nehýbe politikou a ekonomikou v Evropě tak jako právě důchodové reformy. Problém těžko řešitelný jak po morální, tak po finanční stránce.
Cucui ve své fiktivní vizi řešení pro Japonsko má – vyvraždění důchodců. Aby vláda a zároveň i zbytek obyvatelstva od toho mohli dát právně i částečně eticky tzv. ruce pryč, celá akce, vedená ministerským oddělením nazvaným Výbor pro regulaci obyvatelstva (VRO), je založena na principu Stříbrných bitev.
V určitém okresu či městské čtvrti se musí všichni senioři starší sedmdesáti let do třiceti dnů od vyhlášení Stříbrné bitvy vyvraždit sami navzájem. Poslední přeživší jako hlavní cenu pak dostane život. Právo dále žít se svou rodinou a přáteli. Pokud se tak nestane, nastoupí inspektoři VRO a všechny zbylé „soutěžící“ bezohledně zastřelí.
Staneme se svědky Stříbrné bitvy ve čtvrti velkoměsta a naopak jedné chabě osídlené horské prefektury. Nabízí nám tím dva odlišné charaktery: mužského hrdinu Kuičiró z města, který přestože chápe svůj úkol, filozofuje a rozebírá etickou stránku programu a naopak až maniakální postavu prosté staré ženy Ojú z hor, která nic neřeší, jen chápe, že čím dříve vyvraždí všechny důchodce v okolí, tím dříve může opět pracovat pro svoji rodinu.
Cucui celou absurditu mistrně popisuje pomocí černého humoru v jednotlivých případech bojů. Už od první kapitoly, kdy Kuičiróho vyprovází dcera oběti Takako až k brance („Děkuju, že jste se obtěžoval,“ zašeptala za jeho vzdalujícími se zády“), až po oběti staré Ojú, které trpí silnou zácpou a tak chtějí být zabité rozříznutím břicha, aby střevům konečně ulevily od těch hoven.
Autor celou genialitu díla vložil do samotného námětu. Stylisticky se jedná o mistrně, přesto jednoduše napsaný román, který s jazykem nijak neexperimentuje. Dílo je společensky kritické, kdy na jedné straně figuruje fanatická japonská oddanost autoritám, na druhé morální úpadek společnosti ve vztahu k odvěké úctě vůči stáří, což je i hlavním tématem doslovu překladatelky díla Anny Křivánkové.
- Cucui, Jasutaka: Konec stříbrného věku
- Euromedia Group – Odeon, 2011
- překlad: Anna Křivánková
- obálka: Václav Jírovec, Pavel Hrach
- 192 stran, 249 Kč