Co by se stalo, kdyby měli Řekové v bitvě u Marathonu k dispozici Kalašnikovy? Co udělá mentálně zotročený dinosaurus v centru města? Jak těžké je najít člověka na silnici vedoucí do nekonečna? A hlavně, dokáže se jeden zrzavý cestovatel ubránit útokům profesionálních zabijáků?

Nekonečně dlouhá Silnice, která nevede pouze na určitá místa, ale hlavně do určitého času. Z už zapomenuté minulosti do nepředstavitelné budoucnosti vede poutníky mířící za obchodem, lepšími životními podmínkami, nebo ty, kteří se snaží vytvořit co nejvíce alternativních realit. Jedním takovým je i Zrzek Dorakeen, který po silnici jezdí tak dlouho, kam až sahá jeho paměť. Před dávnými časy po ní putoval jako starý muž pěšky; nyní, mnohem mladší po ní převáží zboží tam, kam potřebuje. Někdo ale po zrzkovi jde. Ten „někdo“ má právo desetkrát se pokusit Zrzka zavraždit, aniž za to bude podle zákonů Silnice stíhán. Zrzkův skrytý nepřítel prohledal minulost i budoucnost, aby našel deset vrahů, kteří Zrzka pronásledují, kamkoli ho Silnice zavede…

Co čekat od klasika?

Základ Poslední odbočky na Babylon je postaven na inovativním světě, který ladně prolíná prvky jak z žánru sci-fi, tak fantasy. Nápad se silnicí procházející časem je originální a dává k dispozici neuvěřitelnou možnost kreativity, až by mohlo být jednomu líto, že se jím plýtvá pouze na dvou set stránkovou novelu. Nic to ale nemění na faktu, že se do díla se čtenář velice jednoduše vžije. Plusové body si titul může připsat také za velmi příjemnou čitelnost; kvality notorického autora vyzdvihuje i kvalitní překlad, který používá nenucenou, nicméně hovorovou češtinu splývající s běžnou řečí. Celistvosti díla napomáhá i příjemné fázování, kdy se jednotlivé „kapitoly“ střídají po šesti až dvanácti stránkách, což na jednu stranu může do jisté míry vytrhávat z děje, ale na tu druhou to nastavuje velmi příjemnou dynamičnost, díky které je možné bez větších problému přečíst knihu za jeden až dva večery.

Příběh se dělí na dvě dějové linky – hlavní, která sleduje hlavní postavu Zrzka a jeho snahu přežít nápor dotěrných vrahů, a vedlejší, která čtenáře seznamuje s různými, více či méně důležitými vedlejšími postavami. Tento fakt spolu s tím, jak často se linky střídají, napomáhá utvářet příjemné až filmové prostředí. U některých vedlejších postav, se kterými se čtenář v krátkosti seznámí, je nastíněn velice zajímavý samostatný příběh a je škoda, že tyto prvky autor výrazněji nerozvedl a nevyužil potenciál více než deseti příběhových záporáků.

Roger Zelazny v pěti bodech

1. Narodil se v květnu 1937 ve státě Ohio. Vystudoval angličtinu v Clevelandu a na columbijské univerzitě v New Yorku.
2. Spisovatel primárně sci-fi a fantasy se do povědomí dostal v roce 1962 svojí povídkou Pašijová hra. Spisovatelem na plný úvazek se stal ale až v roce 1969.
3. Podle deníku New York Times napsal Zelazny více než 150 povídek a 50 knih.
4. Třikrát vyhrál cenu Nebula a šestkrát cenu Hugo. V roce 2010 byl vybrán do Síně slávy Science fiction.
5. Zemřel v roce 1995 v Santa Fé v Novém Mexiku na selhání ledvin v důsledku rakoviny tlustého střeva.

Škoda přešlapů

Celou knihu provází jeden důležitý neduh, a to nevýrazné postavy, do kterých není prostor ani motiv se vžít. Zatímco těm vedlejším by se to dalo, vzhledem k množství, odpustit, těm hlavním už tolik ne – postava Zrzka nemá v podstatě žádný charakter, takže ať se dostane do jakéhokoli problému, nevybuduje to v podstatě žádné napětí. V samotné knize jedna postava o něm prohlásí, že jeho povaha má sklon k náhlým a prudkým změnám, což samo evokuje Zrzkovu nekonkrétnost. Navíc autor svého hrdinu za celou knihu nevystaví žádnému nepřekonatelnému problému či katastrofě, u kterého by čtenáři, alespoň z empatie k živým bytostem, měli mít o hlavní postavu obavy. Celý konflikt je podán jako běžné úterý, které Roger Zelazny prokládá mírnou nepříjemností ve formě zabijáků na každém rohu.

Jedinou výjimku, co se týče charakteru postav, představují umělé inteligence Květa a Stébla přetransformované do románů klasických spisovatelů (Květy zla od Charlese Baudelaira a Stébla trávy od Walta Whitmana), které jsou příznačné svým cynismem, ale taktéž i ošetřovatelskou starostlivostí. Jen škoda, že jsou si navzájem velmi podobné, a tím pádem hůře odlišitelné.

Další postavou, u které absence charakteru zamrzí, je hlavní antagonista, který je vykreslen velice fádně, což by mohlo být snesitelné nebýt faktu, že skrz celou knihu se nedostane k vysvětlení, proč se chce Zrzka takto drastickým způsobem zbavit kromě výroků, které pouze nastíní, že se zřejmě dříve se Zrzkem bavili, ale rozhádali se. Struktura díla sice napomáhá k dynamičnosti a příjemné čtivosti, nicméně to celé staví na úkor občasné zmatečnosti (té navíc napomáhá nevýraznost jednotlivých postav, které se tak mohou hlavně zpočátku čtenářům plést) a uspěchanosti. Zelazny naprosto nepochopitelně vynechává klíčové momenty a s dějem pracuje, jako by na ony momenty došlo, a čtenář s tím musí počítat. Asi nejvíce je tento problém vidět u prvního střetu protagonisty s antagonistou, kde je nejprve vyobrazena jejich cesta k přímému střetu a v další kapitole už spolu bez jakéhokoli úvodu interagují.

Spisovatelská jednohubka

Celá Poslední odbočka na Babylon stojí na zajímavě zpracovaném a příjemně napsaném světě s inovativním nápadem. Do tohoto světa byly vměstnány postavy s potenciálem na zajímavý příběh, nicméně jejich motivy, postoje a jednání jsou značně nejasné. To celé se dá ale částečně odpustit díky finále, které je nabyté akcí, ale hlavně dá čtenářovi najevo, že celá myšlenka díla se skrývá úplně jinde, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Jediným problémem se tak stává plytkost důležitých postav, jež zabraňuje čtenářovi jakékoli citové sblížení se s jednotlivými charaktery. Dohromady se dílo dá charakterizovat jako mistrně napsaná formalita, o kterou autor nejevil přílišný zájem.

• Roger Zelazny: Poslední odbočka na Babylon
• Euromedia Group, 2022
• Překlad: Richard Podaný
• Obálka: Darrell K. Sweet
• 248 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)