Buďme k sobě upřímní, ani autorům space oper se už nechce vysílat své hrdiny na Mars nebo na Venuši. Ovšem Jupiterovy měsíce dosud neztratily svou tajuplnost a objevitelský potenciál, ať už mluvíme o chystaných vědeckých expedicích nebo dozvucích Clarkových Vesmírných odysejí z našeho mládí. Tato oblast v poslední době spíš na atraktivitě získává, než aby jí ubývalo, a zřejmě i proto jsme se dočkali nového vydání mrazivého příběhu od Pavla Fritzla.

Ano, v realitě našeho předního českého scifisty byl v oceánu měsíce Europa objeven život. Parta nadšených astronautů – vědeckých pracovníků – zde přistává, aby jej řádně zmapovala, ale jejich výzkum je spíš zmate, než aby něco osvětlil. Formy místních živočichů se ukazují být čím dál tím tajuplnějšími, a dokonce i nebezpečnějšími. Konec konců, ve Vatikánu údajně někteří lidé naslouchají zvěstem, že v tomto habitatu přebývá samotný ďábel. Ale našel by se někdo racionální, kdo by tomu uvěřil? Nebo snad…

Cthulhu požírá monolit

Musíme hned Nakladatelství Epocha pochválit, že knize Přístav u řeky Styx dopřálo nové vydání, tentokrát s obálkou, která na rozdíl od předešlé verze není tak bolestivě generická, nýbrž vystihuje její temnou hororovou stránku. Jaké druhy sci-fi se vlastně do díla promítají? Stále totiž platí, že Pavel Fritz patří k našim nejzajímavějším žánrovým autorům, neboť svými vědeckofantas­tickými příběhy skvěle zprostředkovává takříkajíc hollywoodskou zábavu, ale ve výsledku umí své vize a koncepty servírovat čtenáři daleko věrohodněji a je znát, že se umí nad tématy zamýšlet v duchu hard sci-fi. Na jeho tvorbě je sice často znát očividný literární vzor, ale výsledná próza jej vždy ukáže jako talentovaného následovníka minulých géniů, nikoli jako pouhého napodobovatele.

Přístav u řeky Styx se ze začátku tváří jako výzkumné dobrodružství. Snadno se při čtení nakazíme prvotním nadšením, s rozkoší se budeme seznamovat s protagonisty. Nicméně jako v každém správném thrilleru napětí postupně vzrůstá a autor nás úspěšně znepokojuje, ať už jde o potíže na vědecké základně nebo o stále děsivější konfrontaci s europským ekosystémem. Nejenže se lidé zajímají o mimozemské organismy, tito tvorové a možná ještě něco tajemnějšího se čím dál tím víc zajímá o lidi.

Dobře, přiznejme si, že pozvolna odhalovaná podstata vesmírného dobrodružství se nesnaží být příliš originální, spíš se z ní dají vyčíst úmyslné pocty jiným autorům, jak jsme si vysvětlili výše. To však příběh jako celek neznehodnocuje. Prostě se s tím smíříme a rádi vstřebáme dílo, které začíná tak trochu v duchu A. C. Clarka a končí hodně ve stylu H. P. Lovecrafta. A jelikož je zvláště ten závěr natolik silný, není co řešit.

Někteří čtenáři mohou být lehce rozčarováni právě tím pozvolným přechodem mezi racionálnějším a v zásadě pomalejším pátráním a strastiplným bojem s monstrózními silami, což bude vyvíjet nároky na jejich trpělivost vzhledem k 456 stranám knihy. Po přečtení už v nich však zůstanou veskrze pozitivní dojmy. Až na tu drobnou tíseň existencionalistů…

• Pavel Fritz: Přístav u řeky Styx
• Epocha, 2024
• ilustrace: Žaneta Kortousová
• obálka: Lukáš Tuma
• 456 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)