Clive Barker je u nás velmi známý, ale pokud jste se s jeho tvorbou ještě nesetkali a máte rádi moderní krvavé horory, neměli byste jeho povídkový debut minout. Přestože jde o prvotinu, už tou dokázal, jak výborně zvládá spisovatelské řemeslo. Navíc je dostatečně kreativní ve volbě jazykových prostředků a vypráví čtivou formou.
Barker je silně ovlivněný béčkovými horory (jimž věnoval příběh Syn celuloidu) a na tuhle tradici přímo navazuje. Primární jsou pro něho drsné krvavé výjevy, jimiž se snaží ve čtenářích vyvolat strach a zhnusení. Kromě toho dává velký prostor i sexuálním scénám – spíše pornografickým než erotickým. Tím na sebe v osmdesátých letech připoutal pozornost, ale šokovat dovede i dnes. Nikdy by se ovšem tolik neproslavil, pokud by to bylo vše, co jeho tvorba nabízí. Jenže nechutné a dráždivé scény bývají spíše vyvrcholením povídek než jejich stavebním kamenem. Chytrý Barker ví, jak zapůsobit, jak gradovat příběh a jak přesvědčit čtenáře, že čte něco víc než jen hezky zabalené „prasárny“. Občas totiž zapluje do úvah, z nichž vyvozuje závěry, se kterými nelze než souhlasit. Například Strach je nejen podobiznou sadistického pošuka, ale také zamyšlením nad tím, co to vlastně strach je, jak se v lidech probouzí a jak jimi manipuluje. A zároveň je to i nechtěný návod na pochopení, jak Barker pracuje se čtenářem. Autor má navíc smysl pro humor – obzvlášť komická je třeba druhá půle zprvu temně detektivních Nových vražd v Rue Morgue (hold E. A. Poeovi).
Kromě toho je Barker poměrně originální (nejvíce Města v horách). Většinou si sice vystačí s jediným nápadem na celou povídku, ale i to je cesta k úspěchu. Každý příběh je jiný, každý je trochu jinak zpracovaný. Jenže… když jich máte v knize šestnáct, začnete zjišťovat nemilou pravdu. Barker střídá jen několik málo šablon. Na povrch začne vyvstávat vykonstruovanost a stereotypnost, které se snaží nabourat pouze tím, zda píše zrovna o zombiích nebo duchách, hetero nebo homosexuálních hrátkách, Kosovu nebo Arizoně… A najednou je jeden nápad na povídku zoufale málo. Když k tomu přidáte fakt, že Barker je grafoman zbytečně plýtvající slovy, síla jeho imaginace začne slábnout náporem řemeslného kalkulu, jakkoli poutavě zpracovaného. Naštěstí je tu několik textů, které vyčnívají nad masu ostatních a jsou víc než jen žonglováním se slovy. Ty výše jmenované.

• Clive Barker: Knihy krve I – III
• vydala: Beta, Praha 2008
• přeložil: Ivar Tichý
• obálka: Michal Kuba
• 576 stran / 349 Kč

Recenze je převzata z magazínu Pevnost 9/2008.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).