Německá knižní cena. Švýcarská knižní cena. Cena nadace Jürgena Ponta. V Česku nominace na cenu Magnesia Litera za překladovou knihu roku. To už je slušná řádka ocenění za prvotinu, kterou Kim de l’Horizon uchvacuje svět, jednu zemi po druhé. Experimentální román, který si subverzivním způsobem pohrává mimo jiné s fantastikou, představuje především autobiografickou fikci o nalezení sama sebe, zároveň je to ale i kniha o hledání rodinných kořenů, propírání traumat a hojení. Odvážíte se do ní nahlédnout?

V lidském životě řada věcí začíná v dětství, a tak se tam obrací i Kim de l’Horizon, když reflektuje své současné já. Byť mu svět přisoudil být chlapcem, píše o svých ranných letech v bezpohlavním středním rodě, ostatně na sex se v utopickém dětském bezčasí stejně nemyslí. Sledujeme soužití s laskavou grosméri (babičkou) i hrdou, udřenou a vznětlivou méri (matkou), zatímco vzpomínky na nevýrazného péra (otce) odbýváme pár odstavci, však svět se kolem mužů točí už tak až až. Jenže Kniha krve je všechno jen ne chronologická, a tudíž průběžně skáčeme do pozdějších let, kde se na studiích Kim snaží vybudovat hypersexualizované gay tělo s pořádnou bubble butt, načež odvrhává i to a vydává se do neprobádaných vod nebinární identity. Nabízí třeba poslíčkovi s jídlem svůj penis, mnohem častěji se ale nechává od cizích mužů z Grinderu tvrdě ojet, aniž by bylo třeba sundat minisukýnku. Intenzivní tělesné zážitky jsou totiž prostředkem hojení, tak jako v dětství kontakt s magickým červeným bukem na jejich maloměstské zahradě za domem. Právě buk v dítěti kdysi zanechal semínko – ostatně jak jinak by se měly rodit bukvice?

Kniha krve vlastně nemá žádný pořádný dějový oblouk, když nepočítáme putování dovnitř sama sebe, cestu k nalezení identity, v níž se bude Kim cítit nejlépe. Vyprávění meandruje z přítomnosti do nedávné minulosti dětství a pak i dál k historii matečné linie rodiny, dějinám silných i slabých žen, zavržených sexualit i identit, předávaných porodem, ale chvílemi i adopcí a náhodou. Dojde na čarodějnické procesy z počátků novověku, i na citace z moudrých knih botanických, kde je třeba hledat, odkud se vzal onen okrasný červený buk na zahradě chudé rodiny. Kim píše knihu jako dopis stárnoucí grosméri, která se propadá do demence, záhy je však jasné, že jde spíše o cvičení pro sebe sama určené jakémukoli čtenáři, kterému Kim bude chtít své pocity sdělit. Místy svazek přechází ve volný proud myšlenek bez interpunkce, na konci se zase propadá zcela do angličtiny, protože některé pocity lze vyprávět pouze v jazyce, s nímž jsme nevyrůstali.

Kim de l’Horizon v pěti bodech

1. Pochází ze Švýcarska, rok narození 1992.
2. Má za sebou studia němčiny, filmové a divadelní vědy v Curychu a tvůrčího psaní v Bielu.
3. Patří mezi redakci literárního časopisu Delirium, v minulosti třeba také mezi scenáristický ansámbl Bernského divadla.
4. Kniha obsahuje prvky autobiografické fikce a i v reálu se Kim definuje jako nebinární, respektive genderfluidní.
5. Během ceremoniálu předávání Německé knižní ceny bylo ze strany de l’Horizon učiněno gesto v podobě oholení vlastní hlavy na znamení solidarity se ženami v Iránu poté, co byla zavražděna dívka Mahsá Amíní.

Jazyk je vůbec zajímavým prvkem, který se tu mění dle mentálního rozpoložení, patří totiž jako součást k cestě k sebeuvědomění. Od spisovné mluvy a historismů je jen krok k bernskému nářečí a odtud zas do futuristického nebinárního výraziva, kterým queer komunita chtě nechtě nastoluje jazykovou revoluci, aby vůbec dokázala mluvit sama o sobě. V češtině pak exceluje překladatelka Jana van Luxemburg, když mezi všemi nástrahami (povětšinou) německy psaného originálu s bravurou lavíruje do té míry, že čtenář nevnímá jakoukoli jazykovou bariéru a naopak si užívá všech těch neotřelých přístupů. Kdo by váhal, jak náročná tvorba české verze vůbec byla, překladatelka připojuje předmluvu popisující její metodu.

Stejně jako mnohé jiné queer identity, i nebinární lidé mezi námi vždy žili a žít budou. Někteří otevřeně, jiní skrytě, můžete si však být jistí, že řadu z nich sami znáte, jen o tom nevíte. Ačkoli prapůvodní snahou Kim de l’Horizon bezpochyby bylo vypsat se ze svých emocí a nechat tak své myšlenky volně plynout, publikovaným výsledkem je skvělé vyjádření nejen pocitů nebinárních osob, jejichž podstatu tak mohou čtenáři lépe pochopit, ale i mnoha dalších rovin knihy, které zde nemá cenu podrobně rozpitvávat, protože bychom k tomu potřebovali rozsah asi stejně dlouhý jako původní dílo. Stačí snad jen poznamenat, že tento inovativní počin bourá hranice jednu za druhou a je tomu dobře. Inspirativnějšího queer čtení by v autobiografickém žánru, ať už s příměsí fantastiky či bez, jeden pohledal.

• Kim de l’Horizon: Kniha krve
• Host, 2023
• překlad: Jana van Luxemburg
• obálka: Braňo Matis
• 355 stran, 449 Kč