Kmen Andromeda, Michael Crichton
 |
Jurský park, Koule, Kongo, Pojídači mrtvých – to jsou všechno názvy světových bestsellerů a velkých hollywoodských filmů, které mají jednoho společného jmenovatele – amerického spisovatele Michaela Crichtona. Tento na Harvardu vystudovaný medik se nikdy ke své lékařské profesi nedostal, protože ho úspěch na poli literatury tak nadchl, že se rozhodl tomuto umění věnovat celý život.
Dílo, které mu přineslo celosvětový úspěch a přesvědčilo ho o správnosti tohoto rozhodnutí, byl román Kmen Andromeda (The Andromeda Strain, 1969). Příběh o nebezpečné nákaze dovlečené do USA jejich vlastním vesmírným programem byl jasnou předzvěstí, jakým směrem se Crichton v literatuře vydá. Stejně, jako je například Jules Verne považován za literárního popularizátora techniky, A. Christie či A. C. Doyle zase precizní logiky, Michaelu Crichtonovi bych přisoudil roli propagátora vědy a technologií v beletrii. Nejinak je tomu i v příběhu mimozemské nákazy nazvaném podle jeho zdroje s kódovým heslem kmen Andromeda.
Děj knihy se odehrává v polovině šedesátých let v pouštní arizonské osadě Piedmont a na tajné výzkumné stanici s krycím jménem Wildfire v Nevadě. Díky tajnému vojenskému vesmírnému programu na sbírání dat o možných organických zdrojích nezemského původu dopadne na osadu Piedmont jedné zimní noci porouchaný sběrný satelit Scoop. Armáda vyšle na jeho vyhledání speciální vojenské družstvo, které má zbloudilý satelit nenápadně vyzvednout a odvézt zpátky na vojenskou základnu Vandenberg. Poslední, co družstvo odvysílá, je zpráva o množství mrtvých těl, a pak i ono umlkne. Katastrofický scénář potvrdí rychle provedený přelet špionážního letadla nad osadou. Velitelství nezbývá než vyhlásit nejvyšší poplach a okamžitě spustit program Wildfire. Ten byl vytvořen za velkých finančních nákladů pro tento jediný účel – najít, prozkoumat a zlikvidovat biologické ohrožení USA dotažené z hlubin vesmíru.
Hrdiny příběhu je pětice špičkových vědců na poli biologie a lékařství, kteří uzavřeni v nejdokonaleji hermeticky uzavřené podzemní stanici v Nevadě mají za úkol tři věci – detekovat, prozkoumat a najít způsob likvidace smrtícího zdroje s kódovým názvem kmen Andromeda. Pokud selžou a virus se začne nekontrolovatelně šířit, počítač neprodleně celou stanici uzavře, a spolu s celým personálem a vybavením ji zničí termonukleárním výbuchem.
Za úspěchem knihy a vlastně celé autorovy tvorby vidím dva hlavní činitele: za prvé je to skvělé umění skloubit suchopárné vědecké pojednání s napínavým thrillerovým příběhem, a za druhé jeho dokonalá manipulace s naší představivostí, umění uvěřitelnosti.
Stejně jako u většiny svých děl, i zde Crichton nejprve několik let sbíral odborné materiály z vyhlédnuté vědecké oblasti. Stačí se podívat na konce jeho knih, které často obsahují stránky a stránky bibliografických zdrojů použitých v knize. Tyto vědomosti pak aplikoval do příběhu, který se z poloviny podobá vědecké práci. Opravdu, kniha je naplněná termíny, které 99% procent čtenářů pravděpodobně nikdy neslyšela, a přiznejme, ani už nikdy asi neuslyší. Jsou to věci, které sice řídí náš často pohodlný život, ale o jejichž zdrojích nemáme ani potuchy. A zde nastupuje vypravěčská genialita Crichtona, všechnu tuto vědu šikovně zabalit do napínavého hávu příběhu, od kterého se čtenář nedokáže odtrhnout. Používá k tomu všech prvků k tomu potřebných – napětí, smrt, zradu atd. (Netřeba snad psát, že v příběhu se spustí odpočítávání jaderné nálože.)
Pak už je jen krůček k druhému činiteli, tedy uvěřitelnosti. V tom je autor opravdu mistr. Předmluva, doslov plný citací, čísel vědeckých spisů a dokumentů, či diagramy v textu, to všechno ve čtenáři vzbuzuje pocit neoddiskutovatelné autenticity. Opravdu tato pohroma postihla Ameriku? Každý rok se odtajňují hromady vládních dokumentů, které potvrzují, že svět před x lety byl na pokraji katastrofy, tak proč by se nemohlo udát i toto, že?
Samozřejmě, autor pracuje pouze s fikcí, nikdy veřejně neprohlásil, že vláda projekt Wildfire skutečně provozuje nebo že na ostrově u Kostariky nějaký bláznivý miliardář dokázal klonovat dinosaury. Ale v tom je kouzlo příběhů Michaela Crichtona. Většinu jeho děl řadím do kategorie knih, které nezaklapnu, dokud je nedočtu. A podle popularity a miliónů dolarů na Crichtonově kontě z prodaných výtisků v tom asi nejsem sám. Michael Crichton není žádný novodobý Hemingway, ale příběhy umí psát znamenitě.
- Michael Crichton – Kmen Andromeda
- vydal: Odeon, Praha 1987
- přeložil: Jiří Schindler
- obálka: Miloš Novak
- 256 stran / 20 Kč