Walter by souhlasil, že mrtvé není třeba nechávat spát, pokud si s jejich rozkládajícími se zbytky můžete užít. Série Kladivo na čaroděje po dlouhých šesti letech vstává z mělkého hrobu a všude kolem sebe prská hlínu. Horko těžko odpočívat v pokoji, když nad Prahou poletují démoni – holt někdo je k tanci vyzvat musí.

Slepý hon se časově odehrává někdy během první série a představuje tak malou pauzou před tím, než na jejím konci všechno vzplálo a lehlo popelem. Jiří Pavlovský elegantně zařídil, aby nemusel uklízet bordel po večírku, který v Posledním stádiu zorganizoval – o to se v dalších dílech postarají matadoři série Martin D. Antonín a Ondřej S. Nečas. Pavlovský si tak může hodit nohy na stůl, zatímco oni hledají vysavač a mop, a v mezičase uspořádat sešlost jako za „starých dobrých časů“.

Tedy z dob, kdy je celý gang pohromadě (když jeden druhého dokope), spokojený (než někdo začne mít blbé kecy) a odhodlaný zachránit svět (když jeden druhého dokope). Šest let pauzy mezi Slepým honem a fanouškovskou antologií O krok před peklem jako by ani neuplynulo. Pavlovskému se podařilo vplout do známých vod přirozeně jako štika a vzbudit ve čtenáři vřelý pocit pohodlné nostalgie – jako když po letech potkáte dávného přítele a zjistíte, že se stále rádi zasmějete jeho zastydlým vtipům. Čtenář se tak kromě starých známých může těšit i na lehký, suchý humor, který zajistil sérii úspěch, a také popkulturní narážky, cynismus, pestrost/nesou­rodost postav a heslo „někdo ten svět zachránit musí, i kdyby na pivo nebylo“. Tenhle rodinný recept od Epochy je prostě pořád dobrota.

Snad mám dvě ruce

Spánek je pro blbce a Felix Jonáš se rozhodně považuje za chytrého a vynalézavého muže. Když tedy začnou v jednom koutě města slepnout hravé děti a na druhém konci ulice zaklepe na dveře dávné zlo, které ještě desítky let nikdo neočekával, Felix nahodí župan a vydá se s tím něco udělat. A když nebude odpočívat on, tak nikdo.

Pavlovský zvládl vystavět napínavou temnou zápletku na důvěrně známých folklorních základech, což novému Kladivu zajišťuje familiérní atmosféru. Čtenář lovící z hlubin paměti říkanky, co naposled slyšel ve školce, má šanci pátrat po jejich zapomenutém významu spolu s Felixem. Než se Slepý hon vyvine v akční řezničinu plnou magických rituálů, jeví se jako dětská říkanka, na jejíž pravý význam může přijít každý. Sérii tento přístup sluší jak psovi uši, protože v záplavě městské fantasy a young adult je českému čtenářstvu šitý přesně na míru. A padne jako ulitý.

Jiří Pavlovský v pěti bodech

1. Komiksový a filmový publicista a překladatel se narodil v Praze v roce 1968.
2. Spoluvlastní jedno z mála českých komiksových nakladatelství – Nakladatelství CREW.
3. Spolu se Štěpánem Kopřivou, Jiřím Kulhánkem a dalšími patří ke generaci, která od devadesátých let jitří českou fantastiku cynickými a akčními příběhy.
4. Přesto (nebo možná právě proto) publikuje své krátké texty spíše sporadicky.
5. Kladivo na čaroděje Pavlovský nejen vymyslel, ale hodlá na ně v budoucnu i dozírat a dále do něj přispívat.

Kdo si užíval Kladivo na čaroděje před šesti lety a neodvážil se mezitím dospět, ten si Slepý hon užije úplně stejně. Nový příspěvek do série je rozsahem pouhá jednohubka na večer, ale jak pěkně nazdobená, panečku! Navíc čtenáře namlsá na další chody, které už plní stoly. Oficiálně první díl druhé série Pád do reality vyšel na podzim minulého roku a Pád Gnómů ho nyní úspěšně následoval.

• Jiří Pavlovský: Slepý hon
• Epocha, 2024
• obálka: Lubomír Kupčík, Lukáš Tuma
• 136 stran, 179 Kč (v e-shopu Fantasye již za 161 Kč)