Pacienti v kómatu nebývají právě nejvýřečnějšími společníky, ale tentokrát dali jasně najevo, že je něco k smrti vyděsilo. Špinavá práce, tedy vyjednávání s dotyčným čímsi, co se skrývá v suterénu nemocnice, opět spadla do klína Felixovi Jonášovi. A to jen proto, že mu na krk dýchá Ester von Blaschkof ze Sedmičky nejmocnějších má­gů.

Zároveň v paneláku na Jižním městě někomu konečně začalo být divné, že v domě neustále někdo páchá vynalézavými způsoby sebevraždu. Klaudie měla původně v úmyslu jen získat o místě víc informací, ale plány se mění a brzy se s tamními zlými silami bude muset porvat po svém. Nebo zemřít.

V tričku, ve kterém bylo víc děr než než látky, seděl uprostřed nicoty a povídal si sám se sebou v jazyce, který vymyslel a kterému nerozuměl. Zrovna se snažil pochopit, co se sám sobě snaží říct, vzteklý, že se nemůže vyjadřovat srozumitelně, když se něco změnilo. (str. 102)

S Výtahem do pekla se Kladivo na čaroděje posouvá o něco dál hned ve dvou ohledech. Některé z postav už nejsou jen hybateli budoucího děje, ale čelí i svým démonům z minulosti. Nebo se spíše snaží, aby je zlo využívající jejich vroubků nedostalo právě kvůli nim. Příběh tím pádem v mnohých okamžicích působí mnohem osobněji a důvěrněji, už nejde jen o to, udělat na scéně bordel a utrousit kvůli atmosféře pár hlášek, hraje se zde i na citovou strunu a do popředí se dostává pár vážně míněných morálních otázek.

Ne, že by byl ale Jiří Pavlovský kdoví jaká citlivka. Právě naopak. Po hrdinech série vždy zůstaly hlavně sutiny, prach a pár mrtvol, tentokrát se ale činí ještě o něco víc. Hlavně Klaudie, která jako jediná slečna v týmu dokazuje, že i přes hysterii a alkoholické sklony umí jednat tvrdě a s nikým se nepárat.

Pavlovský autocenzuru moc neřeší. Nejspíš už usoudil, že nadešel čas, aby si čtyřka dělala doslova, co se jí zlíbí. Teče víc krve, do detailu zobrazované násilí je kontroverznější, chování postav zavrženíhodnější a sexuální narážky nepokrytější a častější. Kladivo na čaroděje konečně zodpovědně a s úšklebkem psychopata ve tváři plive do tváře morálce a dobrým mravům. To sice dělalo vždy, ale tentokrát už je to pořádně vidět.

A nebyl by to Pavlovský, kdyby se napříč knihou netáhla spousta třeskutě vtipných hlášek a situací. Charaktery mezi sebou hrají provokativní ping-pong, nenechají na sobě navzájem nit suchou a jedinou poznámku si nedarují. A to i v případě, kdy mluví jen sami na sebe.

Jiří Pavlovský v pěti bodech

1. Komiksový a filmový publicista a překladatel se narodil v Praze v roce 1968.
2. Spoluvlastní jedno z mála českých komiksových nakladatelství Crew.
3. Spolu se Štěpánem Kopřivou, Jiřím Kulhánkem a dalšími patří ke generaci, která od devadesátých let jitří českou fantastiku cynickými a akčními příběhy.
4. Přesto (nebo možná právě proto) publikuje své krátké texty spíše sporadicky.
5. Kladivo na čaroděje Pavlovský nejen vymyslel, ale hodlá na ně v budoucnu i dozírat a dále do něj přispívat.

Páté Kladivo na čaroděje posunulo celkový děj a rámec série zase o kousek dál. Má svižné tempo, zábavně cynickou atmosféru a občas v něm jde pořádně do tuhého. Příběh se tentokrát z velké části obešel bez Vincence a jeho hrubé síly, ale když se objeví, stojí to za to. Snad se pro něj najde v dalších svazcích více prostoru.

Šestý dílek skládačky s názvem Drsné sny naservíruje čtenáři Jakub Mařík v březnu 2014. Z obálky zírá cosi nevlídného, co lehce připomíná Freddyho Kruegera a rozhodně se to netváří přátelsky.

• Jiří Pavlovský: Výtah do pekla (Kladivo na čaroděje 5)
• Epocha, 2013
• obálka: Lubomír Kupčík, Lukáš Tuma
• 152 stran, 149 Kč (v e-shopu Fantasye již za 134 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).