Ken Wood II, Perly královny Maub, Jiří W. Procházka
 |
Planeta Gameb vypadá jako ideální místo k životu. Sjednocené Severní a Jižní polokouli spravedlivě vládne král Ken Wood, v královském městě Kingaaru se má čile k světu budoucí dědic trůnu Ron, drooni svými křídly opět svobodně víří fialové gamebské nebe a vypadá to, že Zlo v podobě vychytralé čarodějnice Xylly, před několika lety na hlavu poražené a bezpečně uzavřené v Chrámu smrti, bude už navždy spát…
Prostě idyla a gamebští občané se jistě každý den modlí k samotné Nejvyšší bytosti, aby to tak zůstalo už navždy. Naneštěstí pro ně (a naštěstí pro čtenáře) však tento klid nebude mít dlouhého trvání. Planeta Gameb se totiž nalézá v centru Všehomíra, na křehké hranici Dobra a Zla, kde ani jedna strana nesmí příliš převážit misky vah Rovnováhy. Proto je jasné, že ačkoliv Ken Wood, zastupující samozřejmě Dobro, zbavil Xyllu, vyslankyni Vládce Všeho Zla, už dvakrát její vlády (a hlavy), nebylo to napořád.
Ve Fialovém oceánu někdo napadá královské flotily. Někdo, nebo spíš něco. Na lodě a pobřežní městečka útočí obrovské vlny, které se chovají na přírodní živel naprosto nelogicky, a navíc je z nich jasně cítit zlo. Šeptá se cosi o černých stěnách… a perlách. Perlách královny Maub, kruté vládkyně mořských hlubin, která se zřejmě rozhodla, že vlády Dobra bylo dost a bylo by vhodné zase zvrátit misky Rovnováhy. Svůj záměr podpořila Černou flotilou, které nikdo nedokáže vzdorovat. Jelikož je ale Maubiným protivníkem Ken Wood, bývalý kaskadér z planety Země, občas oprávněně nazývaný Šílenec, je jasné, že převaha je jen zdánlivá. Nebo minimálně dočasná. Ač se zdá situace v prvních dnech jakkoliv beznadějná…
První verze Kena Wooda a Perel královny Maub vyšla v rodokapsovém sešitovém vydání v roce 1992, rok po prvním dílu. Nová vydání obou knih od sebe nedělí ani ten rok; jednička, Ken Wood a Meč krále D´Sala, byla na jaře tohoto roku přijata s poněkud rozpačitým nadšením, dvojka se křtila na prosincovém Fénixconu a trojka, Ken Wood a Prsten chána El-Abíla, je už také téměř dokončena, takže bychom se jí mohli dočkat za několik měsíců.
V čem se Perly od Meče liší, a v čem jsou stejné? První Ken Wood byl napsán v duchu téměř neutuchající akce, díky čemuž byl román čtivý a zábavný, takže nejeden čtenář (i kritik) snadno přimhouřil oko nad slabšími dialogy, mírně neprokreslenými hrdiny a občas trošku křečovitým humorem. Dvojka pokračuje ve stejném stylu, děj je dokonce ještě akčnější, hluchá místa bez nějaké té šarvátky či bitky tu téměř nenajdete, tempo příběhu je zběsilé a strhne čtenáře hned od první strany. Což je jednoznačné plus. Žádné zbytečné odbočky, žádné dalekosáhlé popisy, nač taky? Prostředí z jedničky známe, děj se taky točí především kolem Kena a jeho ženy Sooles, se kterými jsme se důkladně seznámili v prvním díle, takže netřeba se zbytečně zdržovat. Jistě, je tu několik nových hrdinů, ti však zůstávají – ač se to na první pohled nemusí zdát – v pozadí. To je ostatně první zápor díla – stejně jako v Meči, i v Perlách se s postavami není tak úplně snadné ztotožnit, protože, bohužel i bez výjimky v podobě Kena, zůstávají trošku černobílé. Ne, že by nebyly čtenáři sympatické, jen po dočtení zůstává pocit, že si s nimi šlo pohrát více. Také trošku chybí práce s jejich, a tudíž i čtenářovými, emocemi. Když Sooles na straně 145 sleduje útok nepřátel na královské město a smrt svých poddaných, necítíme pohnutí, smutek, bolest ani vztek. Není to tak vždy a není to pravidlo, ale hrdinové by si určitě zasloužili, aby se jim autor víc podíval na zoubek.
Ken Wood 2 staví kromě akce na výborném námětu s královnou Maub, kolem které se vznáší aura tajemna. I přesto, že tušíme, kam se děj bude ubírat dál, dokáže nás Procházka udržet v napětí… až do zhruba dvou třetin románu, kde přijde okamžik více či méně překvapeného pozvednutí obočí. Asi méně, protože na scénu se vrací Xylla, a snad si žádný čtenář nemyslel, že se další boj Dobra se Zlem odehraje bez ní. Bohužel je tento zvrat jednou z nejslabších pasáží knihy.
A prostředí versus dialogy? Tady vidím velké zlepšení. V Perlách naleznete opět výborné detailní popisy strojů či nových gamebských potvor a exteriérů (za zmínku stojí především působivý pohled na město vodních gruulů – trpaslíků), se kterými jsme ještě neměli tu čest, ale vše je už daleko vyváženější, rozhovory jsou promyšlenější a je jim věnováno více prostoru. Možná právě proto, že jsme se s Gamebem důkladně seznámili již v prvním dílu. Protože se po většinu románu pohybujeme na moři, je na konci knihy zařazen i propracovaný přehled lodí, který dokazuje, jak podrobně má Procházka svůj svět promyšlen. Kromě rejstříku plavidel tu samozřejmě tak jako v jedničce najdeme i slovníček gamebských pojmů a postav a mapku. Kniha vypadá dobře i po grafické stránce a až bude trilogie kompletní, všechny svazky spolu budou v knihovně hřbety i skvělými obálkami Jana Patrika Krásného pěkně ladit.
Ken Wood a Perly královny Maub je lepší kniha než Meč krále D´Sala. Jistě, hrdinové mohli být propracovanější, zápletka trošku zamotanější a konec méně předvídatelný, pořád to však je sympatická, čtivá oddechovka, která staví především na originálních nápadech a akci. To se Jirkovi W. Procházkovi podařilo bez debat, takže se pojďme těšit na Prsten chána El-Abíla, který se možná bude, protože ho autor nepřepracovává jako v případě těchto dvou dílů, ale celý píše, blížit spíš než Meči a Perlám novele Ken Wood a Válečné zvony Rhótů (antologie Legendy české fantasy). Což vůbec nebude na škodu, protože Perlám trošku chybí nadhled a humor, který ze Zvonů udělal kandidáta na nejlepší příběh ze zmíněné knihy. Každopádně je určitě na co se těšit.
- Jiří W. Procházka: Ken Wood II.– Perly královny Maub
- vydal: Triton, Praha 2008
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 376 stran / 279 Kč
