Malazská říše funguje díky neustálé expanzi. A neexistuje nic, co by ji zastavilo v cestě za naprostou dominancí. Dokonce ani poslední svobodné město kontinentu Genabakis. Alespoň tak nějak by mohla vypadat oficiální říšská propaganda. Pravdou ovšem je, že s každým dalším tažením roste odpor proti dobyvatelům, a pokud se jejich armády zastaví, mohl by to být začátek konce celé říše. Právě proto je tolik pozornosti upřeno na osud města Darúdžistán.

Císařovna má spoustu nepřátel. Vojsko Caladana Chmura snažící se zastavit imperiální tažení, dlouhověcí Tiste Andii s mocným Anomanderem, ale i samotné bohy. A seznam postupně roste. Antipatie vůči jedincům a jednotkám, kteří během vlády jejího tragicky zesnulého předchůdce patřili k císařovým oblíbencům, znamená povětšinou rozsudek smrti. Napříč Genabakis roste hrozba vzpoury a spousta veteránů si není tak úplně jistá, zda jim ještě stojí za to riskovat své životy za říši, která se je tak jako tak nejspíš bude snažit zabít. A do toho je tady i samotný Darúdžistán, jehož osud je spjat s osudy většiny postav tohoto románu.

Městská rada se dělí na ty, kteří by se rádi vyhnuli krveprolití a ztrátě postavení, a ty, pro něž je nezávislost mnohem důležitější než naděje na relativně pokojnou existenci pod ochranou Malazu. Do tohoto města se infiltrují Paliči mostů, kdysi elitní jednotka říše, dnes pouze několik přeživších cyniků, kterým se zatím dařilo přežívat císařovniny antipatie. Mají za úkol připravit půdu pro úspěšné převzetí vlády nad městem. Ale ve skutečnosti na tom příliš nesejde, neboť na cestě do Darúdžistánu je i císařovnina pobočnice a přináší s sebou něco, co by mohlo obrátit celý kontinent v naprostý chaos.

Steven Erikson v pěti bodech

1. Narodil se roku 1959 v Torontu.
2. Vystudoval archeologii a antropologii.
3. Debutoval románem Měsíční zahrady v roce 1999.
4. Je velkým fanouškem Star Treku, což ho inspirovalo k napsání románu Spratek.
5. Žije se svou ženou v Britské Kolumbii.

Snažit se napsat stručnou synopsi Měsíčních zahrad je ještě složitější než pochopit všechny zápletky, do nichž jsou postavy této knihy zapojeny. Sám autor poznamenal, že čtenáři ani nemají všechna tajemství najít během prvního čtení. Což je vzhledem k rozsahu téměř 700 stran poněkud odvážné tvrzení. Pomineme-li, že celá série čítá 10 knih, z nichž většina atakuje tisícovku. Proč se tedy obtěžovat s titulem, který obsahuje minimum vysvětlování, desítky důležitých postav a víc dějových linek než průměrný počet slev v sobotním teleshoppingu? Protože ač zpočátku nemusí většina události dávat smysl, autorovi se povedlo vytvořit příběh, který nelze nemilovat (a zároveň nenávidět, jak nejlépe ilustruje doslov Borise Hokra). Erikson v sobě nezapře cynického antropologa a archeologa.

Měsíční zahrady jsou prvním střípkem neskutečně bohaté historie tohoto fantasy světa, kde neexistuje jasné rozdělení dobra a zla, kde mezi sebou soupeří bytosti staré tisíce let a kde existuje rasa, jejímž jediným cílem je totální genocida jiného druhu. A kde se může i ze smrtelníka stát bůh (a kde i bohové umírají).

Měsíční zahrady představují začátek eposu, který redefinuje pojem epické fantasy.

• Steven Erikson: Měsíční zahrady (Malazská kniha padlých 1)
• Planeta9, 2022
• Překlad: Dana Krejčová
• Obálka: Tomáš Kučerovský
• 688 stran, 699 Kč (v e-shopu Fantasye již za 629 Kč)