Několik postav v němém úžasu hledí na formující se atomový hřib v pozadí. Některé z nich svírá strach a pocit bezmoci, jiné si libují nad výsledkem mimořádné vědecké práce a těší se z příslibu velkolepého vítězství. Nestává se často, aby obálka trefně vystihovala vyznění svazku, v případě rozsáhlého grafického románu Bomba se však vyplatí nad naznačeným morálním dilematem zamyslet. Ve zkratce totiž zachycuje dvojakost atomové bomby: Jde bezesporu o neobyčejný lidský počin. Lze ale její vývoj a užití vůbec kdy ospravedlnit?

Bomba – prozaičtější a jednoznačnější název tomuto tlustému svazku jeho tvůrci snad ani dát nemohli. Tento dokumentární grafický román totiž rekonstruuje – podle všeho věrně, ale to recenzent nedokáže posoudit – průběh překotného válečného vývoje a prvního použití atomové bomby. Je to román zachycující jak prvotní nadšení vědců, že je díky štěpné jaderné reakci něco takového vůbec možné, tak jejich pozdější zděšení, jak velké a nebezpečné zvíře svým bádáním probudili k životu.

Klíčovou postavou celého příběhu je Leó Szilárd, významný fyzik maďarského původu, který se už na počátku 30. let zabývá mimo jiné elektrony a možnostmi jejich kontrolovaného využití ve vědě. Szilárd, žák a asistent předních vědeckých kapacit v čele s Albertem Einsteinem a Ervinem Schrödingerem, po převzetí moci nacisty opouští Německo, kde do té doby působil, a utíká nejprve do Anglie a později do Ameriky. Jeho práce a patenty se záhy stávají podkladem pro další bádání o možnostech využití jaderného štěpení a je to právě doktor Szilárd, kdo s pomocí Alberta Einsteina iniciuje americký jaderný výzkum, jenž později přerůstá v projekt Manhattan.

Ano, ten slavný projekt Manhattan. To už se k Szilárdovi a jeho spolupracovníkům postupně začínají připojovat další vědecké kapacity v čele s čerstvým držitelem Nobelovy ceny za fyziku Enricem Fermim, který se stává konstruktérem prvního jaderného reaktoru. A o pár stránek dál se z panelů zádumčivě mračí i poněkud neprůhledný, intelektuálně založený J. Robert Oppenheimer, jemuž je svěřeno velení nad přísně tajnými laboratořemi v Los Alamos. Tedy „svěřeno“, chce se dodat. Vždyť vše probíhá pod přísným dohledem americké armády, která má ve věci poslední slovo.

Mnoho dílčích příběhů, jeden smutný konec

Po boku Lea Szilárda strávíme prakticky celou dobu vývoje bomby. Jsme s ním od prvních momentů, kdy se fyzik rozhodne opustit Německo, až po závěrečnou úpornou, leč marnou snahu přesvědčit autority, aby sílu atomové bomby demonstrovali bez nutnosti lidských ztrát. I díky svým morálním skrupulím, které řada jeho kolegů buď nesdílí nebo neartikuluje, je Szilárd jednoznačně nejsympatičtější postavou komiksu, současně ale skvěle slouží i jako opěrný bod celého narativu.

A opěrný bod je skutečně potřeba, neboť scénář se nesoustředí pouze na vývoj bomby v užším slova smyslu, ale rozpíná se tematicky i zeměpisně do stran. Kromě nejrůznějších scén z laboratoří či kanceláří tak například vypráví i o tajných sabotážních operacích Spojenců v Norsku, kde se nacisté pro potřeby výroby vlastní atomové bomby hodlali zásobit dostatečným množstvím tzv. těžké vody. Další dějová linka zase zachycuje životy civilistů v Hirošimě, kteří nemají nejmenší ponětí, že se brzy stanou obětmi ničivého výbuchu. A nechybí dokonce ani pasáže popisující zrůdné pokusy na lidech, k nimž se Spojené státy ve jménu vyššího dobra snížily, aby otestovaly míru škodlivosti plutonia na lidský organismus.

Kvůli širokému tematickému záběru a množství hlavních i vedlejších postav není snadné se v komiksu zorientovat. Zejména po vizuální stránce je zpočátku trochu oříšek jednotlivé figury na rozsáhlé černobílé šachovnici rozpoznat. Jakmile se však postavy dostanou čtenáři pod kůži, vše jede jako na drátkách a míří k nevyhnutelnému konci – svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Dějinné události očima lidí

Komiks Bomba vzešel z renomované dílny francouzského komiksového nakladatelství Glénat a je to lidově řečeno pořádný macek. Scenáristé Alcante a Laurent-Frédéric Bolléé rozložili příběh na více než 450 stran, které zdobí černobílá kresba zkušeného kreslíře Denise Rodiera. Vizuálně snad může komiks trochu připomenout tvorbu Joea Sacca, ceněného tvůrce reportážních komiksů. Saccův styl se ale od stylu Rodiera trochu liší, je zakulacenější, s větším důrazem na detail a bohatým šrafováním. Rodierova kresba pracuje hlavně s čistými linkami a reálnějším zpodobněním obličejů, čímž se více podřizuje dokumentaristickému vyznění celého komiksu.

Za zdařilé lze jednoznačně označit rozhodnutí tvůrců neupínat se pouze k jednotlivým historickým okamžikům, ale dát celému komiksu lidštější rozměr. To neznamená, že by se tvůrci hned rozepisovali o osobním životě jednotlivých aktérů, na to už v komiksu skutečně příliš prostoru nezbylo. Přesto má čtenář pocit, že příběh vyvěrá především ze snahy zachytit dějiny z pohledu přímých účastníků a neredukovat postavy na pouhé komparzisty hodiny dějepisu. Bomba i díky tomu varovně připomíná, že dějiny nevznikají na kousku papíru v knihovně, nýbrž formují je konkrétní lidé svými rozhodnutími a činy. A připomíná též, že stejně tak jsou to konkrétní lidé, kteří se stávají oběťmi dějin.

Číst francouzský grafický román Bomba v roce 2022, zatímco ruská vojska pustoší Ukrajinu a ruský prezident Vladimir Putin vyhrožuje světu jadernými zbraněmi, je poněkud ambivalentní, skličující, ale současně poučný zážitek. Na přetřes v knize totiž přicházejí morální dilemata, o kterých se při hodinách dějepisu příliš nemluví. Ani rozsah knihy, ani zdánlivě složité téma by tak komiksové milovníky historie od četby odradit nemělo, ba naopak. Dozvědět se líbivou formou podrobnosti o vzniku atomové bomby není vůbec na škodu.

• Alcante, Laurent-Frédéric Bollée, Denis Rodier: Bomba
• Argo, 2021
• Překlad: Richard Podaný
• 460 stran, 598 Kč