Juraj Červenák nechal prolít Krev prvorozených v rudolfínské Praze, Juraj Červenák: Krev prvorozených (Stein a Barbarič 2)
 |
Oblíbený slovenský spisovatel opět obléká mundur dob dávno minulých, kdy se Evropa nevědomky připravovala na krvelačnou třicetiletou válku. V recenzi nahlédneme, jestli mu perfektně sedí nebo si autor spletl velikost.
Již první díl cyklu Stein a Barbarič vzbuzoval otázky, jak se Červenák srovná se změnou žánru, protože vyrazil z fantasy pochodovek do takřka čisté historické detektivky. Historické kulisy jsou standardní Červenákovou devizou, nicméně s detektivkou si doposavad tolik netykal. Zářezů na pažbě spisovatelského pera slovenského vypravěče je počtem srovnatelně s Henryovkou Olda Shatterhanda, a tak již v druhém díle série čtenáře ani nenapadne, že by autor kdy vůbec psal něco byť trošku odlišného. Co se týče naplnění ambicí žánru, knize skutečně nelze nic vytknout. Ale nepředbíhejme.
První stránky čtenáře zavedou do Prahy, kde došlo k bestiálním vraždám prvorozených dětí několika místních katolických šlechticů. Těla jsou pokrytá kabalistickými symboly, ale můžou za vše židé? Případ začne vyšetřovat duo titulních hrdinů, které by nebylo kompletní bez kaprála Jaroše. Obzvláště v druhém dílu série, odehrávajícím se v srdci Českého království. Jelikož odtud Jaroš pochází, Červenák neváhá využít situace, aby mírně upozaděného hrdinu využil k prošpikování příběhu nějakým tím hříškem mládí ukrytým za Jarošovým bledým obličejem. Ale ačkoli se jedná o jeden z nejdůmyslnějších momentů knížky, primární pohon motoru historického příběhu hledejme jinde. Tím je samozřejmě detektivní zápletka svištící na závodní dráze historických kulis.
Pohled žánrovým mikroskopem jen obtížně najde stopy rzi na Červenákově motoru autora detektivky. I přes to, že je na tomto poli v podstatě nováčkem. Máme tady nevinné oběti a zdánlivě dokonalý zločin, byť čtenář od prvních stránek tuší, kdo za ním stojí. Nicméně celá situace se při finálním setkání vyvrbí trochu jinak a finální zvrat vyrazí dech. Prostě případ jak pro pátera Knoxe. Že už to tady přibližně tisíckrát bylo? To milovníky detektivek opravdu trápit nemusí. Knihy pravděpodobně nejúspěšnějšího mladého slovenského autora se nekupují kvůli literárním či jazykovým experimentům, ale kvůli dobrodružství a potírání zlosynů!
Juraj Červenák v pěti bodech
- Narodil se roku 1974 v Banskej Štiavnici.
- První knihy vydal pod pseudonymem Thorleif Larsson a George Callahan.
- Napsal několik příběhů s Conanem (Conan Nelítostný, Conan a svatyně démonů, Conan a dvanáct bran pekla).
- Napsal dva časopisecky vydané romány na pokračování (Chřestýš Callahan a brána duchů a Sekera z bronzu, rouno ze zlata).
- Mezi jeho nejvýznamnější díla patří krom cyklu o Černokněžníkovi i dvojice trilogií Dobrodružství kapitána Báthoryho a Bohatýr.
Jedinou výtku stran detektivního narativu autora zaslouží používání deus ex machina k odhalování tajemství zápletky. Tu zprostředkuje zpravidla užití mučicích nástrojů, které rozvazují jazyky méně vzrušujícím způsobem než dedukce detektiva Colomba podpořená argumenty týkajících se jeho ženy. Nicméně jeden protiargument se bere v potaz. Z historického úhlu pohledu je jednodušší a efektivnější zapojit mučicí nástroje než mozkové závity. A tím se dostáváme k druhé půlce žánrového vymezení, a tou je historické pozadí.
Juraj Červenák je milovník a znalec dějů dávno minulých, což patří k jeho spisovatelskému charakteru stejně jako vyhraněná politická orientace k jeho krajanu Robertu Ficovi. Historické kulisy nezapomínají na detail a občasnou perličkou potěší nejednoho Hujera z hodin dějepisu. Mnohem důležitější je, že kniha není žádnou kronikou starých letopisů, nad kterou by zívnul i zmíněný pan Hujer. Umět vytvořit historickou atmosféru a nesklouznout k prezentaci nastudovaných detailů je mistrovská dovednost, jejíž nezvládnutí by zahubilo lahodnou čtivost historické detektivky. Občasná faktografická nepřesnost (např. Barbaričovi by se právo v Praze studovalo těžko, když tam nebyla právnická fakulta) nezkazí radost ze čtení, zvláště když o ní nevíme.
Kdo se prokousal recenzí až k jejímu závěru tuší, co od Krve prvorozených čekat. Kniha má spád, napětí, historickou atmosféru, sympatické hrdiny a lahodný finální zvrat. To vše autor zvládl na výbornou. Odpověď na otázku ohledně smyslu života v ní nenajdeme, stejně jako nic jiného hlobokomyslného, ale tyto atributy se prostě hledají v poličkách, které jsou umístěny v knihkupectví úplně jinde než Červenákovy knihy.
P. S.: Autor recenze by chtěl upřímně poděkovat za napínavé čtivo, které ho zachránilo před trudomyslností (čti sebevraždou) v 7 (slovy sedm) hodin opožděném a nevytápěném vlaku. Máte u mě točené, pane Červenáku.
- Juraj Červenák: Krev prvorozených (Stein a Barbarič 2)
- Argo, 2014
- Překlad: Robert Pilch
- Obálka: Pavel Růt
- 284 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 266 Kč)
