Jumper, Steven Gould
 |
Kdo si dá práci a dohledá rok napsání tohoto románu, zjistí, jak škaredě se historie vysmála autorovi Stevenu Gouldovi a jeho osvětovým názorům stran světového terorismu a jeho viníků. Ale to jsme jumpli až na samý konec příběhu, takže se hezky vraťme. Pro jumpera žádný problém.
A tím David Rice je – jumperem. Nebo, chcete-li, skokanem, kterémužto označení se ale překladatelka i nakladatel zoufale vyhýbají; ta první zvolila diskutabilní označení teleport, ten druhý bůhvíproč usoudil, že slovo znějící jak brnkání na natažené trenky bude na obálce vypadat lépe než český ekvivalent. Avšak jumpněme přímo do knihy.
Je trochu jiná, než knihy o superschopnostech bývají. Jednak se vůbec nedozvíte odpověď na základní otázku proč. Davida nekousne radioaktivní žába, a přestože jej otec dost krutě týrá, nestane se z něj ani druhá Carrie. Rovněž nečekejte klasický superromán o superbitkách se superpadouchy. Jak to tak vypadá, David je se svou schopností ojedinělý, a jelikož je navíc ještě nezletilý, není mu moc platné, že dokáže utéct z domova během okamžiku a bez jediného kroku. Práci mu nedají bez čísla sociálního pojištění, byt mu nepronajmou bez řidičáku, který se v Americe rovná naší občance (věřte, že mají dokonce řidičáky pro neřidiče!), a navíc na vás všude koukají divně, když chcete platit v hotovosti. A pochlubit se schopností jumpovat David nechce – opravdu netouží skončit jako pokusné morče v bůhvíjaké laboratoři.
Z počátečních problémů se pochopitelně vyhrabe, čtenář se dočká i dramatičtější zápletky a nějakých těch záchran, ale – řečeno superoblíbeným moderním úslovím – o tom to není. Jumper je hlavně o všedním životě a všedních problémech jumpera, o přízraku nepovedené rodiny vznášejícím se nad Davidovou hlavou neustále jako sup, o vztazích, citech a pocitech, lásce, nenávisti a osobní bolesti. Tu a tam probleskne humor, autor dá vědět, že jej zvládá, ale příliš nepotřebuje. I díky tomu se kniha příjemně čte, byť trochu zanudí kolem první třetiny a možná mírně zklame v závěru, kde by i méně pomstychtivý čtenář než já asi volil tvrdší odplatu.
Zručně napsaný, velmi osobní a nikoliv přes míru melancholický je příběh mladíka, který tím, že začal pomáhat jiným, pomohl nejvíc sobě. Jistě, je to klišé, ale od toho tu sci-fi máme, aby do známých vzorců dosazovala nové, neznámé proměnné a získávala tak překvapivé výsledky.
- Steven Gould: Jumper
- vydal: Baronet, Praha 2008
- přeložila: Jana Pavlíková
- přebal: Martina Kysucká
- 352 stran / 279 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 7/2008.
3. září 2008, Jakub Zahradník