Julie Kagawa se vrací do Férie s Železnou dcerou, Julie Kagawa: Železná dcera (Féria 2)
 |
V Železné dceři se Meghan Chaseová vrací do Férie, země víl, kde ji stále všichni touží sežrat, proměnit v kus ledu či její život ukončit nějakým jiným, obzvlášť nepěkným způsobem. Dokáže Meghan na Zimním dvoře přežít navzdory tomu, že její magické schopnosti evidentně vzaly nohy na ramena?
Meghan, z jedné poloviny smrtelnice a z druhé dcera Letního krále Oberona, je uvězněna na dvoře královny Mab. Chování prince Ashe ji stále víc a víc utvrzuje v tom, že své city pro ni jen předstíral, aby ji dostal na Zimní dvůr. Když se Meghan, která navíc přišla o své magické schopnosti, stává jedinou svědkyní krádeže Žezla ročních období, nikdo jí přirozeně nevěří, že ho ukradli železní fériové, a Mab vyhlásí válku Letnímu dvoru. Podaří se Meghan dokázat, že má pravdu, dřív než bude příliš pozdě?
Železná dcera má poněkud pomalý rozjezd. Hlavní hrdinka pobývá na Zimním dvoře, přišla o své schopnosti a jediné, co jí zbývá, jsou její úvahy. Úvahy o tom, co bude dělat, úvahy o Ashovi… Meghan sice nepatří do skupiny extra otravných nebo hloupých hrdinek, avšak občas působí trochu nemastně neslaně. Pokud někomu padne do oka princ Ash, zcela jistě bude spokojen, v opačném případě se čtenář potřebuje dostat přes začátek. Po ukradení Žezla ročních období se příběh pomalu, ale jistě rozjíždí, třebaže i přesto je první třetina knihy trochu nuda – obzvlášť ve srovnání s tím, co přijde.
Vedlejší postavy ovládají scénu
Jakmile se totiž na scénu postupně vrátí vedlejší postavy z minulé části, hned je o něco veseleji. Robin Goodfellow alias Puk vtipkuje o sto šest a aby na to nebyl sám, přidává se ke skupince i kocour Grimalkin, jehož poznámky pobaví v každé situaci; zvlášť když jde o jeho oblíbenou větu „jsem kočka“, jež zřejmě představuje univerzální odpověď na všechno počínaje stvořením vesmíru a konče Grimalkinovým orientačním smyslem. Z předchozího dílu se čtenář dále může těšit například na železného férije Oceloře, zatímco vládkyně vyhnanců Temná múza se ukáže poprvé, a snadno se zařadí do skupinky oblíbených vedlejších postav. Už kvůli nim se Železnou dceru vyplatí číst, kdyby kvůli ničemu jinému.
[Puk] se podíval na Ashe. „Takže jsme ve válce. Skvělé. Ušetříme si čas a zabijeme jeden druhého hned, nebo to chceš nechat na později?“ (str. 116)
Kromě výborně vykreslených vedlejších postav lze autorce přičíst k dobru i kouzelnou Férii. Popisné pasáže jsou ve správném poměru vůči dialogům a akci, takže si čtenář dovede živě představit, jak vypadá okolí hlavní hrdinky, aniž by se u toho nudil. Objeví se i nové nadpřirozené bytosti, přičemž ty méně známé provázejí stejně jako v prvním díle překladatelovy poznámky pod čarou, které pomohou objasnit, kdo je klórišón nebo slúgh.
Napínavý konec navnadí na pokračování
Ke konci se tempo stupňuje, hrdinové se téměř nezastaví, jedna akce následuje za druhou. Jen na malou chvíli autorka zvolní a připraví úsek, který potěší všechny romantiky. V tu chvíli už lze Železná dcera jen těžko odložit, dokud příběh nedospěje ke svému konci. Avšak ani ten nepřinese čtenáři příliš velkou úlevu, spíš bude litovat, že nemá po ruce další díl. Ten české nakladatelství předběžně chystá na listopad roku 2013.
Železná dcera má sice pomalejší rozjezd, ale v konečném důsledku je o něco lepší než předchozí díl. Ne o tolik, aby si ji zamilovali ti, jimž se Železný král ani trochu nelíbil, ovšem příznivce jedničky si pokračování rozhodně získá.
- Julie Kagawa: Železná dcera (Féria 2)
- Euromedia Group – Knižní klub, 2012
- překlad: Jan Kantůrek
- obálka: Vojtěch Kybal
- 356 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 251 Kč)
