Jirešovy Písně temných věků je ta nejlepší antologie pochmurné historické fantasy, Ondřej Jireš ed.: Písně temných věků (Fantastická historie 3)
 |
Antologie Ondřeje Jireše vždy působí jako velká událost české fantastiky. Mívají nejen krásnou výpravu, ale především jejich povídky dokazují, že domácí rybníček fantasy a sci-fi nejsou ani zdaleka stojaté vody plné zkostnatělých dinosaurů. A některé Jirešovy antologie jsou tak dobré, že si zaslouží i nový kabát.
Písně temných věků se na českém trhu s fantastikou už jednou objevily, v roce 2013 se ovšem vrátily v revitalizované podobě – jedna povídka přibyla, jedna doznala drobných změn, dvě vypadly a především už sborník nepřipomíná učebnici dějepisu. Místo toho perfektně zapadá po bok středověkem inspirovaných antologií domácí historické fantasy Krvavá čest a Memento mori, které vyšly v předcházejících letech.
Svůj název nezískal svazek náhodou, všechny příběhy se totiž odehrávají v raném středověku, o kterém se toho ví mnohem méně než o pozdějších dobách, či naopak Říši římské, a většina z nich navíc má tragický nádech plný krve a smrti. A ten zřejmě českým autorům výborně sedí.
Znáte Františku Vrbenskou?
Písně temných věků otevírá povídka Leonarda Medka o skupině bojovníků, kteří se vydali vyplundrovat město v severní Africe. Třebaže se rozjíždí pomaleji, a proto je těžší se do ní začíst, potěší pořádnou porcí akce a celá její atmosféra a vyznění naladí čtenáře na povídky, které následují. Stejně jako mnoho dalších textů antologie by mohla sloužit jako základ delšího románu.
Hned vzápětí přichází povídka, kterou mnozí označují za vrchol celé sbírky, a to právem. Františka Vrbenská nepíše jako naivní autorka vzdychacích upířích romancí pro mladé slečny a z jejího textu čiší vyspělost a ponurost na každém kroku. Poetický jazyk vypráví příběh jedné raně středověké dědiny a několika generací jejích obyvatel, takže povídka často mění hlavního hrdinu. To ovšem nevadí, a naopak přidává autorce na cti, protože Vrbenská i přesto dokázala celý text ukočírovat a zanechat hluboký dojem.
Ondřej Jireš v pěti bodech
- V letech 2000 – 2008 šéfoval fantasyplanet.cz a vybudoval zde i dnes fungující univerzální fórum fanoušků fantastiky.
- Jeho první antologií byl Čas psanců pro nakladatelství Triton.
- Úspěch jeho počinů umožnil vydání dalších antologií pod jeho taktovkou, k dnešku je jich sedm.
- Čas psanců se již druhého vydání dočkal a chystají se k němu i Písně temných věků.
- V občanském životě se Ondřej věnuje marketingu na sociálních sítích a novým médiím.
V porovnání s mistrovstvím Františky Vrbenské tentokrát bledne i sláva Pavla Renčína, který ve své povídce V sedle přízraku (objevila se i v Pevnosti 5/2013) zpracoval jednu známou staročeskou pověst – to ovšem čtenářům dojde až v perfektně vybalancované pointě. I přesto se ovšem Renčín tentokrát ukazuje ve slabším světle, protože příběhu popustil moc volnou uzdu a nedal mu ani charismatického hlavního hrdinu, který by linku táhl. Podobně rozpačitě působí i povídka Ivany Kuglerové, která se zase inspirovala příchodem křesťanství na Island, kde na obřích ledovcích přebývají škodolibí trollové. Zatímco mrazivá atmosféra z jejího textu vyvěrá na každém řádku, příběh ani postavy už tolik neosloví.
Dvakrát na Kyjevskou Rus a jednou do humorného Irska
To Juraj Červenák i Jaroslav Mostecký, zkušení a léty i knihami prověření autoři české fantasy, ví, jak správně napsat příběh, který si získá své fanoušky. Oba si vybrali jako dějiště Kyjevskou Rus, ale zatímco Červenák tu pracuje se svými obvyklými zbraněmi – perfektně dávkovanou akcí a charismatickými hrdiny – Mostecký zůstal věrný vlastnímu drsnému vidění světa, a navíc svou komplikovanou povídku rozvrhnul hned do několika dějových rovin, takže si čtenáři budou muset dávat jednotlivé střípky příběhové mozaiky dohromady. O to víc ale závěrečný obrázek potěší.
Písně temných věků
- Leonard Medek: Země lvů
- Františka Vrbenská: Než dozraje smrt
- Pavel Renčín: V sedle přízraku
- Juraj Červenák: Strážce hvozdu
- Jaroslav Mostecký: Žabí věž
- Ivana Kuglerová: Píseň o Hálfdanovi
- Jana Šouflová: Přátelé se neopouštějí
Celý sborník uzavírá krátká povídka Jany Šouflové, která se častěji podepisuje spíše pod obrazy a ilustrace než pod povídky. Přesto její text ani zdaleka nečiní antologii ostudu, a naopak představuje příjemné zpestření. Na rozdíl od všech předchozích textů se totiž odvíjí v humoristickém duchu, a tak staví raný středověk i do jiného světla než ostatní autoři.
Pokud se alespoň trochu zajímáte o českou fantasy, asi už jste zjistili, že k magií ovoněným historickým příběhům má řada domácích autorů blízko a řada je v nich také proklatě dobrá. Písně temných věků (dosud suverénně nejlepší z řady antologií Fantastická historie) jsou sborník, který stojí za to, i kdybyste se o českou scénu nezajímali. Červenák, Mostecký či Vrbenská se totiž zahraničním spisovatelům dozajista vyrovnají.
- Ondřej Jireš ed.: Písně temných věků (Fantastická historie 3)
- Triton, 2013
- obálka: Jan Doležálek
- 352 stran, 328 Kč (v e-shopu Fantasye již za 295 Kč)
