JFK 11, Podhoubí smrti, Jiří W. Procházka
 |
Určitě ho znáte. Jmenuje se Kovář. John Francis Kovář. Má za sebou už deset proklatě vražedných misí ve službách utajené Agentury EF při záchraně různých světů, a přes všechna nebezpečí se mu stále daří přežívat. Občas připomíná Jamese Bonda kříženého s MacGyverem a Johnem McClanem, ale jindy je to jen pekelně unavený chlap, který se snaží odvést co nejlépe práci, na kterou byl najat. Je paličatý, impulzivní a přímý. Ovšem jeho největší vadou je, že se nebojí samostatně myslet a konat. A čerta starého mu pak záleží na předpisech. Jsou přece důležitější věci.
Ano, po dvou měsících čekání je tu opět další dobrodružství JFK. První ryze česká scifi / fantasy série, jak alespoň tvrdí zadní strana obálky, se tak už přehoupla do své druhé desítky. Je tedy jen správné, že díl s číslovkou jedenáct zase napsal jeden z „otců“ celého projektu – Jiří Walker Procházka. Ten je ostatně známý svými neortodoxními postupy a „šílenými“ nápady, takže se určitě máme na co těšit. Vzhůru tedy do Podhoubí smrti!
Jak už sám název lehce naznačuje, tentokrát se bude muset Kovář vypořádat s více než neobvyklými protivníky. Jeho mateřská moravská základna EF je totiž napadena houbami! Hřiby bleskově dorůstající do gigantických rozměrů ničí vybavení i těžkou techniku a stejně rychle se šířící plísně zatím eliminují s děsivou účinností její osazenstvo. Tato podivná invaze je však jen jakýsi průzkum bojem vedený z paralelního Houbového světa. A protože tam hrají v životě obyvatel téměř zásadní roli právě modifikované houby a plísně, není se vlastně proč divit jejich výběru zbraní.
V poslední době je tento svět totiž ohrožen smrtelně nebezpečnou drogou distribuovanou z neznámého místa. A obyvatelé Houbového světa se snaží prostřednictvím nahodilých sond zjistit, odkud tato látka přichází. Proto tedy ono napadení základny. Situace není nijak růžová a JFK nezbývá nic jiného než se do Houbového světa vypravit. Obzvláště, když zjistí, že je tam jeho přítelkyně Andrea Villefortová. Jen co se mu ale podaří přesunout, zjišťuje, že je netrpělivě očekáván. Uvítací výbory jsou dokonce hned dva. A ani jeden nemá náladu na žertování…
Děj příběhu se rozvíjí v několika vzájemně se doplňujících rovinách. Autor sleduje osudy více postav a zároveň kombinuje několik motivů už naznačených v předchozích dílech. JFK se musí vypořádat s naprosto odlišným světem, v němž vládnou jiná pravidla a zákonitosti. Na Zemi zase jeho šéfová, sličná Bytewská, čelí otevřenému vměšování, v jehož pozadí je skrytá skupina uvnitř agentury, jíž je především Kovář trnem v oku. Nechybí tu ani Procházkův oblíbený velkozloduch. A to vše doplňuje ještě dvojice lidí, kteří se ke všemu připletou pouhou náhodou. Na první pohled šílený mix však do sebe překvapivě hladce zapadá a lehce se čte. Ovšem největší „bombou“ celého textu je Houbový svět.
Zpočátku mi připadal celý nápad s houbami jako příliš nesmyslný a bizarní, než aby to mohlo u JFK fungovat. Procházka mě ale rychle vyvedl z omylu a už po pár prvních stránkách jsem ho bral jako něco téměř přirozeného a reálného. Přitom jsem musel obdivovat míru jeho imaginace a hloubku fantazie, jež mu umožnila důkladně prokreslit takové reálie včetně různých detailů. Obzvláště na technice se pěkně vyřádil, a tak tu představuje velké množství pozoruhodných biologických strojů, nástrojů a přístrojů, v mnoha případech podezřele hodně připomínajících věci, které nás obklopují.
Čtenář se tak setkává s bioptérami (hmyzí helikoptéry), samoraidy vz. 58, biomobily Laurin&Turbo, mobilním operátorem VZDUCHOFON či sítí MYKONET. Procházka často záměrně vytváří humorná, až ironicky-satirická spojení, která ve výsledném efektu působí neobyčejně kouzelně. A právě jeho „ujetý“ smysl pro humor a překvapivé kombinace jsou jedním z největších kladů celého textu. Ten je přímo „prošpikován“ hláškami a narážkami na různé věci či místa. Obzvláště na mušku si pak autor vzal místní alternativu Prahy, kterou ovládá dětský gang Houbařů. Jeho území pak je místem, kde je každý dospělý podezřelý a pohybovat se tu může jen na vlastní nebezpečí. Ostatně děcka umí být pěkní „parchanti“ a Houbaři to jen dokazují.
Jedenácté pokračování JFK je překvapivé v mnoha směrech – originálním prostředím, zajímavou zápletkou i svérázným procházkovským humorem doplněným o nadsázku a ironii. Příběh samotný je jako obvykle nabitý akcí, ubíhá rychlým tempem a zároveň má šmrnc. Autor dokáže vtáhnout do děje a nutí čtenáře potutelně se usmívat nad všemi těmi bizarními představami a nápady. Z celého textu je cítit, že ho Procházka nebere nijak smrtelně vážně a že se při psaní skvěle bavil. A hodně z jeho nadšení se přenáší i na čtenáře. Podhoubí smrti je tak velmi příjemné čtení, a zároveň originální pocta houbařskému guru ing. M. Smotlachovi.
- Jiří W. Procházka: JFK 11 – Podhoubí smrti
- vydal: EF + Triton, Praha 2007
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 159 stran / 99 Kč
