JFK 10, Jeruzalémský masakr, Ondřej Neff
 |
Mirek Žamboch i Jiří W. Procházka si mohou mnout ruce, jejich projekt JFK se utěšeně rozrůstá a plní knihovničky mnoha příznivců dobrodružného čtiva u nás i na Slovensku. John Francis Kovář už dokonce dospěl k první metě v podobě kulatého čísla deset. Toto jubilejní číslo nedostalo k napsání žádné „ořezávátko“, ale jedna z legend české sci-fi – Ondřej Neff. V Jeruzalémském masakru tak může ukázat, jak si dobrodružství JFK představuje on sám.
A není to představa jen tak ledajaká. Spolu s Neffem se Kovář vydává na dovolenou do Jeruzaléma žhavé současnosti. Kolují totiž neověřené informace, že se zde o Velikonocích uskuteční atentát na papeže, který má v chrámu svatého Petra sloužit bohoslužbu. To si Kovář ani Andrea de Villefort jako správní profesionálové nemohou nechat ujít. Vždyť kdy se jim zase naskytne možnost vidět kolegy při práci a sami zůstat mimo?
V Jeruzalémě se to opravdu agenty jen hemží. Od specialistů kubánské tajné služby, přes Bulhary, Indonézany či agenty z Haiti až po šamany ze Súdánu. Nesmí chybět ani nejznámější agent Jejího Veličenstva s povolením zabíjet. Ano, uhodli jste! Půvaby sličné Andrey obdivuje zblízka ke značné Kovářově nelibosti i sám James Bond se svým neodmyslitelným Waltherem PPK. Zdá se tedy, že Jeho svatost Benedikt XVI. může mši celebrovat s naprostým klidem. Vždyť, kdo by byl takový blázen, aby se o něco pokusil přímo před očima stovek lidí, z nichž každý je ozbrojený a nebezpečný?
Neuvěřitelné se však stává skutkem. Papež je před zraky všech doslova naplátkován motorovou pilou. Vycvičení profesionálové jsou bezmocní, protože dějiště hrůzného činu je od okolního světa oddělené jakousi bariérou. Aby toho nebylo dost, Kovář se při atentátu chová tak podivně, že to vzbudí podezření všech tajných služeb, z nichž každá ho „touží“ vyslechnout. (Samozřejmě v soukromí odhlučněných mučíren.) Nikdo ovšem netuší, že zavraždění papeže je pouhým prologem mnohem smělejšího plánu…
Když jsem se dozvěděl, že další díl JFK bude psát Ondřej Neff, byl jsem zvědavý, jak se on jako individualista tíhnoucí k tvůrčí svobodě, vyrovná s požadavky a omezeními, které psaní ve sdíleném světě na autory klade. Každý z nich totiž musí zachovávat aspoň základní shodu hlavních postav, části prostředí a stylu příběhu. Čtenář totiž povětšinou očekává, že Kovář bude vypadat plus-mínus podobně a i jeho chování se nebude nijak drasticky měnit. Rovněž hluboká sonda do lidského nitra se sáhodlouhým rozpitváváním hrdinových pohnutek nebude v cyklu rychlých akčních příběhů asi tím pravým ořechovým.
Neff však překvapivě vsadil na originalitu a jeho pojetí tak Jeruzalémský masakr vyčleňuje z řady ostatních eskapád Johna Francise Kováře. V mnoha ohledech text připomíná spíše parodii. Autor přímo hýří imaginacemi a barvitými obrazy, které občas dovádí až na samou hranici absurdity. Uprostřed jedné dech beroucí napínavé akční scény například se systematickou precizností uvádí přesné značky používaných zbraní včetně jejich provedení a střeliva! A podobným výčtem čtenáře zahrne hned několikrát.
Z koncepce příběhu se dá odvodit, že JFK byl pro Neffa spíše jakousi úsměvnou hříčkou se spoustou gagů a hlášek. Motiv alternativních světů se tak stal hřištěm, na němž se mohl dosytnosti vydovádět. Že pro něj nikdo a nic není nedotknutelné, názorně ukazuje postava Jamese Bonda. Ten v jeho podání osciluje mezi polohou takřka superhrdiny a jeho karikatury. Autor si přitom s chutí dělá legraci nejen z postavy, ale i z jeho obvyklých atributů, jako jsou encyklopedické znalosti či průprava v naprosto ojedinělých činnostech, které se však kupodivu vždy hodí. Že si Neff takto pohrává s Bondem, by až tak nevadilo, horší je, že mění i pohled na některé už zavedené postavy cyklu. Asi nejhůř to přitom odnesla šéfka Ljuba Bytewská, ovšem ani sám Kovář nebyl ušetřen.
Zápletka Jeruzalémského masakru vychází z velmi zajímavého a originálního nápadu, který se však bohužel autorovi nepodařilo zdárně dovést do konce. Právě kýčovité ukončení příběhu je jeho největší slabinou. V textu je však několik skvostných humorných scén a bizarních obrazů a už jen pro ně stojí za to si novelu přečíst. Desátý JFK je poměrně kontroverzní čtení a jako takové bude pravděpodobně přijímáno i čtenáři. Kromě zavilých odpůrců má však velkou šanci získat na svou stranu i množství spokojených čtenářů. Jen doufám, že JFK s číslem 11 už zase bude „klasika“.
- Ondřej Neff: JFK 10 – Jeruzalémský masakr
- vydal: EF + Triton, Praha 2007
- obálka: Jan Doležálek
- 155 stran / 99 Kč