Jeff VanderMeer se po letech, kdy k tomu úspěšně směřoval, konečně definitivně zbláznil. Aspoň takový dojem mohou mít návštěvníci jeho profilů na sociálních sítích. Podstatné ale je, že ty v hlavě vybuchující gejzíry stále s neomylným citem naprostého profesionála dokáže převést na papír tak, aby se podivnost podřídila literárním pravidlům a výsledná kombinace nabídla naprosto opojný mix.

V Kuňkadlení zamířil autor víceméně do hájemství Young Adult literatury. Je to ale podobný exkurz, jako když ho podniká Joe Abercrombie (v jeho případě se sérií Moře střepů). Oba autoři se nerozpakují zanechat všechny trademarky své „dospělé“ literatury, v mnoha případech v nich dokonce ještě přitvrdit a pouze – aby se neřeklo – protáhnout útrapami o něco mladší charaktery a sem tam přihodit nějaký ten lehčí moment či naivně romantickou linku. Kuňkadlení je do určité míry taková odlehčená verze předloňského Borna či loňského Finche – základy mají totožné, ale zatímco předchozí knihy byly maximálně temné, hutné, plné hnusu a beznaděje, Kuňkadlení zdůrazňuje spíše stránku dobrodružství, kamarádství a víry v lepší zítřky.

Už od obálky se každopádně VanderMeer s čtenářem nijak nepárá – vítejte ve světě plném jeho termínů a nebojte, vám možná žádný smysl nedávají, ale postavám ano. A jistota, s kterou kolem sebe postavy slova jako „kuňkadlení“ trousí, brzy uklidní i čtenáře. Je přeci jen cosi prapodivně a důvěrně známého na světě, v němž magickou rozvědku vede svišť a šílenému mágovi se světovládnými choutkami, který oživuje válečné stroje pomocí žížal, dělá poradce hlava Napoleona. Nezdává se nám náhodou o něm v oněch částech noci, kdy o sobě zdánlivě nevíme?

Hybnou silou, která zároveň všechno to šílené drží pevně pohromadě, jsou v tomhle případě jednoznačně hrdinové. Mladý sirotek Jonathan, který zdědil obrovské sídlo po svém excentrickém dědovi s jedinou podmínkou – zkatalogizovat vše, co tam najde. Včetně, inu, magických dveří, vedoucích do alternativních světů, které potřebují zachránit před pohlcením totální válkou. Zapomněl jsem se zmínit? Eh, promiň, vnoučku, to ta skleróza!

Jonathanovi spolužáci – svébytná sourozenecká dvojice, která se před žádnou podivností nezastaví, a i když se třeba hlavnímu hrdinovi nechce, chytnou ho za flígr a nejbližšími nebezpečnými dveřmi ho prohodí.

A v neposlední řadě celá plejáda vedlejších postav od pražských druidů až po nebohé nepochopené nestvůrné všepožírající staré učitelské panny.

Je to zkrátka obrovský cirkus, který by v rukou méně zkušeného autora mohl velmi snadno sklouznout k do sebe zahleděnosti na úkor děje, ale na to je Jeff VanderMeer příliš vypsaný profesionál. Takže možná o maličko později, než by bylo ideální, ale i tady se kola pořádně napínavého příběhu roztočí – což knize jako prvnímu dílu snadno odpustíte, protože úkol prvních dílů bývá hlavně představit svět a roztodivnější než tady byste hledali opravdu dlouho. Snad se již brzy všichni společně sejdeme ve Stínu sviště, abychom se dozvěděli, kam až se byla tentokrát autorova fantazie schopna zatoulat.

• Jeff VanderMeer: Kuňkadlení (Prapodivné potíže 01)
• Argo, 2022
• Překlad: Dominika Křesťanová
• 384 stran, 478 Kč