Jedinečný nůž, Philip Pullman
 |
První díl trilogie Jeho temné esence, Zlatý kompas, skončil jako víceméně uzavřený příběh, do dalších dílů však naznačoval možný vývoj událostí ze světa, který se tomu našemu podobá, ale přesto je tolik jiný.
Druhý díl, Jedinečný nůž, ale tento svět téměř trvale opouští a přesouvá se jinam. Hlavní události se dějí střídavě ve světě našem, odkud se do příběhu dostává londýnský polosirotek Will Parry, a ve světě, který je někde mezi tím naším a světem Zlatého kompasu, kam se vracíme jen v několika epizodách. Lyra, nazývaná nyní Lyrou Stříbroústou, i tentokrát stojí ve středu většiny událostí, ale ani Willova úloha není zanedbatelná. Postupně nabývá stále více na významu, a když se konečně dostanete k tomu, o jaký jedinečný nůž v tomto díle vlastně běží, zjistíte, že bez Willa to dál prostě nepůjde. Zjišťují to ti, kteří Lyře a Willovi pomáhají, stejně jako ti, kteří se všemi způsoby snaží jim v jejich konání bránit.
Pro svět, v němž se Will a Lyra setkají, vymyslel autor velmi bizarní komplikaci, která jim na jedné straně trochu ulehčuje útěky před nepřáteli, ale na straně druhé neumožňuje jejich přívržencům to s tou pomocí nějak příliš přehánět. Životy dospělých jsou tu totiž trvale ohrožovány jakýmsi podivným fenoménem, který děti nechává bez povšimnutí. Will a Lyra zde tedy nacházejí relativně bezpečné útočiště. Ano, bezpečí je opravdu pouze relativní a velmi rychle se může změnit – a také se změní – ve zběsilý úprk před novými nepřáteli. Ještě že je tu divoženka Serafina Pekkala, která jim může a chce pomoci. Ještě že jsou tu i další – Lee Scoresby se svým balónem, Stanislaus Grumman, který kupodivu má hlavu na svém místě, i když ji lord Asriel v prvním díle přinesl scholárům, doktorka Maloneová, která také zkoumá Prach, i když ho nazývá jinak, a další, kteří se dějem třeba jen mihnou, ale kteří přesto Lyře a Willovi pomáhají uspět v jejich úkolu a chrání je jak před dětmi z Cittàgazze, tak před úklady paní Coulterové i tajemného lorda Charlese Latroma.
Ovšem co je jejich úkolem? No tak to není tak docela jasné ani na konci knihy.
Zdá se, že Jedinečný nůž trpí obvyklým neduhem prostředních dílů: po výborném rozjezdu a rozehrání konfliktu si autor jako by vybral oddechový čas před velkolepým finále. Vyjasní se tu některé zápletky z prvního dílu, tak třeba se dozvíme pár podrobností o Lyřině původu nebo jak to bylo s tou hlavou Stanislause Grummana, či proč jsou všichni vědci v obou světech posedlí Prachem, neboli temnou hmotou. Lyra ztratí a znovu získá svůj alethiometr, čtenář odhalí pravdu o osudu Willova otce, i když Will sám se to vlastně nedozví. A taky se dozvíme něco víc o záměrech lorda Asriela a o tom, proč jsou církvi tak hrozně proti srsti. Ovšem o noži, podle kterého se tento díl jmenuje, poprvé padne zmínka až někde v polovině knihy. Ano, Zlatý kompas neboli alethiometr, podle kterého se jmenoval první díl, se taky na scénu nevedral hned v začátku, ale přece jen bych o věci, která patrně bude mít v dalším ději značný význam, předpokládala nějaké náznaky, názvuky a vodítka poněkud dříve.
Jedinečný nůž tedy pro mě byl po vynikajícím Zlatém kompasu tak trochu zklamáním. Ne že by to nebyl příběh nejméně o třídu převyšující obvyklou produkci pro dospívající, ale přece jen jsem čekala něco víc. Je totiž zcela nabíledni, že autor se čtenářem hraje nečistou hru a některé informace si schválně nechává v rukávu, aby je mohl po vzoru salonních kouzelníků vytáhnout nečekaně na světlo jako králíka z klobouku. Možná tím, jak se jeho pozornost rozdělila mezi dvojici hrdinů, kniha trochu ztratila na tempu a zápletka jaksi zřídla a nepomůže jí ani to, že se do děje zapojují nové elementy a jevy nečekaných vlastností. Jako by celý tento díl byl jen jakýmsi intermezzem nebo předehrou k dílu závěrečnému. Nasvědčuje tomu i to, že tentokrát vlastně příběh není nijak výrazně vygradován a ukončen (jako tomu bylo u Zlatého kompasu) a patrně plynule přejde do závěrečné části.
Po formální stránce je to ale knížka povedená – když se smíříte s tím, že použité písmo i rozložení textu na stránce je jak ze slabikáře, pak oceníte to, že na rozdíl od jiných nakladatelství Argo nešetřilo na korekturách a můžete číst bez nebezpečí, že vás budou rušit pravopisné chyby a stylistické neobratnosti. A když si ze dvou variant obálky vyberete tu méně dryjáčnickou, odnesete si z knihkupectví docela pohledný kousek. A abyste to udělali, to vám s klidným svědomím doporučuji, neboť přes všechny výhrady, které k Jedinečnému noži mám, rozhodně tato kniha stojí za přečtení.
- Philip Pullman: Jedinečný nůž
- vydalo: Argo, Praha 2007
- přeložila. Dominika Křesťanová
- obálka: Davis Scutt
- 312 stran / 279 Kč
