Jeden hrob za druhým, Noční lovci 6 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Jeaniene Frost
 |
Od hrobu ji dělí jeden neopatrný krůček… Jen tak tak zabránili válce mezi nemrtvými a Cat Crawfieldová si teď nepřeje nic jiného než trochu oddychu se svým manželem, upírem Bonesem. Nadání, které získala od voodoo královny New Orleans, přetrvává, až je nakonec vrhne opět do boje, tentokrát proti zákeřnému duchovi.
Heinrich Kramer byl před několika stoletími lovcem čarodějnic. Teď na sebe každý rok o Halloweenu bere fyzickou podobu, mučí nevinné ženy, a nakonec je upálí zaživa. Tento rok však Cat a Bones musí riskovat vše, aby ho navěky poslali na druhý břeh. Jak lze ale zabít vraha, který už je dávno mrtvý?
Zírala jsem na kartonovou tabulku, s níž se Tyler vrátil.
„Ouija? Takhle chcete dokázat, že máme před sebou vražedného Heinricha Kramera a ne milého kamaráda Caspera?“
Jestli používá tyhle metody k ověření identifikace, pak bych vsadila pět babek, že začne hrát na „desátá hodina odbila, lampa ještě svítila“, nebo že vyvolá ze zrcadla Krvavou Mary a pošle ji na našeho lovce čarodějnic.
„Ouija tabulka umí otvírat brány do jiných světů, když se správně používá,“ řekl Tyler a položil ji na stůl. „Stačí jen zaklepat na tu správnou bránu.“
Začal sklízet věci ze stolu, aby měl prostor, a celou dobu si u toho pobrukoval. Pohlédla jsem na Bonese. Překvapilo mě, že hned nezačal proti takovému postupu protestovat. Bones si však jen zamyšleně poklepával na bradu.
„Spade říkal, že jeho kamarádi démonologové mluvili o Tylerovi v superlativech, takže mu budeme důvěřovat. Přece ví, s čím pracuje.“
Nebo se nám Spade chce jen pomstít za to, že jsme Denise nedávno vystavili tomu, čemu on říká „nebezpečné okolnosti“, dodala jsem v hlavě, ale nahlas jsem to neřekla. Prostě počkám, co z toho vyleze, i když jsem si vymítání zlého ducha představovala jinak než jako seanci v květinářství nad tabulkou Ouija. Taková seance na hřbitově, o půlnoci a s použitím starodávných relikvií – to už by byla jiná.
Tyler rozložil tabulku na stole. Znaky na skříňce působily spíš vyumělkovaně než nadpřirozeně a destička ve tvaru srdce mířila do strany. Pak zmizel do hlavní části obchodu a vrátil se s voňavými květinami v květináčích a krabičkou zápalek.
„Nuže, jsem připravený,“ oznámil Tyler a ohodnotil nás pohledem. „Bones je upír a řekl bych, že vy taky, ale kdo z vás je mocnější?“
„Ona,“ odpověděl Bones bez meškání.
Už jsem se chtěla začít hádat, protože Bones byl rozhodně silnější a taky rychlejší než já, navíc měl k dobru několik stovek let zkušeností z boje. Najednou jsem si ale uvědomila, že má pravdu. S přetrvávajícími účinky krve Marie Laveau jsem nad záhrobím měla daleko větší kontrolu než většina Mistrů.
Ovšem jen do chvíle, než ze mě ta moc vyprchá.
Odkašlala jsem si. Zjištění, že jsem poprvé za dobu trvání našeho vztahu já ta silnější, mě bodlo jako nůž. Měla jsem teď větší schopnosti, a Bones to věděl.
„Nevadí ti to?“ vyhrkla jsem. Na chvíli jsem zapomněla, že máme společnost. Bones nikdy nebyl nejistý typ, ale posun v rovnováze vztahu už otřásl nejednou dvojicí.
Nejdřív mě ovanuly jeho pobavené emoce a pak teprve se usmál. „Ty si lámeš hlavu, jestli jsi mě nezbavila mužnosti? Tak to je to poslední, kotě. Ale to jsou jen slova. Později nechám za sebe promluvit činy.“
Měl tak sytý hlas s tolika podtóny, že mě nažhavil, jen když jsem ho slyšela. Bones však zvážněl a naklonil se, aby mě pohladil po ruce. „Několikrát jsem viděl, jak jsi o vlásek unikla smrti, a každý ten okamžik jako by mě uvnitř trochu zabil. Možná že teď dřímají, ale my máme nepřátele vychytralé a kruté. Vědomí, že máš sílu většinu z nich porazit, mě neohrožuje, zlato. Naopak, dodává mi pocit hluboké úlevy.“ Bones taky věděl, že ta síla není trvalá, ale jak podotkl v autě: to, na čem záleží, je současnost. A já tyto schopnosti prozatím mám. Zatím je vše dobré. A toho se budu držet.
„Tak upřímný a sebejistý,“ olízl si Tyler rty. „Jsi každou minutu víc a víc sexy, drahouši.“
„Ehm.“ Odtrhla jsem pohled od Bonese a propíchla Tylera pohledem. „Je můj, jasné?“
Tyler mávl rukou. „Jo, jo.“ Ale dneska v noci budu mít krásné sny, dodal v duchu.
Zakoulela jsem očima. Bones si jen odfrkl.
„Hele, vy večerníčku, dokud to tady nedoděláme, spát nepůjdete. Tak hurá na to.“
Tyler si přisunul židli blíž k okraji stolu. Tabulka Ouija byla mezi mnou a jím.
„Položte prsty na destičku, Cat,“ vybídl mě.
Napodobila jsem polohu jeho prstů na malé pomůcce. Přitom jsem si všimla, že mým nehtům by neuškodila trocha péče, ale manikúra byla na mém žebříčku priorit až hodně dole. Destička sebou pod mým dotykem trhla, i když jsem na ni vůbec netlačila, a Tyler škubl obočím. „Hmm, vy ale máte energie,“ poznamenal.
Nehodlala jsem mu vysvětlovat, co za tím je, a tak jsem jen pokrčila rameny. Tyler začal odříkávat sérii výzev k jakýmkoli duchům, kteří byli poblíž. Vzduch naplnila třaskavá energie a destička se začala točit po tabulce v nepravidelných kruzích, poháněná něčím jiným než našimi prsty. Bones si poposedl, sledoval nás s přimhouřenýma očima a taky skákal pohledem od tabulky ke zbytku místnosti.
Něco táhle zakvílelo. Nadskočila jsem, než jsem si uvědomila, že ten zvuk vydal pes pod stolem. Jeden by řekl, že když bydlím s duchem a další tucty se jich potloukají kolem domu, taková seance mě nemůže rozhodit. Bohužel tomu tak nebylo. Cítila jsem, jako bych překračovala kritickou hranici a vstupovala někam, kam nepatřím. Bylo to jiné, než když mě navštíví neobvyklí přátelé.
„Ono se Dexterovi chce čůrat?“ zamumlala jsem, když psí kňučení přerostlo v hlasitý štěkot.
„Ne.“ Tylerův hlas byl napjatější než předtím. „Zvířata vycítí nadpřirozeno lépe než většina lidí. Znamená to, že se něco blíží.“
Jakmile vypustil ta slova z úst, ucítila jsem změnu vzduchu, jako by se najednou rozrazily dveře mrazáku. Po kůži se mi rozběhly ledové jehly a bodaly silou, která nebyla z tohoto světa. Ne že někdo přicházel. Někdo už tu byl. Nebo byla.
Destička se roztočila na tabulce ve stejnou chvíli, kdy se za Tylerem zjevila mlhavá postava. Otřásl se.
„Myslím, že tu někdo je,“ zašeptal Tyler. Pak hlasitěji: „Kdo je tu s námi? Pověz nám své jméno.“
„Beth Ann,“ odpověděla zamlžená figura a špička destičky ukázala na písmeno B, potom na E.
„Někdo tu určitě je,“ řekl si Tyler pod nos, když destička označila písmeno T.
„Je přímo za vámi,“ odvětil Bones.
Tyler se prudce otočil na židli a jeho obličej se ocitl v úrovni břicha té přízračné dámy. Podle róby s vysokým límcem a dlouhé, široké sukně nebyla dnešní. Tohle vyšlo z módy víc než před sto lety.
„Já zatím nikoho nevidím,“ přemítal.
„Opravdu?“ podivila jsem se. Duch se již plně zjevil, dokonce byly vidět šediny v tmavých vlasech a dolíky po neštovicích na tvářích.
„Smrtelníkům trvá déle, než nás vidí, dokonce i těm nadaným,“ odpověděla Beth Ann a dívala se chvíli na mě, chvíli na Bonese. „Což pro váš druh neplatí.“
Takže se jasně vyjevilo i to, že opovrhuje upíry. Většině duchů, které to ke mně táhlo, nevadilo, že jsem upír, ale téhle očividně ano.
„No tak promiňte, jestli jsem vás obtěžovala, ale nemusíte být kvůli tomu kousavá.“
„Řekla vám své jméno?“ zeptal se Tyler tiše.
„Jo. Beth Ann. A je trochu nevrlá.“
Tyler se naklonil, jako by snad chtěl lépe vidět. Dostal se tak obličejem přímo mezi její nohy.
Rozhořčeně uskočila a já se snažila potlačit smích.
„Špinavče! Nestoudníku!“ vyblafla Beth Ann.
„Beth Ann, dej nám znamení, že jsi tu s námi,“ řekl Tyler panovačným tónem a vůbec neměl potuchy, co se právě stalo.
Duch mu vlepil facku, její ruka prolétla skrz jeho tvář. Tyler se zamračil.
„Právě jsem ucítil nějaký závan chladu. Udělala něco?“
„Dala znamení, že je tu s námi,“ odpověděl Bones a cukalo mu v koutcích.
„Normálně to trvá déle, než se duch vyjeví a začne s námi komunikovat,“ řekl Tyler a zdálo se, že je vyvedený z míry.
Kdyby tak věděl. „Dobře, a co teď dál?“
Tyler odpověděl, ale jeho hlas utonul v rozhořčené, hlasité odpovědi Beth Ann: „Jestli čekáte, že budu něco dělat pro bandu odporných nemravů, jako jste vy…“
„Pssst,“ sdělila jsem jí, abych slyšela, co Tyler říká.
Okamžitě ztichla a šokovaně vykulila oči. Zatraceně. Právě jsem ji připravila o schopnost mluvit. Hádám, že syknout na ni bylo totéž jako přikázat jí, ať mlčí.
„…ta brána otevřená, můžeme se pokusit vyvolat vašeho lovce čarodějnic,“ dořekl Tyler.
„Takže Beth Ann tu nemusí zůstat?“ zeptala jsem se a cítila se provinile, protože její ústa se otvírala a zavírala v sérii marných pokusů promluvit.
„Ne. Pošlu ji pryč…“
„Můžete opět mluvit, a račte se navrátit tam, odkud jste přišla,“ řekla jsem jí a omluvně mávla rukou.
Duch ženy zmizel, ale ještě předtím zavrčel větu, ze které jsem povytáhla obočí. No. Určitě se ve své době naučila několik peprných frází.
„Tyhle upjaté dámičky vždycky bývaly nejzvrhlejší,“ poznamenal Bones a uchechtl se, když viděl, jak jsem se zatvářila.
Jasně, vzhledem ke svému někdejšímu povolání se v tom vyzná. Zavrtěla jsem hlavou a řekla: „Jo,“ na Tylerovu otázku, zda je duch už pryč.
„Dobře, teď se pokusíme o hlavní úkol.“ Tyler zněl nadšeně. „Dotýkejte se stále té tabulky, Cat.“
Opět jsem položila prsty na tabulku a cítila pulzování, které z ní vycházelo. Možná proto má tvar srdce. Symbolika toho, co připomíná, když se správně aktivuje.
„Jakže se jmenoval ten lovec čarodějnic?“ zeptal se Tyler.
„Heinrich Kramer.“
„Heeeeinrichu Kraaaaaaamere,“ protáhl Tyler dramaticky. Dokonce zvrátil hlavu a zavřel oči. „Přivoláváme tě k nám. Vyslyš naše volání, Heinrichu Kramere. Přijď k nám hned. Povoláváme k sobě Heinricha Kramera skrz závoj…“
Dexter vydal ostrý zvuk, něco mezi zakňučením a zaštěkáním. Tyler přestal mluvit. Ztuhla jsem. Znovu jsem na kůži ucítila ostrý dotek neviditelných rampouchů. Bones přimhouřil oči někam za mé rameno. Pomalu jsem otočila hlavu tím směrem.
Zahlédla jsem jen temné víry, než tabulka Ouija přeletěla místnost a špička malé dřevěné srdcové destičky se zabodla Tylerovi do krku.
- Jeaniene Frost: Jeden hrob za druhým (Noční lovci 6)
- Fantom Print, 2014
- překlad: Petra Kubašková
- obálka: Larry Rostant
