Jakub Hoza debutuje s divadlem hrůzy, Jakub Hoza: Theatre Macabre
 |
Málokdo z českého rybníčku si troufne na literární debut v románové podobě. Přece jenom na každém workshopu vám poradí nejprve psát, potom psát do soutěží a až potom něco zkusit vydat. Hoza se do toho se svým románem rozhodl skočit po hlavě. Podaří se mu rozčeřit stojaté vody, nebo se v nich naopak utopí?
Na první pohled už zaujme námět knihy. Kočovná divadelní společnost plná sadistických umělců, která objíždí svět a baví znuděnou, dekadentní šlechtu svými tajnými představeními. Divadelníci se rozhodně snaží všemi svými silami dostát svému názvu – Theatre Macabre.
Proti ní stojí nesourodá skupinka hrdinů. Základ tvoří dva vysloužilí dobrodruhové – velitel městské hlídky Avery a kněz Dárius, kteří se ve městě usadili po fiasku a masakru své družiny na jedné výpravě. Doplňuje je zapomenutý elitní špeh s dobrým srdcem, lucernářka Valerie (mezinárodní organizace ochránců práva, vlastně takový fantasy S.H.I.E.L.D.) a nájemný lovec lidí Nathaniel. Ten se stal zabijákem bez skrupulí potom, co mu vyvraždili rodinu. Při svém řádění si ale dává velký pozor, aby zabíjel jenom ty špatné (kde už to jenom bylo?).
Každá postava má jednoho kostlivce ve skříni, jako je vyvražděná rodina, zpackaná výprava nebo konflikt mezi tím, co by mladá šlechtična měla dělat, a tím co dělat chce. Bohužel autor zapomněl dveře od skříně odemknout, a tak jde spíše o urputnou snahu dodat postavám nějakou minulost, než o funkční zapojení do příběhu.
O jejich protivnících se nedá říct ani to, ti se jako hnusní úchylové libující si v bolesti patrně už narodili. To, co padouši ztrácejí na hloubce motivace, dohánějí mírou své zvrhlosti a spektakulárnosti vražedných představení.
Zpočátku se zápletka tváří jako pochmurná detektivka, která si potrpí na sadistické scény. Záhy ale Hoza odhazuje masku, prozradí zrádce (nejde zrovna o extra překvapivý zvrat, neboť kandidátů na kunu v kurníku autor moc nedodal) a pošle hrdiny proti zloduchům. A o to tady hlavně jde. Akce, souboje na meče i na tělo, toho všeho je tady habaděj a vše je velmi dobře promyšlené a efektní. Místy šermovačky komplikují termíny, které nešermířům nic neřeknou a jen zbytečně zpomalují scény. I tak je povětšinou bude čtenář hltat se zatajeným dechem.
Podobně rychle jako detektivní zápletka vezme za své i temná atmosféra. Ne že by Hoza ubral na morbidních scén, ale jejich dopad značně omezuje množství více či méně vtipných hlášek a scének. Místy je až nutné se ptát jestli autor nepřekročil únosnou mez a nenechal se unést až k parodické frašce. Kýčovitě a poněkud násilně působní i milostná zápletka, která na hlavní hrdiny spadne z nebe. Nic proti lásce na první pohled, ale tady to působí stejně přesvědčivě jako vztah Ornelly s Koktou.
Při listování knihou čtenáři nejednou na mysli vytane dojem, že jde o skvělý materiál a způsob vyprávění pro dračák. Tam schematičnost, místy pokulhávající logika i zásahy z hůry nevadí, a naopak prostoru pro akci nabídne příběh víc než dost. Jenže román vyžaduje od autora více kázně a promyšlenosti. Nadšení a nápady Hozovi nechybí, ale přece jenom se pořád ještě má čemu ve spisovatelském řemesle přiučit. Knize by prospěla i větší redakční péče, ačkoli co se vizuálu a formátu týče, tam není knize co vytknout. Theatre Macabre se nesnaží tvářit jako nějaká hoch literatura, ale chybí jí trochu k tomu, aby se dostala na špici oddechového čtiva.
- Jakub Hoza: Theatre Macabre
- Klub Julesa Verna 2014
- obálka: Carlos Cabrera
- 324 stran, 290 Kč (v e-shopu Fantasye již za 261 Kč)
