Dvojčata Tam a Ned žijí spolu se svými rodiči ve vesnici kousek od lesa, za nímž končí svět. Alespoň podle představ dospělých. Nicméně když se chlapci pokusí zjistit, kam teče velká řeka, jejich vor se potopí a z dobrodružství se stane boj o život.

Naštěstí je Tamova a Nedova matka čarodějka, takže se jí podaří po dlouhém a vyčerpávajícím úsilí zachránit alespoň Neda. Jenomže od tohoto okamžiku je chlapec jako vyměněný. Vyhledává samotu a nejspokojenější je, když si může vyřezávat postavičky ze dřeva. Navíc slova jako kdyby ho přestala poslouchat, Ned se při řeči příšerně zadrhává, a tak raději mlčí.

Když se ale vůdce zlotřilých loupežníků rozhodne ukradnout mocná kouzla, stane se Ned jedinou osobou, která mu v tom může zabránit. Jeho matka se totiž díky záchraně královnina života dostane příliš daleko od domova, aby mu mohla jakkoli pomoct. Ned tedy musí spolu s kouzly uprchnout a doufat, že se mu podaří přemluvit svéhlavá kouzla, aby si neprosadila svou a nepřinesla zkázu celému království. Ned však netuší, že loupežníci nejsou jedinými, kdo touží osvobodit kouzla a spolu s nimi i strašlivou moc dávnověku.

Kelly Barnhill v pěti bodech

1. Vystudovala St. Catherine Uversity.
2. Literatuře se začala věnovat po narození druhého dítěte.
3. Na svém kontě má již pět fantasy knih pro mládež.
4. Její dosud nejúspěšnější knihou je román Dívka, která upíjela měsíc.
5. V současné době žije s rodinou v Minneapolis.

Na první pohled se zdá býti kruté a snad i nepatřičné, aby kniha pro mladší čtenáře začínala smrtí jednoho z hlavních hrdinů. To proto, že až příliš často zapomínáme, co všechno mají příběhy (ať už pro děti nebo pro dospělejší) společného. Ano, ty první mohou být lehce zjednodušené (nikdo v království nevěří, že za lesem není nic než konec světa, dobyvačný král Ott připomíná spíš rozmazlené princátko než Alexandra Velikého atp.), ale žádný příběh nesmí rezignovat na základní vypravěčské principy. Čehož si je Kelly Barnhill dobře vědoma. Její postavy jsou sympatické a velmi snadno se s nimi lze ztotožnit, zejména díky jejich charakteristickým vlastnostem.

Výtečně se v tomto ohledu doplňují hlavní protagonisté. Dcera vůdce loupežníků je veskrze praktická mladá dívka, zatímco Ned celý život nese břímě toho nesprávného syna, což jenom umocňuje jeho nerozhodnost a nejistotu. Až příliš lehce se dá podlehnout typickému zjednodušování dospělých a představit si pod tímto vlivem oba hlavní hrdiny jako dokonalou hospodyňku a věčného snílka. Naštěstí zde tyto stereotypy neplatí. Ostatně závěr knihy v mnohých ohledech pracuje právě s těmito představami a autorka ukazuje, že si jich je velmi dobře vědoma.

Čarodějčin syn je knihou, která se nenechá zařadit pouze do klasické kategorie dětské literatury. Pečlivě volená slova a zdánlivě jednoduché vyprávění jsou sice vhodné i pro mladší čtenáře, ale kouzlo tohoto díla tkví právě v tom, jak snadno a úplně mu mohou propadnout všechny věkové kategorie.

Žádná z hlavních postav navíc není tak docela jednoduchá a jednobarevná. Vůdce loupežníků může toužit po bohatství, a přitom být milujícím otcem. Jeho dcera nemyslí pouze na praktické záležitosti, ale dokáže se postarat i o to, aby zachránila ztraceného chlapce. Zdánlivě nemotorný a neschopný Ned se dokáže vzepřít všem nástrahám a stát se opravdovým hrdinou a zároveň zůstat stále pouhým chlapcem toužícím po dobrodružství. A čarodějka, mocná a neohrožená, je mnohem silnější bez nadpřirozených kouzel než s nimi. Ostatně hlavní silou každého dobrého příběhu není samotné vyprávění, ale představivost jeho čtenářů.

• Kelly Barnhill: Čarodějčin syn
• Argo, 2019
• Obálka: Jan Augusta
• Překlad: Barbora Punge Puchalská
• 328 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)