Nadpis článku napovídá asi nejstručnější způsob, jak popsat Říši zrady od Sam Hawke. Ale co taky čekat od politického thrilleru v hávu fantasy ságy, jejímž hlavním hrdinou je travič (teda ochutnávač, ale to vyjde celkem nastejno). Přesně tak, netradiční fantasy inspirovaná starověkou Čínou se vrací s druhým dílem a děj nabírá solidní obrátky.

V Říši zrady se na scénu se vrací všechny známé postavy z prvního dílu, tedy alespoň ty, které přežily. Hlavní prim opětovně hraje rodinné duo z ochutnávačského klanu Oromaniových Jovan a Kalina. Jde o pěkný páreček hrdinů. Jovan je neurotik, kterého pronásledují výčitky spjaté s profesí traviče. I když je tentokrát trochu v pozadí, jeho úkol je pořád stejný – svou paranoiou tyranizovat Radu a ochraňovat kancléře. A svými i cizími výčitkami tyranizovat svou ne zcela vyrovnanou mysl. To, že během toho musí postupně trávit malou neteř, mu na náladě a duševní pohodě rozhodně nepřidává. Žádný div, že ve městě ani v radě není zrovna dvakrát populární.

Kalina má zase velice bystrou mysl uzamčenou do chabé tělesné schránky. Naštěstí ale žije v pokrokové společnosti a na špici sociální hierarchie, takže své uplatnění určitě najde – jako nejpravděpodobnější se jeví pozice diplomatky u Talafánského císařství. To se ale proslavilo spíše svou expanzivní politikou než kulturním a sociálním rovnostářstvím, a tak s přijetím ženy na pozici hlavní diplomatky asi bude mít trochu problém. Ještě, že nastává čas Karohdí, největšího svátku, kterého se účastní delegace ze všech okolních států, a tak bude prostor proto, aby své diplomatické dovednosti osvědčila. Ještě předtím, než se oficiálně diplomatkou stane, bude muset zapůsobit na Talafánskou delegaci vedenou členy císařské rodiny.

Třetím hrdinou je hlavní kancléř Tain. Ten sice už nepatří mezi vypravěče příběhu, ale protože je to hlava celého státu, tak se děj knihy dost točí kolem něho a jeho města. A Silasta rozhodně není v dobré kondici. Občanskou válku se sice podařilo ukončit, ale pochroumané vztahy mezi městem a venkovem, Silasťany a darfrijci, se rozhodně nepodařilo urovnat. Stejně tak je sice jasné, že na rozpoutání války se podílela nějaká cizí mocnost, ale důkazů je málo a nepřátelsky naladěných sousedských států mnoho. A k tomu přibývají nové problémy, ve chudinských čtvrtích řádí gangy v jejichž čele stojí Princovy Ruce a nová, silně návyková droga s názvem Nicota si našla cestu mezi magicky nadané darfrijce i do nejvyšších pater společnosti. A to je teprve začátek.

Jak vidno, v Silastě se toho sice děje mnoho, a to jsme se ještě nedostali ani k několika dějovým zvratům, které zastihnou čtenáře ne zcela připraveného. Ať už proto, že některé události ve fantasy žánru tak úplně nečekáte, nebo proto, že je autorka schovala takovým způsobem, že se vlastně moc čekat ani nedají. Ono vytáhnout překvápko z tisíce let staré historie, aniž by autorka historii svého světa věnovala nějakou zvýšenou pozornost, prostě tak úplně očekávat nejde.

Navzdory posunům v ději i zvratům se ale jde těžko ubránit pocitu, že Hawkeová až příliš snadno a rychle zajela do starých kolejí. Základní mustr celé knihy až příliš silně připomíná první díl. Opětovně najdeme ohrožení zevnitř Silasty i za jejími hranicemi, jediný rozdíl je ten, že tentokrát je zjevným nepřítelem ten vnitřní (alespoň na první pohled), zatímco odhalení hlavního nepřítele toužícího po podrobení celé Silasty se dočkáme na konci knihy. Všechno vyvrcholí obléháním města a opětovně bude hrát velkou roli magie a nečekaná zrada. Dost podobné prvnímu dílu jsou i osudy hlavních postav. Jovan všechny kolem varuje, ale nikdo ho neposlouchá, protože ho mají za paranoika. Kalina se pohybuje na pozadí a nějakou větší či menší náhodou se vždycky připlete k zásadním událostem. A Tain je hodný vládce, který chce vyhovět všem, i když se mu jeho říše pozvolna drolí pod rukama.

Navzdory tomu, že od prvního dílu uběhlo docela dost času, se čtenář jen těžko ubrání dojmu, že hlavní hrdinové se chovají dost nedospěle – což je ale patrně trochu záměr, neboť cílovou skupinou knihy patrně nebudou životními zkušenostmi protřelí čtenáři fantasy, ale spíše young adult publikum. Zároveň je tempo vyprávění poměrně pomalé, autorka se vyžívá v popisu politických a diplomatických zádrhelů nebo slavnostního veselí, nechybí i popis psychického a fyzického utrpení hrdinů a jejich blízkých. Za to akce je v knize poskrovnu, a čtenáři si na ni počkají dost dlouho. Pokud to není váš šálek čaje, tak jste se nejspíš neprokousali ani prvním dílem. V obou případech jde o totiž o poměrně objemné svazky přes pět set stran.

Naštěstí ale Říše zrady netrpí příliš klasickým neduhem druhých dílů, rozhodně nejde jen o překlenutí k závěrečnému souboji s nepřítelem. Podobně jako v prvním díle se dozvíme leccos nového, děj není prost nových odhalení, a přitom si stále dokáže zachovat poměrně ucelenou strukturu a vlastní dějový oblouk. To dokonce do té míry, že by bylo možné Říši zrady číst jako samostatný román, byť by člověku unikly některé souvislosti a unavovaly ho odkazy na dávno vyřešené problémy. Říše zrady tak nabízí ve vrchovaté míře všechno, co nabídl první díl, ale na druhou stranu nic navíc, co by mělo přesvědčit čtenáře, kteří se neodhodlali k tomu se pustit do přechozího svazku.

• Sam Hawke: Říše zrady (Válka jedů 02)
• Host, 2022
• Překlad: Alžběta Lexová
• 616 stran, 549 Kč (v e-shopu Fantasye již za 494 Kč)