Crew tentokrát přináší dvojitou dávku od odborníků na historický a erotický komiks. Tentokrát se v Mistrovských dílech evropského komiksu podíváme na západ do Ameriky. Do doby prvních kolonizátorů severní Ameriky i bojů za nezávislost Ameriky jižní.

I když jde původně o dva zcela samostatné komiksové příběhy, jejich společné vydání dává velice dobrý smysl. Hlavním pojítkem je přitom nekomplikovanost děje a důraz na styl a výtvarné pojetí komiksu. Scénář není ani v jednom případě příliš komplikovaný, základní zápletka by se v obou případech dala shrnout jednou větou, ale to vůbec nevadí. Základní myšlenku každopádně mají společnou, jde o střetávání kultur a sociálních světů. Není potřeba asi dodávat, že jde samozřejmě o střetávání poměrně tragické a taky pořádně krvavé. Podobné mají i hlavní postavy, protože vždy jde o charaktery, které se krčí na dně společenského žebříku…

V Indiánském létě jde o rodinu žijící na okraji společnosti, a to jak „geograficky“ na samotě uprostřed lesů nedávno osídlené Ameriky, tak sociálně, protože jde o vyděděnou matku označenou cejchem a její děti. Když přijmou pod svou střechu dceru místního pastora znásilněnou indiány, ocitnou se uprostřed zničující války mezi osadníky a indiány, která nemůže pro nikoho skončit dobře.

El Gaucho je vyprávění stoletého starce, který vzpomíná na své mládí, když do Ameriky připlul během Anglické invaze. Jeho příběh se osudově proplétá s dalšími lidmi na okraji společnosti – tentokrát jde o znetvořeného hrbáče a znevolněnou irskou prostitutku Molly. Trojice vytváří poněkud obskurní milostný trojúhelník, který ale ani u jednoho z nich nedojde naplnění. Pokud tím naplněním nemyslíme spoustu potu a krve a nevyhnutelný krutý konec. Jak jinak ale může dopadnout příběh malých lidí, kteří se zamotali do sporů zednářských lóží a koloniálních velmocí?

Síla komiksu nespočívá v expresivitě násilí nebo erotiky (koneckonců dnes, kdy jsou obojího plné i filmy, hry a seriály, tím komiks může jen těžko zapůsobit tak, jako v době svého vzniku), ale spíše v malých lidských osudech, které jsou neúprosně semlety mlýnskými kameny historických událostí. Právě provázanost s reálnými událostmi a řada pop-historických odkazů jsou nejsilnějšími stránkami Prattova scénáře.

Na Manarovy poměry najdeme poměrně málo explicitních sexuálních scén, v Indiánském létě se dokonce „nedějotvorná“ erotika vyskytuje hodně poskrovnu. To neznamená, že přítomná není, pouze je poměrně pevně zakomponovaná do příběhu a nejde o u něj poměrně obvyklou exhibici erotického umění. V El Gaucho už je to trochu divočejší, ale vzhledem k tomu, že velkou roli hrají v příběhu prostitutky, tak je jasné, že se nějaké samoúčelné erotice nevyhneme. Ne, že by to něčemu vadilo. Manorova kresba je jako vždy na velmi vysoké úrovni.

Zajímavý moment představuje hlavně srovnání obou děl i z hlediska výtvarného, protože původně je od sebe dělilo takřka 10 let, a tak je možné hezky sledovat vývoj stylu Mila Manary. A že je se na co koukat, i když nejde o jednu orgii za druhou. V Indiánském létě je ještě trochu hrubá a drsná a má poměrně ostré přechody mezi barvami, El Gaucho je už mnohem bližší pozdnímu Manarovi, tak jak ho čeští čtenáři mohli poznat v Borgia. Málokdo dokáže tak skvělým způsobem propojit historii a erotiku jako Manara, takže pokud máte rádi jedno a nebojíte se ani toho druhého, tak směle i do tohoto kousku.

• Hugo Pratt, Milo Manara: Indiánské léto / El Gaucho
• Crew, 2019
• Překlad: Míša Šmakalová
• 288 stran, 999 Kč (váz.) a 759 Kč (brož) (v e-shopu Fantasye již za 899 Kč a 683 Kč)