Imzadi II, Trojúhelník, Peter David
 |
Nepatřím k těm, kteří netrpělivě čekají na jakýkoli další svazek označený magickým nápisem STAR TREK a zahrnout mě mezi trekkies by se odvážil jen málokdo, ale kdysi dávno jsem s nadšením na tehdy ještě černobílém televizním přijímači sledovala rakouskou televizí vysílaný původní seriál. Později jsem si to zopakovala již v barvě a v češtině a ani Nová generace mě neminula bez povšimnutí. Z literární varianty tohoto fenoménu mě zaujaly už jen některé části, ale přesto je několik epizod z tohoto universa, které jsem si přečetla opravdu s potěšením. K těm nejoblíbenějším řadím Imzadi, tedy tu první. K druhému dílu na obdobné téma jsem tudíž přistupovala s jistou nedůvěrou. Známá sentence „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ většinou platí v plné míře a pokračování málokdy dosáhne úrovně prvního dílu.
Po přečtení druhé Imzadi (s podtitulem Trojúhelník) můžu s klidným svědomím prohlásit, že autor se o něco takového (tedy o vstup do téže řeky) ani nepokusil. Tato Imzadi je jiná. Osoby, které jsou v centru pozornosti autora, mají za sebou další kus života, kdy nejen ony samy, ale celý jim známý vesmír se proměnil pod hrozbou Dominionu. Samozřejmě je i tady klíčovým problémem osudové propojení Deanny Troi a Willa Rikera, ale nezastupitelnou roli má i Rikerovo alter ego Tom, rozvíjející se cit mezi Deannou a Worfem a snaha vytvořit normální rodinu s jeho synem Alexandrem. Když se k tomu přidá několik hrstí cardassianských, romulanských a klingonských politických krizí a meziplanetárních intrik a skutečnost, že Spojená federace planet musí mít na zřeteli trvalé nebezpečí Dominionu – pak není divu, že se najednou všichni dříve jmenovaní a také další ještě nezmínění dostávají do víru událostí, které se mohou vyvinout do tolika směrů, až se situace stává zvnějšku zcela nepřehlednou. Tedy aspoň zdánlivě. Kdekdo sleduje své vlastní cíle, ale navíc ještě plní úlohy, které mají prospět jeho vlasti nebo podkopat stabilitu nepřítele. Děj vystřídá různorodá prostředí, ale žádné z nich není použito jen samoúčelně, každé má ve vývoji své místo. Celý příběh je orámován úvahami Worfa, který právě ztratil milovanou manželku Jadzii Dax a ve vzpomínkách na jiné převratné období svého života hledá smíření s touto skutečností, a mimo jiné si zodpoví i otázku, jestli se tenkrát přece jenom neměl zachovat jinak. A ta odpověď zní: Ne, neboť právě to mu umožnilo najít svou „Imzadi“ v Jadzii. Teprve teď totiž plně pochopí, co je skutečným obsahem tohoto slova.
Stejně jako první Imzadi, ani tento díl není pouhým přepisem televizní epizody. Je to plnohodnotná novela s bohatou dějovou zápletkou, která by obstála i mimo star trekový cyklus.
Kdo si přečte jen vlastní dějovou část knihy, ochudí se jednak o předmluvu, jednak o rozhovor s autorem, v nichž Peter David objasňuje, jak to s druhou Imzadi bylo a jak se původně zamýšlený název Trojúhelník dostal do podtitulu. Je zajímavé, že autor sám tuto druhou Imzadi považuje za méně vydařenou než první. S tímto jeho názorem se nemůžu tak docela ztotožnit: Druhá Imzadi není horší, je prostě jiná. Napsaná v jiné situaci, pro jiné publikum a autorem pohlížejícím na svět jinýma očima. Do stejné řeky se prostě opravdu nedá vstoupit dvakrát. Ale i tento druhý pokus rozhodně stojí za přečtení i pro ty, kteří jinak nad Star Trekem ohrnují nos.
- Peter David: Imzadi II – Trojúhelník
- vydal: Laser-books, Plzeň 2007
- přeložil: Radim Rouče
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 352 stran / 299 Kč
