Sklenařská dívka Ilan, která se celý svůj dosavadní život vydává za chlapce, právě prožívá to největší dobrodružství, které ji kdy mohlo potkat. Spolu s pětadvacítkou nejsilnějších bojovníků po několika měsících, plných dobrodružství v Duvalském pohoří, přichází do nížin – do míst, kam jen tak ledajaký sklenař nikdy nevkročil…

V nížinách to ovšem nebude mít vůbec jednoduché. Žijí tam pouze lidé, kteří před lety národ sklenařů zotročili, a ti rozhodně nejsou zvyklí mít na svém území sklenaře, který se z důvodu mnohých „deformací“ skrývá pod látkovými mantiemi a voaly. Ilan se tak bude muset vypořádat s nepřátelskými pohledy a hlavně s úplně jiným světem, než na jaký je zvyklá. V nížinách totiž na rozdíl od Duvalského pohoří fungují technologie a mladá sklenařka se nestačí divit, co všechno tam na ni čeká.

Bojovníci znovu pobídli své koně, a jakmile se dostali dostatečně blízko, seskočili z nich. Duvaly tasili, ještě než se nohama dotkli země. Držela jsem kapitánova koně za otěže a poslouchala zpěv mečů. Jak se postupně přidávali ostatní bojovníci, pro jednou jejich zpěv přehlušil i reteu. Tou dobou jsem je už znala. Každý jednotlivý z nich. Bojovníci skrz duvaly zpívali své vlastnosti i sílu, jakou vládli. Kapitánovy zněly nejsilněji. On byl pán pětadvacítky, on velel. (str. 150)

Pětadvacítka, pro kterou teď pracuje, však převážně musí chránit lidi v Duvalském pohoří před nestvůrnými nastereami, a tak je už předem jasné, že se v nížinách nezdrží dlouho. Již brzy se budou nuceni vrátit do sklenařských měst, ve kterých to poslední dobou začíná pořádně vřít. Na zdech se objevuje tajemný nápis psaný krví, o kterém nikdo nic neví, jisté je pouze jedno – ať znamená cokoliv, nebude to nic dobrého. Obzvlášť kapitán pětadvacítky si výskyt nápisu bere osobně a je připraven ho rozluštit, ať to stojí, co to stojí. Bude mu Ilan schopná nějak pomoct? A budu mu vůbec chtít pomoct, když patří k lidem, co její národ uvrhli do otroctví?

První třetina knihy se odehrává v nížinách, kde žijí všichni lidé, a na rozdíl od Duvalského pohoří, domova sklenařů, tam fungují technologie. Autorka tak dostala další kus světa na zkoumání a – stejně jako to udělala v případě Naslouchače – ho důkladně popisuje. První třetina je proto mnohem pomalejší než zbytek knihy, ale to se ani náhodou neslučuje se slovem „nudný“. Tato série má zkrátka velmi složitý svět, se kterým je nutné se pořádně seznámit, aby se v něm čtenář vyznal. Protože ale nížiny se svými podmořskými městy nejsou pro příběh tak důležité jako města sklenařů, nedočkají se nijak přehnaně velkého prostoru. V nížinách čtenáři stráví jen prvních sto padesát stránek, než se zase navrátí zpátky do Duvalského pohoří ke zkoumání tamních magických jevů a hledání odpovědí na spoustu nezodpovězených otázek.

Petra Stehlíková v pěti bodech

1. Žije v Praze spolu s malou dcerou.
2. Vystudovala střední zdravotní školu – obor zdravotní laborant.
3. Vystřídala několik zaměstnání, naposledy pracovala jako hotelová recepční.
4. Před Naslouchačem si vydala několik knih vlastním nákladem.
5. Naslouchač prvně vycházel na internetu pod názvem „Nasterea de venin“.

Faja bez sebemenších problémů navázal na vysokou laťku, kterou nastavil Naslouchač, a jak stránky ubíhají, posunuje ji ještě výš. Na čtenáře čeká akce, dobrodružství, nebezpečí, výborně a detailně propracovaný svět i postavy, staronové nestvůry a nespočet situací, kdy budou čtenáři jen třeštit oči a s prudce bušícím srdcem otáčet stránky, jak je vyprávění dokáže pohltit. Dočkají se také odpovědí na několik otázek, kterými se zabývali v první knize, ale jak už to tak u několikadílných sérií bývá zvykem, na povrch vypluje i několik zcela nových otázek, které ve čtenářích rozproudí nutkání spřádat spletité teorie. Touha po odpovědích totiž bude velká.

Stejně jako v předchozím díle na čtenáře čeká na konci svazku slovníček cizích slov, jelikož si Petra Stehlíková pro tuto sérii připravila hezkou řádku vlastních termínů. Bohužel se tam však nachází jen a pouze ta slova, která se objevila poprvé až v tomto díle. Žádné výrazy, které se v příběhu objevily už v minulosti, tam nenajdete, což může být pro čtenáře s ne moc dobrou pamětí poněkud oříšek. Autorka totiž počítá s tím, že si všechna slova, které už v prvním díle vysvětlovala, čtenáři pamatují, takže by bylo určitě záhodno si před vstupem do druhého dílu ten první trošku připomenout (minimálně alespoň jeho slovníček). Zvlášť, když mezi vydáním obou dílů byla rok a půl dlouhá prodleva – to se pak cizí výrazy zapomínají snadno.

Zatímco Naslouchač skončil tak, že čtenáře krásně nalákal na pokračování, ale nemučil je nervy drásajícím otevřeným koncem, Faja už takový luxus nenabízí. Jeho konec na pokračování sice naláká ještě víc a účinněji než jeho předchůdce, ale čtenáři si po něm pravděpodobně budou chtít vytrhat všechny vlasy z hlavy. Konec je totiž silně otevřený a ještě navíc zasazený v tak zajímavé a napjaté chvíli, že čekání na třetí díl bude opravdu dlouhým utrpením. Nezbývá nám než doufat, že se třetího dílu dočkáme rychleji než toho druhého, protože nezodpovězených otázek stále zůstává víc než dost.

• Petra Stehlíková: Faja (Naslouchač 2)
• Host, 2017
• obálka: Andrej Nechaj
• 438 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)