Sara Douglass: Ikarijský zaklínač

Tato kniha je strhujícím pokračováním Válečné sekery, za kterou Sara Douglass získala v roce 1996 cenu Aurelis za nejlepší fantasy román roku. Axis je v každém smyslu slova skutečný hrdina. Tíží ho dvojí břemeno: proroctví a válka. Podařilo se mu splnit první část věštby, stal se Mužem z hvězd, a nyní musí sjednotit tři národy, které v zemi žijí. Jeho osudem je vést armádu, postavit se svému zákeřnému bratrovi a získat zpět kontrolu nad Tencendorem, který kdysi býval největší zemí na světě. Jeho osudem je být polapen mezi dvěma ženami, které miluje: jedna je ztělesněním ušlechtilosti, krásy a inteligence, druhá je ohnivá a lstivá válečnice. Jeho osudem je bojovat o každou píď se zvrhlým Gorgaelem, šíleným netvorem, jenž touží zničit vše, za co Axis bojuje…

Plány bratra-velitele
Tajemné, stříbřité vody Grálového jezera šplouchaly kolem základů bílé, sedmihranné Seneschalské věže. Hluboko uvnitř pochodoval Jayme, bratr-velitel Seneschalu a nejstarší prostředník mezi jediným bohem Artorem Oráčem a srdci a dušemi Achařanů, po své komnatě.
„Žádné další zprávy už nemáme?“ zeptal se Gilberta už počtvrté toho odpoledne.
V zeleně žíhaném krbu za stolem bratra-velitele plápolal oheň a jeho svit se odrážel v jemném křišťálu a zlatě na římse. Podlahu před krbem pokrýval nádherný, ručně tkaný koberec v barvách smaragdu a slonovinové kosti pocházející z horkých zemí na jih od Koroleasu. Soukromým komnatám bratra-velitele nechybělo žádné pohodlí.
„Bratře-veliteli.“ Mladší rádce Gilbert se s rukama složenýma v širokých rukávech hábitu uctivě uklonil. „Jediné zprávy ze severu pocházejí z tábora vévody Bornehelda u Jervois. Když naposledy viděl vaši Válečnou sekeru, s výskotem a křikem se snažila spolu s prořídlými Sekerníky odlákat skraelingy dál na sever a pryč od Gorkenské pevnosti.“ Jayme se zamračil, když Gilbert označil Axise za jeho Válečnou sekeru. Gilbert neměl Axise nikdy rád a po zprávě o Axisově šokující zradě dával zřetelně najevo své zadostiučinění. Ale Jayme byl tak nešťastný, že Gilberta ani nenapomenul.
„Ale povedlo se mu to, bratře Gilberte,“ zamumlal Moryson, Jaymův starší rádce a už víc než čtyřicet pět let nejlepší přítel. Seděl blízko u ohně, aby si ohřál vrzající klouby. „Axisova oběť zachránila životy mnoha lidí, a to včetně toho nejdůležitějšího – Borneheldova.“
Gilbert pokračoval. „Od chvíle, kdy Gorgaelova armáda obsadila Ichtar, jsem ze severu neobdržel žádné zprávy. Kdo ví, jestli je Axis stále naživu, nebo už někde hnije.“ Stejně jako Borneheld, museli i Jayme a jeho rádci zdráhavě připustit, že jejich nepřítel, Gorgael, je ještě strašlivější než Zapovězení.
Jayme pochodoval po komnatě. „U Artora, neměl jsem Axise rád a nevychoval ho, jen abych ho takhle ztratil! Jak dlouho jsem se o toho sirotka staral a zpíval mu ukolébavky?“
„Je lepší, že jsi ho ztratil ve službě Artorovi než ve službě Zapovězeným,“ připomněl Gilbert.
„Jak mohl Axis takovým způsobem zradit Seneschal? A mě?“ vykřikl Jayme.
„Může za to Rivkah, protože se vyspala s jednou z těch zatracených příšer!“ vyštěkl Gilbert. Borneheldovo hlášení bylo velmi podrobné. „Ženy jsou vždy slabým článkem!“
„Gilberte! Dost!“ Moryson vstal, na okamžik zavrávoral, pak přistoupil k Jaymovi a položil mu ruku na rameno. „Výčitky nám teď nepomohou, bratře Gilberte. Potřebujeme plán.“
Gilbert při pohledu na starce ohrnul ret. Seneschal potřeboval novou krev, která by bratrstvo posílila a zabránila Zapovězeným znovu proniknout do Acharu. Artor potřebuje mladé muže, kteří by Seneschal zachránili, pomyslel si Gilbert s bezvýraznou tváří, ne starce, kteří se bojí slov i činů.
„Děkuji, příteli,“ zamumlal Jayme a poplácal Morysona po paži. „Už jsem v pořádku. Jen na okamžik…“
Moryson chápavě kývl a pustil Jayma. Když se do Seneschalské věže donesly zprávy o tom, že se Axis připojil k Zapovězeným, dostal z toho Jayme málem infarkt. Nemohl uvěřit tomu, že by se muž, kterému svěřil tak zodpovědnou pozici, spojil zrovna se Zapovězenými, s národem, který přísahal zničit. Ale bolelo ho to hlavně proto, že Axise vychoval. Staral se o něj, miloval ho, učil a rozmazloval. A Axis se mu odvděčil tím, že vojenské křídlo Seneschalu, Sekerníky, podřídil Zapovězeným a zradil svého boha i vše, v co Jayme věřil. Jayme se cítil zrazen jako bratr-velitel i jako otec.
„Musím předpokládat, že stále žije,“ řekl Jayme. „Musím se připravit na nejhorší možnost – že Axis i jeho muži přežili a slouží teď,“ odmlčel se, „těm létajícím netvorům.“ Jeho hlas neustále sílil, a když domluvil, stál opět vzpřímeně a oči mu hořely novou silou. Seneschal ho potřeboval a on bude sloužit. Pokud Axis opustil Jayma i Seneschal, pak Jayme i Seneschal opustí Axise.
„Zaslechl jsem, že se Acharem šíří zprávy o prokletém Proroctví,“ řekl s obnoveným zápalem.
Gilbert kývl. „Ano. Zvěsti o zlém Proroctví rozšířili Borneheldovi vojáci, kteří přinesli hlášení ze severu. Ať je Artor zatratí. Jakmile předali hlášení králi Priamovi, vydali se ti bezcenní, poďobaní neřádi do hospody, kde pro pobavení hostů celé Proroctví odříkali.“
„Je už příliš pozdě na to, abychom zabránili jeho šíření?“ zeptal se Jayme.
„Naneštěstí ano, bratře-veliteli. Klepy se budou šířit – a Proroctví je tak proklatě začarované, že každý, kdo ho třeba jen jednou zaslechne, si ho ihned zapamatuje.“
„Proklínám bratry Ogdena a Veremunda za to, že Proroctví našli a ukázali ho Axisovi!“ zachraptěl Jayme. Pořád nemohl uvěřit tomu, že se malá základna bratrstva v Pevnosti mlčenlivé ženy nechala tak zkazit odloučením a záznamy Zapovězených, které se tam našly.
Nikdo z mužů v místnosti samozřejmě ještě netušil, kdo dvě stvoření, která na sebe vzala podobu dávno zesnulých bratrů Ogdena a Veremunda, vlastně jsou.
„Axis ty dva hlupáky nepotřeboval, aby Proroctví pochopil,“ řekl Gilbert. „Četl to zvrhlé písmo v zapovězených knihách stejně snadno jako slovo samotného Artora. Pro mě není těžké uvěřit tomu, že Axis má zavrženíhodný, nečistý původ. Nikdo jiný by ty hrozné řádky nedokázal rozluštit. Byl zrádce už od narození, bratře-veliteli, a jeho krev by ho nakonec tak jako tak přiměla jediného pravého boha Artora zavrhnout.“
Gilbert zmlkl a pozorně se na starší muže zadíval. „Axisovo podlehnutí zlým silám ale nemusí být největší hrozbou. Zrádci mohou být ještě blíž.“
Jayme přimhouřil oči. Co Gilbert ví? Během posledních měsíců si Jayme začal vážit Gilbertových zdrojů informací. „No?“ vyštěkl nakonec napjatě a obezřetně.
„Zaslechl jsem něco o Priamových úvahách,“ řekl Gilbert ledabyle.
U Artora, ten malý hajzlík snad musí mít špehy i u klíčové dírky dveří Priamovy toalety, pomyslel si Jayme. Určitě ví i to, kolikrát to Priam v noci dělá s manželkou. Jayme jen zřídkakdy dovolil, aby do jeho myšlenek pronikla hrubá mluva jeho vesnického původu. Že se tak stalo nyní, jen dokazovalo, jak je nervózní.
„Priam je Proroctvím doslova posedlý,“ poznamenal Gilbert. „Věří mu víc než bratru-veliteli. Prý uvažuje o tom, že by Axise a jeho věc podpořil. Zdá se, že považuje spojenectví se Zapovězenými za jedinou možnost, jak Gorgaela porazit.“
Jayme tiše zaklel a zahleděl se do plamenů, aby ukryl výraz tváře. Dokonce i Morysona Gilbertovy zprávy poněkud překvapily.
„Říká se,“ pokračoval Gilbert s očima upřenýma na Jaymova záda, „že Borneheld Priama… zklamal. Zvažuje, jestli udělal dobře, když ho jmenoval válečným generálem. Priam věří, že ztráta Ichtaru jen dokazuje, že je třeba věnovat Proroctví větší pozornost.“
Bratr-velitel sevřel ruku v pěst a uhodil do krbové římsy. Místností se rozlehlo hlasité zarachocení.
„To bych Priama radši viděl mrtvého!“ vybuchl Jayme a pohlédl napřed na Gilberta, pak na Morysona. „Přišel snad o rozum, že alianci se Zapovězenými vůbec zvažuje?“
Jaymův divoký výbuch Morysona i Gilberta šokoval. Moryson zalétl pohledem ke Gilbertovi, potom zpět k Jaymovi. Položil bratru-veliteli ruku na rameno.
„Priam vždy kolísal,“ připomněl jemně. „Proto není jeho chování v současné krizi nijak překvapující.“
Jayme Morysonovu ruku setřásl a vykročil do středu komnaty. „Priam stojí v čele národa!“ vyštěkl. „Máme snad dovolit, aby ho znovu uvrhl pod jho Zapovězených?“
Gilbert přimhouřil oči. „Co tím chceš říct, bratře-veliteli?“
„Chci říct, že bychom… by Achar na tom byl možná lépe, kdyby v jeho čele stál věrný král.“
Na několik zabušení srdce se rozhostilo naprosté ticho. Dokonce i Jayma překvapilo, co právě řekl.
„Bratře-veliteli,“ řekl Moryson klidně. „Raději bychom měli o celé situaci informovat Bornehelda. Nejlepší by bylo, kdyby se vrátil zpět. Jen aby zabránil Priamovi kolísat, samozřejmě.“
„Borneheld je zkušený vůdce a velitel,“ řekl Jayme zamyšleně. „Proslul nenávistí k Zapovězeným a oddaností Artorovi. Je také následník trůnu. Jistě by ho šokovalo, kdyby se dozvěděl o Priamových zrádných myšlenkách.“
„Zrádných vůči Acharu,“ řekl Moryson.
Jayme se na něj tvrdě zadíval. „Vůči všemu, za čím Seneschal stojí. Nemůžeme vpustit Zapovězené zpátky do Acharu. Gilberte!“
Gilbert vyskočil na nohy.
„Bude nejlepší, když se první lodí vydáš na sever.“
Gilbert se usmál a uklonil se. Nový vývoj událostí mu mohl přinést jen výhody.
„Borneheld se musí dozvědět, jakým směrem se ubírají Priamovy myšlenky,“ pokračoval Jayme. „Jsme zranitelní, protože většina Sekerníků je mrtvá nebo utekla se zrádným Axisem. Zájmy a bratry Seneschalu teď chrání jen jediná kohorta.“
Za posledních tisíc let neměl Seneschal ještě nikdy tak namále. To bylo to nejdůležitější, nač nyní Jayme myslel. Udělá, co bude nutné, aby zajistil přežití Seneschalu. „Vše, co uděláme, bude pro dobro Seneschalu.“
„Pro dobro Artora a Acharu,“ dodal Moryson mírně.
„Samozřejmě,“ řekl Jayme zdvořile, „tak jsem to myslel. Orej široko, Morysone, orej hluboko.“

• přeložila: Kateřina Niklová

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).